Neužilův mlýn

Jméno se dochovalo po posledním majiteli, kterým byla rodina Neužilů. Založení tohoto mlýna bylo někdy před rokem 1670, neboť v tomto roce je již zmiňován jako pustý.

Jednalo se o panský mlýn a v roce 1713 je zde zmiňován mlynář Jiří Jung. Pozemková kniha v roce 1777 udává, že vrchnost stanovila i podmínku katolické příslušnosti mlynáře. Tento měl za povinnost nejen pro vrchnost mlít, ale ročně jí i odevzdávat peněžní obnos. V roce 1886 je zde zmiňován mlynář Kašpar Rabas. V té době má mlýn dvě mlýnská složení a k němu přináleží kromě náhonu i nádrž o rozloze 422 čtverečních sáhů (cca 1523 m2). Budova mlýnice byla patrová. V roce 1888 mlýn vyhořel, ale byl obnoven.

Počátkem minulého století odkoupil mlýn Josef Neužil (+1919), po jeho smrti vedla mlýn vdova Kateřina. Voda k mlýnu byla vedena ze Všerubského potoka (dnes Třemošná), na kterém byl zřízen jez, který byl majetkem držitele mlýna. Náhon vedl loukami velkostatku Nekmíř. Z nádržky byla voda vedena betonovou rourou o průměru 50 cm pod obecní cestou do vantrok, na jejichž konci je stavítko a za ním mlýnské kolo na svrchní vodu o průměru 3 m. Vedle stavítka na kolo bylo stavítko na jalový tok. Zařízení mlýna v roce 1924 sestávalo z jednoho francouzského kamene a 1 českého složení na šrotování, s moučným hranolovým vysévačem a z jedné loupačky. Oba mlecí stroje byly umístěny v 1. poschodí.

Mlýn byl v provozu do počátku druhé světové války. Po válce již provoz nebyl obnoven a vodní kolo poté sloužilo pro potřeby domácnosti. V současnosti, kdy je usedlost stále v nepřetržitém držení potomků posledních majitelů, jsou na místě mlýna víceméně zchátralé objekty, bez vodního náhonu a nádržky. Zadní budova mlýnice je zřícená.