Ptenínský mlýn, Ptejnský mlýn; Mahlmühle

1615 v rozvržení sbírek berně, tehdejšího majitele Ptenína Bohuslava staršího Wiederspergra z Wiederspergu, zapsán ptenínský mlýn o dvou kolech. 

1646 při dělení panství: „Lidé narození ve mlýnu ptenínském v daném dílu v povinnost pozůstávají“.

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Matěj (40 let), manželka Marjána (30), oba poddaní katolíci

23.06.1667: “Mlýn ptenínský společný, který předešle o dvou kolech býval, při němž pila byla, nyní toliko o jednom kole“.
30.09.1690 předchozí zápis znovu uveden a rozšířen: „...nyní ale spálený a zdi pobořeny jsou, daruje se to místo a ta příležitost, též sádka při tom mlýnu skopaná – za 20 kop“.
1692 – 1693 Jiří Zigl s manželkou Markétou

1696– 1704 (možná i déle) mlynář Matěj Tellner s manž. Rozinou

1715-1732 Jan Tintík (též Tynky nebo Dindy, 1682-17.11.1732), manž. Anna (1683-30.1.1738)

„Ptenín - 20.12.1723 Kateřina Sallomová , nesouce 3 věrtele ječmene do mlýna, chtěje si na cestě odpočinout hodila na (projíždějící) žebřiňák pytel, který propadl mezi šprycle. Ona ale měla jej přivázaný na krku a nemohouce sobě pomoci zůstala tak viset a zemřela sama ve stáří okolo 26 let, pochována při chrámu Páně“

1733- svobodný a dědičný mlynář Antonín Fischbach (psán i Fišman) s manželkou Alžbětou, rozenou z Ježov.
1741-1749  Mikuláš Fus z Lišic s manželkou Barbarou Turnovskou z Dolní Lukavice (oo 14.11.1741), 1751-1753 uváděni jako mlynáři z Příchovic.

kol. 1750-1796 Ondřej Šperl (08.05.1718 Mračnice - 26.03.1796),  11.11.1754 oo s Rozalií Annou (3.9.1737 Strýčkovice -14.10.1757) dcerou Jana Jiřího Wentzla z Teplé - Rödlova mlýna, svobodného mlynáře ve Strýčkovicích. 24.01.1758 oo s II. manž. Alžbětou Tintíkovou (+ 08.1.1804), dcerou Josefa Tintíka, svobodného mlynáře z chlumeckého mlýna.

1837 Karel Šperl

(doplněno dle Ladislava Laštovky)

Posloupnost mlynářů viz obr. v příloze.

Jediný potomek posledního mlynáře Karla Šperla III., dcera Anna Kateřina Šperlová, se provdala za Bureše Václava II., který pocházel z gruntovního rodu Burešů z Kamene č.13.  Václav Bureš II. provedl rokem 1926 poměrně náročnou úpravu  na válcový mlýn. Vybavil jej především novými mlýnskými stroji a nechal rovněž osadit přetlakovou Francisovu turbinu. Mohla tak být vyráběna a dodávána elektřina do obce Ptenín. Zajímal se značnou měrou o myslivost a rovněž miloval koně. Tak jako dříve jeho tchána Karla Šperla III. jej poměrně úzce spojovalo přátelství s hraběcím rodem Palffy. V dané době s hrabětem Karlem Palffym. Často se spolu účastnili různých honů a loveckých akcí. Jedna místnost v obytné budově mlýna se tak postupně vyplnila různými trofejemi z paroží jelenů, daňků a srnců i vycpaným ptactvem.

(doplněno dle Ladislava Laštovky)

1930 mlýn a elektrárna, Václav Bureš

Mlynář Bureš Václav II. si za války dovolil pomáhat potřebným lidem a byl jinými udán. Tuto skutečnost mu naznačil jeden ze zatýkajících, který si jej vzal ve vhodnou chvíli stranou a prý řekl doslova „ ... kdyby vaši lidé nebyli svině, tak jsme o ničem nevěděli“. Mlýn byl z německé moci úřední uzavřen. Bureš Václav II. přežil výslechy gestapa a věznění pod č.317 Německým úředním soudem v Klatovech od 11.01.1944 do 21.03.1944. Jeho, tehdy osmnáctileté dceři Marii (později provdaná Laštovková ) po výslechu gestapem, kdy se zastávala svého otce, jako trvalý následek zůstala pohmožděná čelist.

Poslední mlynář na Ptenínském mlýně, Václav Bureš II. se vrátil domů s podlomeným zdravím. Dále se s rodinou věnoval jen běžnému gruntovnímu hospodářství až do své smrti v roce 1959, kdy hospodářství převzal a vzhledem k dané době ukončil jeho syn Josef. Mlýn, který byl před válkou vybaven novými stroji již nikdy, ani přes žádosti Václava i jeho syna Josefa Bureše, nebyl uveden do provozu .

(doplněno dle Ladislava Laštovky)

V šedesátých letech 20.století, asi památkáři, přibili na vzrostlé staleté lípy nad můstkem tabulky s nápisy, že mlýn je chráněnou kulturní památkou. Tyto časem někdo odstranil a mlýn i s celým, na tehdejší dobu poměrně novým vybavením chátral do osmdesátých let 20.století, kdy jej prodal syn Václava Bureše II., posledního mlynáře , Josef Bureš III., který žil na usedlosti až do své smrti dne 9.9.1995.