Hodovský mlýn

Podle vrchnostenského přiznání existoval roku 1713 v Hodově mlýn o 2 složeních a 2 stoupami bez pily. Jednalo se o nejmladší mlýn (GPS 50.0863206N, 14.7288008E) na škvoreckém panství a stál jako ostatní mlýny škvoreckého panství (Sluštice, Květnice, Úvaly – Horní a Dolní, včetně nefunkčního Břežanského mlýna) na nestálé potoční vodě. Z dědičných mlynářů jsou známi: Vít Spurný (1701), Dorota Lochenská, mlynářka (1705), Jan Vostál (1707), Václav Vostál (1708), Jan Vostál (1735–49†), zemřel 20. prosince 1749 (okolo 70 let), vdova Polixena Vostálová (1749–53), Antonín Včelák z Koldína (1753–68) přiženěním 6. 5. 1753 k vdově Polixeně Vostálové, Jan Vostál ml. (1768–73), oženil se 9. 2. 1755 s Terezií Švandrlíkovou z Hradce Králové.
     Mezitím byl pro neplnění povinností mlýn „o 2 složení s (nedostavěnou) jahelkou“ roku 1773 vrchností Janovi Vostálovi odňat a řízeně prodán ve prospěch Vostálových sirotků. K mlýnu náleželo 14 ½ strychů [tj. 4,17 ha] nájemních polí a luk. Podle dražebního protokolu byl kupující povinen ihned složit kupní cenu a podle starodávného zvyku mlít vrchnostenské čeledi zdarma a ostatním mlečům „nepřitahovat“ platu a měřičného. Roční nájem byl stanoven na 143 zlatých 20 krejcarů a platil se pololetně předem. K tomu se platil nájem z uvedených pozemků. Dražba se konala třikrát, ale kupci nepřišli. Teprve 15. listopadu 1773 nabízel Vojtěch Braniš z Hostivaře 4 200 zlatých. Při nové dražbě konané 4. prosince 1773 mlýn koupil František Šípek za 3 540 zlatých. Vojtěch Braniš nabízel jen 3 500 zlatých, protože se domníval, že mlýn disponuje 30 korci polí.
     Po Františku Šípkovi převzal mlýn Jan Petr Šípek, který roku 1817 koupil od manželů Reskotových emfyteutickou vinici nad Úvaly s budovami a 3 jitry pole [tj. 1,73 ha] a 10 jiter 320 sáhů [tj. 5,87 ha] zahrady za 7 000 zlatých. Jan Petr Šípek býval podle záznamů přičinlivým a řádným hospodářem. Po 12 letech se mu podařilo koupit Hodovský rybník, který na své vlastní náklady (ač patřil vrchnosti) opravil. Před smrtí (†21. ledna 1838) opravil i dvůr. 17. října 1837 napsal poslední vůli ve prospěch rodiny, vrchnost ji ale s výhradami změnila. Univerzálními dědici se stali manželé František Kovářík (†1857) z Kostelce nad Černými lesy a Kateřina roz. Šípková (†1863). František byl vzorným a dobročinným mužem, jemuž nebyla lhostejná úvalská chudina. Po jeho smrti byl dán mlýn na 6 let do nájmu a tři pozůstalé nezletilé sirotky vychovával poručník, strýc pan Knotek. Po dosažení zletilosti převzal mlýn Moric Kovářík. Tento rod provozoval v Hodově krátký čas i soukromou školu.
Nestálá voda a záplavy v důsledku jarního tání neregulované Výmoly způsobovaly závažné škody na rybničních dílech i mlýnu. 3. června 1883 povodeň zničila hodovskému mlynářovi Moricovi Kovaříkovi splav, zpustošila mlýn – pobořila budovy, suterén, nábytek, částečně poškodila zásoby a odplavila velké množství drůbeže a drobného dobytka – škody dosahovaly několik tisíc zlatých. 16. června 1889 poškodila mlýn povodeň znovu.
     Později se připomínají mlynáři: Jan Bečička (1910), Oldřich Prokůpek (1914), František Prokůpek (1930) a naposledy Oldřich Prokůpek (1939). Mlýn byl zrušen a rozebrán v polovině 20. století. – Zdroj: studie Jana Psoty - Lávka nad Pilským rybníkem z roku 2016.