1650 Urbář: mlýn od základů z kamene se 4 složeními a stoupou, roční příjem odhadnut na 250 zl.
1651 Jan Ertel
1661 Pavel Heitel, vlastnil rovněž Malý mlýn
1663 Jan Klement, mlynář z Nových Oldřuvek se oženil s vdovou po Pavlu Heitelovi a mlýn převzal
18.3.1690 vrchnost prodala mlýn Matěji Heitelovi za 100 tol. Ve mlýně povinné mletí pro poddané z Oder, Tošovic a Vlkovic a šrotování pro pravovarečné měšťany z Oder
1700 syn Jiří Heitel prodal Matěji Eberhartovi ze Starého Jičína za 425 tolarů
1704 Matěj Eberhart jej vyměnil s Janem Hünelem za Rybniční mlýn
1733 Jan Bönisch prodal mlýn se 4 funkčními a 1 nefunkčním složením za 888 zl. Janu Jindřichu Erteltovi z Bruntálu
1738 J.J.Ertelt jej směnil s Janem Jiřím Eberhartem za Rybniční mlýn
po smrti J.J.Eberharta se vdova provdala za Matěje Jaroschka, po jeho smrti za Josefa Plawetzku
1759 Josef Eberhart si stěžuje u vrchnosti, že z Vlkovic a Tošovic k němu jezdí mlít málo nebo vůbec, vrchní úředník pak stanovil pokutu 1 tolar každému, kdo by si nechal mlít jinde
1779 mlýn převzal Jan Biberle, který se oženil s vdovou po Josefu Eberhartovi, za na 14 let za 1400 zl.
1788 vydáno privilegium, že robotníci z Vlkovic a Tošovic jsou povinni dovézt do Velkého mlýna 5 mlecích kamenů
1793 Jan Biberle předal mlýn svému nevlastnímu synu Janu Jiřímu Eberhartovi za 1400 zl.
splaceno 300 zl., čímž by mlýn osvobozen od ročního poplatku 15 zl. za kamenické práce a opravu kol
25.10.1799 mlýn vyhořel včetně stodol
1802-1805 Jan Jiří Eberhart vede spor s vrchností:
- 2 bukové kmeny, na které má ročně nárok, mu jsou poukázány, avšak nezajištěna doprava
- zrušena povinnost mletí pro město Odry a vsi Vlkovice a Tošovice, ale nebyly úměrně sníženy povinné dávky
- v důsledku plavení dřeva nemůže zřídit 5. složení, po dobu plavení nemůže mlít vůbec
- celková škoda odhadnuta na 274 zl.
žádá proto o zrušení povinnosti mlít a šrotovat pro zámek a zámecký a městský pivovar a pálenici zdarma a o prominutí 1/5 naturálních odvodů za chybějící 5. složení
vrchnost většinu požadavků zamítla, mlynář postupně podával odvolání ke krajskému úřadu a Zemskému guberniu
dosáhl ale pouze toho, že ony dva bukové kmeny byly dodávány s klestím a z pivovaru dostával 15 mázů z každé várky
ostatní materiál si musel nadále dovážet sám a vorová propusť byla ponechána, neboť zde stojí již 37 let
(podrobnosti o průběhu sporu viz Vodní mlýny na Novojičínsku)
1824 za 1800 zl. převzal mlýn zeť (manžel dcery Josefy) Valten Gerlich (+ 1846)
