Lonských, Lepených mlýn

První zmínka pochází opět jako u většiny ostatních domažlických mlýnů z roku 1561, mlýn tehdy patřil měšťanu a radnímu Václavu Lepenému.

Od něj koupil mlýn domažlický mlynář Eliáš Kopa. V roce 1598 ho Kopa odkazuje sestře Maruši, provdané za domažlického erbovního měšťana Jana Truhličku z Aventýnu. (VJ)

poté mistr a konšel Václav Pranejs Brtnický

Roku 1641 kupuje značně zchátralý mlýn Adam Lounský, od té doby nesl mlýn název Lounských či Lonských až do svého zániku. Musel ještě splatit 600 kop grošů dědického podílu Pranejsově dceři Alžbětě.
Roku 1818 byl majitelem mlýna Antonín Ebenstreit (*1781) s manželkou Magdalénou.

15.3.1876 Václav Ebenstreit s manž. Aloisií roz. Strecovou postupují mlýn synovi Josefovi za 10.000 zl., dluhy činí 654 zl.41 kr., na mlýně pár koní, 2 krávy, dřevěný a železný vůz. Rodičům musí zajistit výměnek, sestře věno a bratrům podíly.

22.6.1880 se Josef Ebenstreit (*1849), desátník c.k. 50. praporu a mlynář, oženil s Marií Alžbětou (*1846), dc. Jana Vaňka, mistra sedlářského z čp. 8. Přepsal na ni 1/2 mlýna čp. 45 a k němu náležejících pozemků, nevěsta přinesla 6.000 zl. věna (4.000 v hotovosti a 2.000 zl. do 1 roku po podepsání smlouvy). (VJ)

Mlýn měl 3 služební síly - oráče/pacholka, a 2 služky. (VJ)

Dle zápisu z 29.6.1906 Josef a Marie převádí mlýn na svou dceru Magdalénu s potvrzením dožitovního užívání obou rodičů. (VJ) 

1912 nájemce Jan Bečička, mlýn v havarijním stavu, propadají se stropy a vyklání se zdivo, 1.12. Bečička se vzdal provozování živnosti. O rychlou opravu havarijního stavu požádány pražské voršilky, ty však vlastnictví mlýna popírají a jejich právník uvedl, že majitelkou  je Magdalena Ebenstreitrová, jejím kurátorem byl ustaven Eduard Pfleger z Lindenfeldu, pražský obchodník.

V roce 1920 se majiteli mlýna stávají Václav Kuneš a Václav Dvořák. Druhý jmenovaný se ve stejném roce pouští do přestavby mlýna. Stavební dokumentaci provedl architekt Karel Schröpfer (tato je uložena v SOkA Domažlice, fond OÚ Domažlice - možno shlédnout v knize z níž zde cituji, viz. kolonka Literatura/Internet).
Při této přestavbě byla zcela (nebo měla být) přestavěna obytná část mlýna.

1921 mlýn kupuje František Švenda.

1924 přechází na Matěje a Jana Vochocovy.
Zároveň byla původní dvě kola nahrazena jedním, usazeným již na kovové hřídeli jehož lopatky byly zakotveny do kovové růžice. Průměr kola dosahoval 2.8 m.
V roce 1930 byla majitelkou mlýna Barbora Vochocová.
Roku 1937 se majitelem mlýna stává JUDr. Josef Královec, jenž jej roku 1942 předává svému synovi Jiřímu. Ten sepsal článek o mlýně pro noviny Lidová demokracie vydané 13. 7. 1955 v němž píše že snad právě v tomto mlýně se sešli v roce 1627 chodští sedláci, aby zde za přítomnosti nového faráře z nedalekého kostela U svatých Matouše Longolia odepřeli návrat ke katolické víře.

Roku 1943 byl na příkaz nacistů mlýn tak jako stovky jiných uzavřen a ani po roce 1945 již nebyl obnoven. V té době byl však ještě naposledy výrazně opraven. Probíhaly pokusy zřídit v budově mlýna různé provozy (dřevozpracující dílnu, družstevní prádelnu, opravnu automobilů či drůbežárnu...) nic z toho se však neuskutečnilo.

V září 1948 ve mlýně pobýval tehdy již 89letý hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster s manželkou, který přijel do Domažlic poznávat Chodsko které znal zatím jen z románů a povídek J.Š. Baara. Právě na jeho počest bylo v roce 1948 naposledy spuštěno mlýnské kolo - následující zimu ho roztrhl mráz a nebylo již znovu obnoveno...

Nakonec se do mlýna nastěhovali cikání kteří ho vybydleli a v roce 1970 zapálili. Vyhořelý mlýn byl ještě provizorně opraven ale nakonec se i cikáni odstěhovali a ruina malebného mlýna byla odstraněna.

1976 na místě mlýn postaven Povodňový dvůr Domažlice

Dnes je místo kde mlýn stál součástí areálu Povodí Vltavy jehož budova nese jeho čp.