1611-1638 Matěj Kubšů (Havlíček)
1638-1649 Matěj Kubšů
1649-1665 Mikuláš Plundra a Dorota
1665-1668 Jan Kord
1668-1696 Jiřík Plundra (otec)
1696-1723 Jiřík Plundra (syn)
Pavel Mráz ve svém příspěvku Pozemková držba ve Velkém Dřevíči od 17. stol. do první poloviny 18. stol. uvádí:
6.září 1723 "s milostivým svolením a na poručení JM kněžny Paní Anny Victorie ovdovělý kněžny Piccolomini z Aragonu ...prošacována jest ta zahrada s mlejnem o 1 složení po Jiříkovi Plundrovi, pro víru z gruntu sběhlým...Janovi Prouzovi prodána jest". Jiříkovi byl majetek zabaven a jeho "Mobilia" rozprodány. Zápis však vypovídá, že byl s milostivým dovolením vrchnosti dosazen za mlynáře ve Strážkovicích místo Adama Volfa. Dětem Jiříka se z milosti ponechalo 100 k.g.míš. PK Dřevíč, fol. 55-56
...Ve Velkém Dřevíči bylo takových usedlostí...dohromady osm, přičemž mezi statky je zahrnován i mlýn "o jednom složení" neboli s jedním kolem a s velikostí 11 strychů, který se v pozemkové knize ve 2.pol.17. stol. už nechápe jako statek, nýbrž jako zahrada...
...Statkem se specializovaným provozem byl mlýn č.p.18 s výměrou 11 strychů, ohodnocený na 250 k.g.míš., což nebylo daleko od ceny průměrného statku....Cena usedlostí se v 17. a v 18. stol podstatně měnila...nejnižší ceny měly usedlosti ve druhé polovině 17. stol. , tedy po skončení třicetileté války. Svou předválečnou cenu si zachovaly z celkových osmi statků pouze dva-mlýn a statek č.p.7. Mlýn se tak po válce vyrovnal největšímu statku č.p.19. V první polovině 18. stol. se situace u selských statků cenově znatelně nezměnila...Mlýn naproti tomu zaznamenal závratný nárůst až o 184 % oproti předválečnému a poválečnému stavu, čímž se stal jednoznačně nejdražším gruntem ve vsi. / Nutno podotknout, že cena nevzrostla cestou přirozenou, tedy vlivem hospodářského zlepšení usedlosti, nýbrž nuceným prodejem. Jiřík Plundra koupil mlýn roku 1696 od otce za 280 k.g.míš., po zběhnutí Jiříka pro víru byl však 6. září 1723 mlýn šacován vrchností za 660 k 13 g.22 d.míš. a prodán Janu Prouzovi, který ho roku 1727 prodal bratru Františku Prouzovi za 760 k.g.míš./. Oproti druhé polovině 17. stol. tedy nedošlo / u cen ostatních nemovitostí/ k razantní změně, pouze mlýn se definitivně vyčlenil ze souboru selských zemědělských usedlostí a lze se domnívat, že jeho majitelé se stali nejmajetnějšími a nejváženějšími obyvateli vsi...
...U mlýna a u statku č.p.16 se nacházely "vejměničné chalupy"... Hospodaření a úživnost výměnku: Ve mlýně se jednalo o poskytování sutých dávek "vejmelného"žita a neplacení měřičného...
Jan Prouza mlýn koupil 6. 9. 1723 za 660 kop grošů míšeňských, 13 grošů a 2 denáry. Měl ho v držení do roku 1727.
Dalšími držiteli byli:
1727-1757 František Prouza
1757-1783 Václav František Prouza
1783-1833 Jan Václav Prouza
1833-1882 Kristián Prouza
U mlýna v roce 1727 vystavěl Jan Prouza „výměničnou chalupu“. Též u statku čp. 16 si postavil v roce 1738 Jiřík Prouza chalupu čp. 17.
Ze mlýna č.p. 18 Velký Dřevíč pocházel syn mlynáře Františka Prouzy Antonín Prouza /1726-1788/, který po svatbě bydlel v č.p.17 a byl otcem Karla Prouzy /Carolus Projectus/. Tento Karel Prouza /26.1.1772 Velký Dřevíč č.p. 17 - 11.12.1841 Hronov č.p. 20/ byl mateřský děd spisovatele Aloise Jiráska.
Antonín Prouza měl dalšího syna Norberta. Norbertův tchán sedlák Josef Středa ze statku č.p.16 Velký Dřevíč pohostil a doprovázel z Hronova do Dřevíče císaře Josefa II. při jeho cestě po východních Čecháchc v r.1779. Mlynář Jan Václav-jinak též Wentzl-Prouza /1788-1833/ byl rovněž starostou Dřevíče.
