Bürgerův, Panský mlýn

mlýn v barokní podobě z roku 1777
malovaná renesanční sýpka z roku 1550, přestavovaná 1781
mlýn dnes opravený, na sýpce objeveny a restaurovány malby

Areál mlýna s objekty různého stáří seskupenými kolem trojúhelného dvora. Budova mlýnice pochází z doby kolem roku 1560, později byla barokně přestavěná.

HISTORICKÝ VÝVOJ
Původem renesanční budova mlýnice asi z r.1560 byla přestavěna barokně; patrová nástavba se datuje rokem 1877, na soklu budovy je vsazen kámen s datem 21.6.1894, kdy bylo mlýnské kolo nahrazeno turbinou. Na štítě špýcharu je uveden rok 1781, nástavba stájí pochází z r.1909. Technologie mlýnského zařízení byla obnovena v r. 1948 – 1950, mlýn byl funkční do roku 1963. Dochované budovy jsou cenným dokladem historického vývoje v průběhu 450 let. Mlýn je příkladem technické úrovně těchto staveb.

POPIS
Zachovalý a hodnotný vodní mlýn čp.44 se nachází v izolované poloze na severovýchodním okraji obce Vitějovice. Panský (Bürgrův) mlýn je umístěn pod vesnicí na levém břehu Zlatého potoka (pravobřežního přítoku Blanice) . Mlýnský náhon v celkové délce cca 750 m tanguje východní okraj obce a je veden v široké nivě zemědělské krajiny. Budovy mlýnu jsou seskupeny v úzkém sevření kolem nepravidelného trojúhelného dvora s 2 vstupními bránami. Umístění budov je specifické, neprůjezdná stodola je ve stísněné pozici. Původně renesanční mlýnice na protáhlém půdorysu má vestavěnou obytnou část ve své východní části. Na mlýnici navazuje příčně přes náhon napojené křídlo strojovny. Špýchar se stájemi tvoří volně stojící trakt, stejně tak je samostatná stodola. Na dvoře při chlévech latrina s hnojištěm.

POPIS PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Vodní mlýn čp. 44 ve Vitějovicích (dříve Vitějice) je významnou kulturní a technickou památkou v obci, která leží v kotlině Zlatého potoka v krásné krajině šumavského podhůří. Územím procházely jednotlivé větve Zlaté stezky spojující Čechy a Pasovsko. Obec Vitějovice byla prohlášena v r.1995 vesnickou památkovou zónou. Vodní mlýn je díky citlivým úpravám interiéru a exteriéru (špýchar) příkladem dobrého přístupu majitele ke kulturní památce. Dokumentuje technickou hodnotu strojního vybavení mlýna. Památková hodnota spočívá především v zachování usedlosti jako celku v původním objemu včetně hospodářských objektů seskupených v unikátní skladbě a v původní dispozici. Cenné jsou dochované rozsáhlé trámové dřevěné stropy v mlýnici a špýcharu, klenby a krovy. Svým charakterem, památkovou a historickou podstatou a technickou hodnotou připomíná vodní mlýn zemědělskou usedlost a odpovídá pojetí kulturní památky dle zák. č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů.
Mlýnici od nakoso postavené sýpky odděluje vjezd s obloučkovým štítem a podobné řešeni je mezi stájí a stodolou. Na mlýnici navazuje obytné staveni, na sýpku stáj. Dvůr uzavírá zahrádka. Mlýn je postaven z lomového metrového zdiva, omítnut, mlýnice má polovalbovou střechu, sýpka sedlovou se dvěma štíty s čučky a ostatní stavby mají sedlové střechy a všechny jsou kryté taškami. Obytné stavení má různé podlaží, původní trámové stropy (z přestavby z 18. stol.). Jedna místnost má valenou klenbu s lunetami. Stáje jsou zaklenuty plackami na pasech. Štíty na obou brankách měly čučky. Také bývalá olejna. Sklep cihlový, valeně klenutý. Černá kuchyně přestavěna na koupelnu. Před sýpkou stojí staletý dub.
cenná architektura zasazená v krajině
stav zachovalý, chybí čučky na štítech vjezdů
1963 - Smetáčková