Střelskohoštický mlýn

Mlýn mohl být založen již při založení města ve 14. stol.

1562 poslední pořízení Kuneše z Kraselova, držitele panství Hoštice: Hoštice s kostelem a mlýnem

1615: 9 mlýnských kol na hoštickém panství

1724 jezuitský urbář: Hoštický mlýn o 3 kolech a 3 složeních

mlynář Petr Žežulička (kozlovská gruntovní kniha)

1649-1763 se zde vystřídalo 10 mlynářů

1704-1731 mlynář Voruba

1740 Tejčka

Josef Kučera, jeho vdovu si vzal Matěj Schröttel, 1777 koupil mlýn do emfyteutického vlastnictví

1800 Matěj Schröttel prodal mlýn strakonickému mlynáři  Františku Pučegklovi za 5.700 zl. (4.200 zl. za mlýn a 1.500 zl. za 20 měr pozemků).

Mlynář byl povinen odvádět vrchnosti ze mlýna 100 rakouských měr (6.150 l) dobrého ječmene vhodného k vaření piva, v půlročních splátkách po 50 mírách na sv. Jiří a sv. Havla, a roční činži z dominikálních polí 21 zl. 49 kr. Navíc mlynář musel na vlastní náklady udržovat jez, vrchnost mu na to odprodala dříví, které si ale musel sám dovézt. Vrchnosti zůstala vyhrazena jen oprava vrat, přičemž měl mlynář platit 1/4 nákladů. Mlynář měl rovněž za povinnost vytahovat šlajsny a lávku při plavení dříví, za což mu příslušela náhrada za meškání meliva a zálohu při voroplavbě od schwarzenberského panství. Mlynář musel rovněž mlít slad pro panský pivovar.

1808 František Pučegkl prodal mlýn Matěji Fleischhansovi za 16.450 zl., ve smlouvě uvedena již i pila. Nový majitel se zřekl jakékoliv pomoci ze starny vrchnosti, ječná činže zůstala, z pozemků snížena na 24 zl. 21 kr.

1840: 3 složení, krupník a pila

1843 převzal syn Karel Fleischhans (+1850)

1850 zdědil syn František Fleischhans, který studoval na kněze.

1853 vyvázán z poddanských břemen, za což mlynář platil ročně 185 zl. 49 1/4 kr. po dobu 20 let (nejvíce ze všech býv. hoštických poddaných)

vdova po Fr. Fleischhansovi se 3 roky po jeho smrti vdala za stárka Josefa Fürsta, který 1865 odkoupil mlýn od nevlastního syna Františka Fleischhanse ml. za 2.000 zl.

1865 mlynář Fürst vystavěl po pravé straně mlýnské stoky mlýn umělecký či amerikánský

Mlýn měl na rozdíl od okolních mlýnů kola na svrchní vodu.

1870 největší vytíženost v kraji - 300 mlecích dnů ročně, ve mlýně se pracuje 16 hod. denně za  denní mzdu 50 kr. a stravu. 1875-80 zaměstnáni stárek, mládek  a 4 tovaryši.

V 70. letech byl již převážně mlýnem obchodním, vlastními koňskými potahy rozvážel mouku do obchodů,  1879 zahynulo 10 koní.

V budově čp. 8 po pravé straně vjezdu do mlýna vybudována pekárna.

1880 instalována první turbína, 1883-86 druhá

1883 převzal syn Jaroslav Fürst, manž. Albertina, díky velkému věnu se stala spoluvlastnicí

1887 mlýn vyhořel na pravé straně u mlýnské stoky, zvané žitná strana

1890 opět požár, shořel  velký mlýn na levé straně se zásobami mlýnských výrobků a byt mlynáře. Mlýn velkým nákladem opraven a zdokonalen, obnovena dynama. Začaly se však objevovat a narůstat dluhy (také díky spekulacím a nehospodárnosti), 1894 dosáhly částky 90.000 zl.

30.5.1895 soud povolil konkurs

1895 dražba mlýna v odhadní ceně 338.809 zl. (RR) Mlýn včetně pekárny, sýpek, domu čp. 8 a pozemků získal velkoobchodník ze Šoproně Filip Weiss, kovárnu čp. 4 koupil kovář Pešek, chalupu čp. 56 a cihelnu majitel velkostatku Oskar Heintschel. Jelikož Weiss nebyl mlynářem, mlýn v březnu 1896 propachtoval komanditní společnosti Střelohoštické umělecké mlýny Karta a spol. (provozovala mlýn do března 1909)

Poč. 20. stol. Girardovy turbíny byly vyměněny za Francisovy, mlýn automatizován, budova zvýšena na 4 patra

1910 koupil horažďovický obchodník s hospodářskými stroji Mořic Steiner s manž. Annou, mlýn propachtovali Adolfu Popperovi, majiteli parního mlýna ve Šťáhlavech

leden 1917 mlýn odkoupil Jan Čermák, vlastník mlýna ve Velkém Meziříčí na Moravě

1918 prodal Josefu Lincmajerovi, majiteli mlýna na Kladně

únor 1919 odkoupil Vojtěch Hozman

1923 požár (RŠ)

leden 1926 koupila Olga K. a její manžel. Pravá strana mlýna byla propachtována a mlelo se zde selské mletí, pekárna rovněž pronajata. Velký mlýn na levé  starně mlýnské stoky začal sloužit na výrobu rohové (kostní) moučky, ta se postupně rozšiřovala. Mlýn dodával elektrickou energii pro sousední obce. 1928 před hlavní budovou postavena strojovna pro naftový motor.

1930 Jan Fejt, mlýn a elektrárna.

Kvůli hrozícímu nebezpečí ze strany Německa a tamním rasovým zákonům odjela 1938 majitelka mlýna s celou rodinou do Anglie a těsně před okupací tam odeslány i některé stroje.

1945 elektrárna znárodněna, do mlýna a továrny na rohovou moučku dosazena národní správa.

1950 vyhořel vnitřek budovy z roku 1935, původně určené pro výrobu lisovaných předmětů z rohové moučky, později uživané jako sušárna.

1976 úplně vyhořela hlavní budova továrny na rohovou moučku