Spálený mlýn

Mlýn je zachycen již na mapě I. voj. mapování.

Dle sdělení J.P.Holého držel v roce 1698 mlýn Johann Cenefels z Mlýnce u Prostřekova. (JV)

V 1720 je ze uváděn jeho syn Johann s manželkou Kateřinou, roz. Volfíkovou. (JV)

Po něm synové Ondřej a Josef Cenefelsovi. (JV)

1764-1768 Abgebrannte Mühle

V roce 1838 byl majitelem mlýna Pawlik Johan.

1872 - získává mlynář Antonín Pavlík náhradu za úbytek a znečištění vody způsobenou odběrem pro nově založený cukrovar (JV)

1875 - majitelé Václav a Marie Cenefelsovi, zřizování vodního cejchu, mlelo se tehdy na 2 složeních, poháněná 2 vodními koly o prům. 3.30 m (JV)

25.3.1880 - mlýn kupují manželé Jakub a Kateřina Vaňkovi za 12.500 zl. (na mlýně však váznou dluhy 11.153 zl.) (prodejcem je vdova Marie Cenefelsová, na kteoru mlýn převedl manžel již v r. 1877) (JV) Kupující budou poskytovat doživotní výměnek Jiřímu a Markétě Pavlíkovým a Marii Cenefelsové. 

Sčítací operát z r. 1880 zde uvádí Jakuba Vaňka (*1848), manželku Kateřinu a děti, mlynářský pomocník Matěj Filip, čeledín a další pomocné síly. (JV)

15.11.1884 - se snaží Jakub Vaněk prodat mlýn (viz inzerát v ikonografii) (JV)  U mlýna 10 jiter polí a 4 jitra luk.

1886 - sdělení mlynáře Jana Pavlíka (manž. Antonie roz. Teyerlová) domažlickému úřadu, že koupil v exekuci Spálený mlýn. (JV) Zároveň žádá o povolení ku zřízení nových vantrok.

1896 - mlýn přechází na Marii (nejspíš roz. Pavlíkovou) a jejího muže mlynáře Jindřicha Holuba (JV)

1889 - požár mlýna za J. Holuba, škody zmírnil včasný zásah hasičů (JV)

Roku 1904 za mlynáře Jindřicha Holuba byla vodní kola nahrazena Francisovou turbinou s vodorovnou hřídelí pro spád 3,80 metru. Na tyto úpravy si manželé pavlíkovi půjčili u domažlické spořitelny 6.000 K na úrok 4,5 %.

1919 - mlýn vyženil Josef Simeth (*1891) z Chodské Lhoty, který si vzal Anežku Holubovou (*1900) (JV)

sčítací operát 1921 - mlynář a jeho manželka Simethovi, kočí Faustin Bufka (*1893), mládek Antonín Kaiser (*1902), služky Kateřina Mazancová (*1904) a Růžena Margotová (*1905), obě z Radonic  (JV)

1930 Josef Simeth

Dle sdělení současníků byl Josef Simeth sečtělý, ale měl potíže s alkoholem. Odešla od něho žena i dcera a na mlýně zůstal s podivínským kočím. (JV)

1941 byl mlýnský provoz zastaven, ačkoliv bylo vybavení funkční. Majitel prý chtěl mlýn využít jako penzion, protože předpokládal, že kolem mlýna povede rušná komunikace. Když se tak nestalo, podlehl depresím a nakonec se na mlýně oběsil. (JV)

1951 - mlýn vyloučen z mletí za mzdu (JV)

1957 - vlastnická práva přecházejí na dcery mlynáře J. Simetha (*1891) Miladu a Věru, které o mlýn nejeví zájem. (JV)

V 60tých letech 20. století zde bydlela uzavřená do samoty žena, která se dle vyprávění místních pamětníků považovala za jeptišku zaslíbenou Bohu. (JV)

Mlýn využívalo JZD jako ohradu pro dobytek, sousedé jako zdroj stavebního materiálu. (JV) 

Po roce 1989 mlýn stále opuštěn, dědičky se nemohly dohodnout na postupu prodeje a raději nechaly mlýn pustnout a spadnout. (JV)