Josef Klempera, Vodní mlýny v Čechách:
K největším mlýnům na Berounsku patřil mlýn Panský či Obecní, případně Sladový. Stál vpravo v těsné blízkosti Dolní či Pražské městské brány proti Zajíčkovu mlýnu a byl napájen říční vodou z mlýnské strouhy Berounky. Z Panského mlýna se kdysi čerpala říční voda vzhůru na baštu - vysuté věžovité hradební opevnění města - kde pro ten účel byla cínová nádrž, odkud se voda dřevěnými rourami rozváděla do dřevěných městských kašen.
První zmínka o Panském mlýnu je z počátku 16. století. Hovoří se o tom, že město Beroun se kromě mlýna u Dolní brány roku 1515 ujalo též mlýna Maňasovského na ostrově (Hořejšího ostrovního) a "jej spravovalo až do roku 1546 a dostávalo za to 43 1/2 kopy za rok". Také v soupisu městského jmění z roku 1520 se uvádí: "Dále držela obec mlýn u Dolejší brány, s pilou a vedením vody. Hrubý výnos toho mlýna byl do roka v průměru 62 1/2 kopy, z čehož užil obecní mlynář, zvaný ,obecka', 22 1/2 kopy." Dál se zveřejňuje, že v letech 1508-18 byli v Obecním mlýně chováni v hojném počtu vepři na žír a prodáni "za 195 1/2 kopy pro obecní měšec". Rovněž roku 1566 tu "koupil Balcar, Němec od saského Arsberku, 12 krmných vepřů za 37 1/2 kopy". Aby výčet příjmů z Panského mlýna byl úplný, uveďme, že v roce 1564 se za šrotování sladu vybralo 37-46 kop. Z toho ovšem museli být placeni městští mlýnští pracovníci i městský vodák. Dále "vynášela v tom mlýně šejdovna, pronajatá roku 1561-1577 od městských pekařů, ročních 30-50 kop".
Po třicetileté válce zůstal Panský mlýn zachován a jeho nájemcem byl Matěj Machulka. Od roku 1680 byl pronajímán a vynášel Berounu 50 zlatých za rok, o rok později již 60 zlatých, roku 1713 dokonce 180 zlatých, nepočítaje příjem "za povinnost mletí sladu pro obecní várky". Přesto mlynáři Machulkové, od roku 1700 Matěj Špitzer, od roku 1714 Jan Šouša a další bohatli. Když už nešlo nájem zvyšovat, obec rozhodla, že mlýn prodá. Roku 1774 Panský mlýn o třech složeních a s pilou Beroun prodal Janu Dočekalovi z Radotína za 1 000 zlatých zálohy a dědičný úrok 200 zlatých ročně.
V roce 1790 Dočekal mlýn přenechal Šimonu Škodovi za 3 000 zlatých a úrok 200 zlatých ročně. Škoda mlýn zvelebil a rozšířil, takže měl již ,,3 složení, švábský krupník, pilu, 2 košiny, 6 hasačertů, 6 násypek a troje žejbrování", a roku 1797 jej prodal Františku Kinskému za 4 600 zlatých a úrok. Od Kinského mlýn roku 1809 za 16 000 zlatých v papírových bankovkách (bankocetlích či šajnech) koupil František Kulhánek z Hudlic, po němž jej roku 1830 zdědil syn Antonín. Dalšími majiteli Panského mlýna byli Josef Prošek z Hudlic, továrník Kubinský, Ignác a následně Hynek Roubíčkovi. Ignác mlýn opět vylepšil a rozšířil. Mimoto roku 1849 Berounu zaplatil jistý obnos, jímž mlýn vykoupil z břemena úroku.
31.12.1963 mlýn vyhořel. Požár byl ohlášen přibližně ve 20 hodin, a byl lokalizován až na Nový rok odpoledne, asi v 16 hodin. Příčinou byla snaha o splnění plánu výroby a podle vyprávění pamětníků zadřené ložisko elevátoru, které již nikdo nezaregistroval, protože personál spěchal na silvestrovské oslavy.
Jednalo se o velký požár, v noci jeho záři bylo možné pozorovat i v obci Loděnice, která je vzdálena cca 6 km. Hlavní budova mlýnice byla následně stržena a na jejím místě je v současnosti parkoviště.
Dnes je Panský mlýn už řadu let mimo provoz, jeho budovy byly přestavěny a slouží soukromým podnikatelům k uskladnění různého zboží.
