Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1651 Soupis poddaných podle víry - ve Svratce 2 mlýny:
1) mlynář Jiřík Vodvářka (53 let), manželka Kateřina (38), synové Jan (15) a Samuel (13), všichni poddaní nekatolíci s nadějí na obrácení
2) mlynář Václav Pilař (45), manželka Zuzana (38), učedlníci Jan (15) a Štěpán (15), všichni poddaní nekatolíci s nadějí na obrácení
Mlýn je zachycen již na mapě I. voj. mapování.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Ve 2. pol. 19. stol. zde byla zavedena výroba klejtu pro místní hrnčíře.
Roku 1895 mlynář František Čuhel rekonstruoval náhon a vybavil mlýn uměleckým složením, což dokládal nápis ve štitě UMĚLECKÝ MLÝN FRANTIŠKA ČUHELA.
V roce 1906 byla ukončena mlynářská živnost, poté co mlýn zkrachoval.
V roce 1911 koupil mlýn obchodník Emil Bruck a pronajal ho firmě Schmied, která zde roku 1912 zřídila pilníkárnu.
První světová válka (1914–1918)
Roku 1921 byl ukončen provoz pilníkárny Emila Brucka a byla zde zřízena tkalcovna Emila Brucka, původně 11, později 30 stavů, se 40-50 zaměstnanci.
V roce 1930 vlastní tkalcovnu a elektrárnu Emil Bruck. V témže roce za krize byla textilní výroba zastavena.
V roce 1939 byla rodině Bruckově kvůli židovskému původu tkalcovna zabavena.
Roku 1943 zde byly umístěny garáže ČMD.
Po znárodnění objektu již zrušeného mlýna, byly v areálu zřízeny dílny ČSAO a v sousedství postavena benzinová čerpací stanice.
Od roku 1994 zde byly garáže a opravna firma ZDAR a.s. V roce 2011 firma ZDAR areál prodala Pavlu Bartošovi. Dnes je budova v soukromém vlastnictví a je zde provozován autoservis a benzínová pumpa Pavla Bartoše
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1895 František Čuhel
1911-1939 Emil Bruck
Zobrazit více
Původně to byl mlýn z 18. století s nejdelším náhonem ve Svratce, který vedl od dnešního stadionu až sem. V roce 1872 je uvedeno, že mlýn má 2 kola. Jedno o průměru 2.37 m a šířce 0.84 m a druhé o průměru 2.21 m a šířce 0.8 m. Velkým nákladem prodloužil náhon poslední majitel František Čuhel od dnešní sokolovny až po splav, a to v roce 1895 a mlýn opatřil nápisem: "Umělecký mlýn Františka Čuhela." V roce 1906 mlýn definitivně přestal mlít, poté co zkrachoval.
Poté, v letech 1912-21 tady byla pilníkářská dílna firmy Schmied, pohon byl vodní turbínou o síle cca 8 HP. K 30.6.1921 byla výroba zastavena a podnik odešel ze Svratky. Od roku 1922 do roku 1940 tkalcovna Emila Brucka. Stroje byly poháněny vodní silou z náhonu. Pomocí byly také elektromotory na příkon z vlastní elektrárny, jejíž elektřinou zásoboval i malou část města.
Po okupaci roku 1939 byla továrna vydrancována a budova zůstala opuštěná. Od roku 1943 sem byly přesunuty garáže ČMD, pozdějšího ČSAD.
Od roku 1994 zde byly garáže a opravna firma ZDAR a.s.
V roce 2011 firma ZDAR areál prodala Pavlu Bartošovi, a ten zde zřídil autoopravnu. V roce 2016 celý areál koupilo Město Svratka a nastěhovány sem technické služby města Svratky.
NÁHON: Náhon k mlýnu vedl od splavu (dnes splav rybníka) až k mlýnu, tj. skoro 1 km a jeho údržba byla velmi náročná. K 1.4.1949 byl zbaven vodního práva, , postupně pak byl zavážen.
Mgr. Martin Mudroch, kronikář města Svratky
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
