Nezvěstický, Tylův mlýn

Mlýn byl nájemní, jako téměř všechny tehdejší mlýny. Byl pronajímán mlynářům za roční činži deset strychů žita a dva strychy ječmene.

Nejstarší zápis o předání mlýna je z roku 1742 a říká, že po smrti Jana Pitrmana, mlynáře v Nezvěsticích, převzal mlýn Leopold Labounek, jménem po matce. K převzetí mlýna byl nutný souhlas vrchnosti. Důkazem pravdivosti je záznam usedlíků v berní rule z roku 1716. O rodině Labounka je též zápis v chválenické matrice, když chválenický učitel Josef Šmolík si vzal za manželku Annu Labounkovou, dceru mlynáře v Nezvěsticích. Jejich syn dostal na přání vrchnosti nezvěstický mlýn. Měl dceru Annu, která se stala manželkou mlynáře Josefa Tyla. Od té doby ve mlýně hospodařila rodina Tylů. Podle rodokmenu, vypracovaného v roce 1999 JUDr. Milošem Kučerou, pocházel z této rodiny slavný český divadelník, spisovatel a dramatik Josef Kajetán Tyl, bratranec mlynáře Josefa Tyla. O návštěvě J. K. Tyla v nezvěstickém mlýně učinil mlynář zápis do výše uvedené rodinné kroniky.

Před mlýnem byl vodní práh, kde se voda z náhonu dělila. Na mlýn tekly tři díly vody a na drátovnu díl čtvrtý. K drátovně byla voda vedena po vantrokách až k budově a zde poháněla kola na vrchní vodu. O práci v drátovně píše mlynář Tyl: “V drátovně se vyráběl drát ručně a byl na něj dobrý odbyt. Formani ho rozváželi do různých měst.”

Ve druhé polovině 19. století se začaly stavět strojní drátovny a ty všechny s ruční výrobou zničily. Odbyt drátu ustal a kdysi výnosná drátovna zůstala stát. Majitel drátovny Josef Šebl, aby využitkoval vodní sílu, postavil mlýn o dvou složeních. Nastala konkurence obou mlynářů, jejím důsledkem byly i časté spory mezi majiteli. Mlynář Tyl pamatoval jako nejstaršího drátníka Josefa Šebla. V rodině Šeblů se drátovna dědila. Za posledního drátníka zde pracovalo pět dospělých mužů. U mlýna bylo též hospodářství o výměře kolem 10 ha. Josef Tyl byl dobrý hospodář. Postupně rozšiřoval mlýnské zařízení včetně hospodářských budov, postavil stáje, chlév, stodolu a roku 1855 nové obytné stavení.

V roce 1896 koupil další z mlynářského rodu Jan Tyl Šeblův mlýn za 5.250 zlatých. Šeblovi se odstěhovali do Plzně a jejich dcery Zdeňka a Marie jako učitelky ve výslužbě jezdily do Nezvěstic do malé chatičky na Vartě v cípu, kde se cesta kolem lesa setkává s milínovskou silnicí. Roku 1909 ve mlýně vypukl požár. Po požáru byla postavena nová budova a mlýn zmodernizován. Dále jej nepoháněla vodní kola, ale dvě turbíny. Známý český vynálezce František Křižík mlýn elektrifikoval. Nemlelo se již mlýnskými kameny, ale ocelovými válci. V roce 1911 postavil Jan Tyl pekárnu, která zásobovala chlebem celé široké okolí. Jan Tyl byl přítelem spisovatelů Karla Klostermanna, Josefa Sekaniny a Alexandra Berndorfa, kteří rodinu často navštěvovali. Sám napsal několik svazků pamětních knih, ve kterých líčí poměry v kraji od doby svého dětství až do konce života.

Roku 1923 se po svatbě s dědičkou mlýna ujal vedení podniku Ing. Bohumil Fink. Přistavěl nové skladiště, opravil a rozšířil zemědělské hospodářství, postavil nové obytné stavení a v roce 1938 na místě bývalé drátovny zřídil perníkárnu. Za 2. světové války, když byly potraviny přidělovány na lístky, pomohl nezvěstický mlynář mnohým nezvěstickým občanům od hladu. Roku 1948 byl mlýn znárodněn, pekárna a perníkárna zrušeny a zemědělské hospodářství převedeno do místního JZD.

V padesátých letech minulého století bylo provedeno znárodnění společnosti, kdy za minulého režimu byl tento mlýn přestavěn na VKS. V té době se společnost jmenovala Biokrma. Zde se pouze šrotovalo krmné obilí a bylo rozváženo v pytlích po celém západočeském kraji.

V roce 1966 -1968 byla provedena první velká kompletní rekonstrukce VKS v Nezvěsticích, která byla zakázkou tehdejší společnosti Bratislavské strojírny. Od konce roku 1968 se zde začaly vyrábět krmné směsi dle „centrální“ receptury, předepsané pro celou bývalou ČSSR a to jako v první  VKS v celém západočeském kraji.

V roce 1989 byla ve společnosti pod názvem ZZN státní podnik provedena velká rekonstrukce, kdy se zde kompletně vytvořila elektroinstalace, příjmová linka na komponenty včetně příjmových košů a další velké rekonstrukce, při kterých byly zabudovány další velké dávkovací zásobníky značky Štolf. Takto zrekonstruovaná VKS měla a stále má výrobní kapacitu 48 000 t/rok. Sortimentem VKS byly krmné směsi převážně pro prasata, skot, drůbež.

Současně s výrobou krmných směsí v Nezvěsticích je také vyráběna elektrická energie na malé vodní elektrárně. Při provozu výrobny je veškerá vyrobená elektrická energie spotřebována a mimo provoz VKS je elektrická energie prodávána do sítě.