Parní mlýn

Areál budov z roku 1869 je hodnotným dochovaným příkladem tzv. schwarzenberského slohu. Posléze se zde nacházela mísírna krmiv a sklady.
Parní mlýn byl založen rodem Schwarzenberků jako jedna z ekonomických aktivit na jižním předměstí Třeboně v roce 1869. Projekt na výstavbu zpracoval Franz Trostmann. Areál se postupně dostavoval zhruba do poloviny sedmdesátých let 20. století. Parní mlýn nejspíše nebyl příliš výnosný a počátkem osmdesátých let 19. století byl mlýnský provoz zrušen. Roku 1884 se objevují plány na nové využití, nerealizovaná adaptace na sladovnu měla nejspíše sloužit nedalekému pivovaru. Z těchto plánů Franze Deworetzkého sešlo a budova se dále potýkala s obtížným využitím. Postupně se zde nacházela sýpka a různé sklady. Po druhé světové válce se zde nacházela mísírna krmiv.
Areál technické památky původně parního uměleckého mlýna je v mimořádné celistvosti a autenticitě dochovanou památkou průmyslového dědictví druhé poloviny 19. století. Jedná se o významný doklad technické stavební kultury tzv. schwarzenberského slohu. Jádro areálu tvoří pětipodlažní budova, na kterou po stranách navazují dochované provozní části zděného a hrázděného charakteru.
Soubor budov bývalého parního mlýna je pohledově velmi exponovaný urbanisticky ucelený prvek zástavby uplatňující se v dálkových pohledech. Umístění ve zjevně méně hodnotné lokalitě, mimo centrum v dolní části města u rybníka Svět, paradoxně spoluvytváří vstupní část při příjezdu do města Třeboň z jižní strany. Areál technické památky původně parního uměleckého mlýna je v mimořádné celistvosti a autenticitě dochovanou památkou průmyslového dědictví druhé poloviny 19. století. Jedná se o významný doklad technické stavební kultury tzv. schwarzenberského slohu, která kombinuje pozdně klasicistní rozvrh s historizující náplní a tehdejší industriální estetiku. Tato kombinace typická pro tehdejší stavby na schwarzenberském panství se objevuje ve větším množství i na území jižního předměstí Třeboně a parní mlýn je jeho dominantou. Z dochované zástavby bývalého parního mlýna je nejhodnotnějším objektem vlastní budova parního mlýna pocházející z roku 1869, přestavěná v 80. letech 19. století na sýpku a dále s menšími úpravami v průběhu 20. století. Stavba, prezentující sekundární hospodářské využití, si zachovala původní architektonickou podobu, vnitřní dispozici a hodnotné historické konstrukce s celou řadou zajímavých stavebních prvků a detailů. Jedná se zejména o trámové stropy na dřevěných pilířích, které jsou ve spodním patře uloženy do mohutných kamenných patek, dále o podlahy prkenné a z půdovek, o mohutný dvouúrovňový krov s ležatými stolicemi a zejména i o unikátní točité samonosné schodiště z dřevěných stupňů. Ve výčtu hodnot nesmíme opomenout fasády budovy provedené v tzv. schwarzenberském slohu, odpovídající době vzniku objektu. Budova bývalé strojovny a kotelny jsou ve své současné podobě hodnotné zejména svou hmotou, historizujícím provedením fasád ve stylu tzv. schwarzenberské architektury a urbanistickým umístěním v souboru bývalého parního mlýna. I přes to, že domy prošly modernizačními stavebními úpravami zejména interiéru na obytné účely, nadále vykazují památkové hodnoty (hmota, zdivo, fasády).
Věc odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a § 42 zákona č.20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Jádro areálu tvoří pětipodlažní budova bývalého parního mlýna z roku 1869 na obdélném půdorysu se schodišťovým rizalitem na východní straně. Mlýn je orientován podélně k blízké Novohradské ulici. Budova je kryta sedlovou střechou krytou pálenou krytinou. Z výtvarného hlediska vyniká omítanou fasádou s detaily z režného zdiva. Jedná se o typické elementy z produkce tzv. schwarzenberského slohu, který kombinuje historizující tvarosloví a prvky industriální architektury. Objekt zapadá do jižního předměstí Třeboně, které obsahuje několik podobných staveb (např. panský pivovar) a je jednou z jeho dominant. Na mlýn se napojuje několik dalších staveb a přístřešků různého stáří a původu. Z jihu navazuje na mlýn spojovací krček skladu, který sedlovou střechou zasahuje až do třetího podlaží jižního průčelí. Do jižního koutu schodišťového rizalitu je vložen mladší zděný hranol s toaletami dosahující výšky třetího podlaží, po bocích rizalitu vybíhají směrem k ulici novodobé utilitární přístřešky s plechovou střechou. K severnímu průčelí se připojuje stavba bývalé kotelny se strojovnou, která je orientovaná štítově na sever. Budova je usazena na vyšším kamenném soklu, průčelí jsou rytmicky rozčleněna okenními osami ve vertikálním směru, horizontálně se projevuje oběžná režná římsa z cihelných tvarovek mezi třetím a čtvrtým podlažím. Nároží jsou zdůrazněna režnými pilíři s mohutnými zešikmenými hlavicemi, rizalit je zakončen zdobným krenelovaným atikovým štítem, který je kryt kamennými deskami. Takřka všechna okna jsou totožná, jedná se o vysoký obdélný otvor se segmentovým nadpražím, okenní otvor je zešikmený, ve spodní čtvrtině výšky prostě hranolový s drápkem. Suprafenestra je zdobena zakřiveným režným pásem. Typické okno má dvoukřídlou výplň s celkem dvaceti okenními tabulkami skla. Střecha byla na okapu štítové části zdobena plochými dřevěnými řezbami s rostlinným motivem, které jsou fragmentárně dochované. Ve štítu rizalitu je dochován plechový knížecí znak Schwarzenberského rodu. Při severozápadním nároží se za někdejší kotelnou nachází drobný půlkruhový rizalit bohatě zdobený režnými cihlami. Tento rizalit sloužil jako přístřešek toalet, po nástavbě fungoval jako sušárna.
Budova skladu obilí a mouky z roku 1871 se nachází jižně od parního mlýna a s touto budovou je spojen úzkým spojovacím krčkem, který vychází zhruba z poloviny délky skladu z jeho severní části. Výrazná hmota z hrázděného zdiva s režnými výplněmi je zastřešena sedlem krytým keramickou krytinou. Stavba na obdélném půdorysu dosedá na svažitý terén kamenným soklem, který tuto nerovnost vyrovnává. Sokl je mírně odsazen keramickými tvarovkami, úhledně skládané zdivo doplněné dřevěnými trámovými prvky obaluje patrový sklad s poměrně strmou střechou. Průčelí jsou prolomena řadou menších obdélných otvorů s dřevěnými špaletami. Štít vrcholí sdruženou dvojicí okének se špičatým nadpražím. Okapová část střechy je zdobena řezanými ozdobami kruhového a trojúhelného tvaru. Koncové části krokví mají vyřezané obloučky. Obdobně je řešen i patrový spojovací krček s průjezdem při skladu.
Budova je cennou stavbou z hlediska stavební technologie (cihelné skládané zdivo doplněné dřevěnými trámovými prvky, dřevěné nosné prvky stropů a krovu) a dále je stavba skladu hodnotným dokladem historického stavebního a architektonického vývoje a hodnotným příkladem schwarzenberské architektury z roku 1871. Stavebně technický stav budovy je však natolik havarijní, že případná obnova by znamenala zásadní výměnu stavebních konstrukcí a vytvoření úplné repliky původní stavby.
Strojovna: Přízemní budova se dvěma štíty z roku 1869 se připojuje ke hmotě parního mlýna na severní straně. Spolu s navazující kotelnou tvořila technické zázemí mlýna a původně sloužila jako strojovna. V současnosti je budova rozdělena na dvě čp. 228 a čp. 1239.
Stavba na obdélném půdorysu je tvořena nízkou střední hmotou s okapově orientovanou sedlovou střechou, která je po stranách doplněna štítově orientovanými převýšenými částmi. Průčelí jsou výtvarně zpracovány v podobném duchu jako vedlejší parní mlýn, omítané plochy jsou kontrastně doplněny režnými cihelnými lisenami. Okna obdobná otvorům na mlýně jsou opět v suprafenestrách zdobena segmentovými režnými pásy, v podstřeší je z lisen spouštěn pravoúhlý režný lambrekýn. Původní vchody situované v osách štítových partií mají supraporty zdobeny mohutnými režnými barokizujícími nástavci. Zejména na severním průčelí došlo ke zvětšení a probourání některých původních otvorů a souvisejícímu zániku některých prvků zdobení. Dále se na západní straně střechy projevuje nově vestavěné obytné prostory podkroví.
Bývalá kotelna je hmota na obdélném půdorysu, která na jižní straně navazuje na strojovnu. Původní stavba z roku 1869 byla adaptována obytné účely.
Z exteriérových výtvarných prvků se dochovalo základní rozvržení fasád s kombinacemi omítaných ploch a režných partií, obdobně jako u strojovny. Okna jsou pravoúhlá, rozšířená pro lepší prosvětlení obývaného prostředí, sedlová střecha je kryta novou krytinou.
Oplocení z roku 1871 vymezuje prostor parního mlýna na východní straně.
Oplocení se skládá z cihelných režných pilířů, které jsou usazeny na nevysoké podezdívce z kamene. Podezdívka je kryta plotnami, pilíře jsou kryty cihelnými tvarovkami s cementovou vrstvou ve tvaru nízkého jehlanu. Mezi pilíři tvoří výplň oplocení dřevěné plaňky. Místo původních bran je oplocení druhotně vybaveno nehodnotnými kovovými vraty. Pilíře brány jsou hmotnější s ozdobnou režnou hlavicí z vyskládaných cihel.
Budova vrátnice, která vznikla přestavbou váhy na seno z roku 1894, se nachází před východním průčelím parního mlýna.
Nevelká přízemní hladce omítaná stavba na obdélném půdorysu se sedlovou střechou krytou asfaltovými šablonami byla ve 20. století adaptována na vrátnici. Výplně otvorů byly vyměněny.
Nízký utilitární přístřešek z druhé poloviny 20. století se nachází před hlavním průčelím parního mlýna.
Otevřený přístřešek je složen z několika natřených vyzdívaných pilířů, které spolu se zadní stěnou nesou pultovou stříšku z vlnitého plechu.
Parní mlýn je v relativně dobrém stavebně-technickém stavu. Objekt je delší čas opuštěný a nebyla prováděna běžná údržba. Budova byla v průběhu 20. století doplňována rušivými přístavky, které lze odstranit bez narušení statiky. Ve stavbě je plánována obnova a adaptace na obytné účely.
Sklad se spojovací chodbou je dle provedených průzkumů ve špatném až havarijním stavu. Nedostatky se projevují zejména v hrázděném zdivu, krovu a krytině. V partii spojovacího krčku je tento stav nejvýraznější.
Strojovna s kotelnou jsou poznamenány novodobými stavebními úpravami, zejména v interiéru, vnější vzhled je z větší části autenticky dochován. Východní část strojovny je patrně delší dobu nevyužívaná. Kotelna byla adaptována na obytné účely.
Oplocení je v horším technickém stavu, dílčí části jsou destruované vlivem zanedbané údržby. Brána oplocení je nepůvodní, rušící původní vzhled.