Konvalinkův mlýn

Mlýn je snad středověkého původu, první písemná zmínka se váže k roku 1542.

Mlýn patřil mimo jiné od roku 1577 rodu Slavatů a asi do roku 1760 královéhradeckému biskupství.

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Jakub Mlynář (46 let), manželka Dorota (36), syn mlynář Lukáš (20), všichni poddaní a katolíci

1665 za mlýnem zřízena biskupská vodárna

Původně měl mlýn dvě mlecí složení (1704, 1757) se stoupou na kroupy a pohon dvěma koly na vrchní vodu o průměru 334 cm.

1746 do vodárny dodáno výkonnější čerpadlo

Konvalinkovi, po kterých byl mlýn nazýván, jej vlastnili od roku 1817 (do roku 1932).

V rámci Pořádku hašení ohně v Chrasti u Chrudimě z roku 1845 bylo nařízeno: „panský vodař chrastecký i mlynář mají hned celý vodostroj spustiti. Kdyby mlejnská struha právě tak slabá byla, že by vodní kolo dost čerstvě nepoháněla, aby všemi rourami voda se tlačila, tedy třeba aby čeledínové mlynářovi a vinopalovi, tolikéž i obyvatelé okolo mlýna bydlící hned do vodárny pospíšili, aby k rychlejšímu otáčení kola rukama přičinili se střídajíce".

V roce 1876 je u vodních kol uváděna šířka 86 a 133 cm. Silnější kolo v té době pohánělo umělecké složení, postupně vybavené čtyřmi mlecími stolicemi. V témže roce tj. 1876 byla při pile zřízena škrobárna. Zařízení ke strouhání brambor pohánělo kolo od pily "přistrkovacím způsobem".

do roku 1886 pracovala za mlýnem vodárna

Z roku 1900 pochází tento údaj: "Ročně se pořezalo kolem 1.000 lesních klád za čtyřměsíční provoz. Poplatek za pořez tvrdého 1 m3 6 K, za pořez měkkého 4 K."

Od začátku 20. století vodní kola nahradila turbína.

Učedník Valendorf ze Zaječit se zde učil a přišel o ruku, přežil a pak ho živilo drobné hospodářství a dokonce se přiživoval truhlářstvím a kolářstvím. (Více viz Štěpán, Šulc, s. 86)

Do roku 1930 při mlýně pracovala jednolistová pila, kterou pohánělo kolo na vrchní vodu o průměru 332 cm a šířce 86 cm a později turbína mlýna.

V roce 1930 je zde uváděn v seznamu vodních děl mlynář Karel Konvalinka, pila.

V roce 1928 mlýn vyhořel.