Věžovitá stavba je jednopatrová, ostatní budovy jsou přízemní.\n
1943 - stará Jonvalova turbína nahrazena Francisovou turbínou, ve mlýně byly 2 turbíny, ale mlelo se vždy jen jednou
Součást bývalých železáren-významná technická památka. Dochované budovy jsou dokladem existence plně fungující průmyslové lokality v době teprve počínající industrializace na Plzeňsku. Výrobní objekty se staly základem nové sídelní lokality Železná Huť.
Železná huť zvaná zelenohorská existovala mezi Vrčení a Dvorcem podle literatury již v 2. polovině 17. století či dokonce v předbělohorském období. Poslední práce zabývající se historií a vývojem zelenohorské železárny však pro existenci železáren v tomto období nenašla dostatek dokladů. Písemnými prameny je spolehlivě doložený až rozvoj areálu od počátku 18. století - do roku 1730 hutě pracovaly, byl zřízen rybník pro pohon kováren (dnešní Panský rybník, dodatečně předělený tělesem železniční trati v 60. letech 19. století) a tří hamrů, v té době měl být postaven i dům pro správce železáren (č. p. 77) a kolem roku 1760 protilehlý dům čp. 78 (zbořen r. 2013). Areál železné huti je zachycen na mapě I. vojenského mapování prováděného v 60. letech 18. století. Na mapě je již zakreslena poloha dnešního objektu č. p. 77 nacházejícího se při jižním konci hráze Panského rybníka, severně od správní budovy je pod hrází rybníka zakreslený objekt hamru (objekt je označen vodním kolem a nápisem „Eisen Hamm“, tedy železný hamr). Na základě situace zachycené na II. vojenském mapování z poloviny 19. století vyplývá, že právě při severním konci hráze rybníka stála vysoká pec (na mapě označena jako „Hochofen“) a hamr. Budova dnešního mlýna tedy tvořila v 18. a 19. století jádro zelenohorských železáren. Mezi budovou č. p. 77 a vysokou pecí se při hrázi rybníka nacházel další objekt hutí, který je zakreslený na císařském otisku stabilního katastru z roku 1837 v místech pozdější olejny jako nespalný. Výroba ve vysoké peci byla ukončena v roce 1871, hamry však byly v činnosti až do roku 1885. Na mapě III. Vojenského mapování z konce 70. let 19. století je areál bývalých hutí již označen jako továrna na olej („Öhl-Fh“). Knížecí olejová továrna, kde se lisoval řepkový olej, v areálu bývalých hutí tedy fungovala od 70. let 19. století. Olej se zde lisoval až do 2. světové války. Severní část železáren byla po ukončení výroby železa v závěru 19. století upravena na mlýn, roku 1920 byl v severní části areálu železáren zřízen mlýn Václava Šmeráka. Mlýn prošel celkovou přestavbou v roce 1935, kdy byla na starší stavbu nastavěna dvě patra. V 2. polovině 20. století areál využíval podnik Jednota, který zde provedl četné utilitární úpravy zejména na budově mlýna a částečně v přízemí bývalé olejny a skladu.
1) správní budova čp. 77 2) budova železáren, později mlýn 3) bývalá olejna se skladištěm 4) hospodářský objekt 5) ohrazení 6) koryto původního náhonu 7) zahrada Areál železářské huti stojí při severním okraji obce na východním břehu Panského rybníka, vlevo od silnice směrem do Vrčeně. Plocha areálu je zhruba obdélná, s delší osou probíhající ve směru sever-jih, na ní stojí objekty bývalé železárny: na jižní straně bývalá správní budova čp. 77 (1), severně od ní bývalá zahrada (7), za ní dále k severu navazuje objekt bývalé olejny se skladištěm (3) a severovýchodně od něj hospodářský objekt (4). Na severní straně areálu stojí budova bývalé železárny, později upravená na mlýn (2). Východně od býv. mlýna prochází dnes zatrubněný náhon (6) bývalé železárny. Areál je na západní straně k Panskému rybníku a na východní straně směrem ke komunikaci vymezen ohradní zdí (5), vyzděnou převážně ze struskových tvárnic.
Areál železáren představuje významnou technickou památku a dominantu obce Dvorec, která si do současnosti uchovala svou průmyslovou tradici. Na jejím počátku stálo právě založení železáren. Nejstarší dochované objekty areálu pocházejí patrně z 1. poloviny 18. století, kdy došlo k rozvoji zelenohorské huti a k výstavbě vodního díla pro její napájení, kterým je Panský rybník. Areál železáren tvoří unikátní soubor v rámci regionu jižního Plzeňska. Dokládá způsob hospodaření a podnikání panství Zelená Hora. Areál železáren tvoří společně s blízkými poplužními dvory součást souboru barokně – klasicistních vrchnostenských výrobních a hospodářských areálů, na kterých je patrná snaha o jednotné architektonické řešení výzdoby polovalbových štítových průčelí většinou s motivem šternberské hvězdy. Dochovaná zástavba je také dokladem stavebního vývoje průmyslových objektů od 18. století do počátku 20. století. Dochovaly se zde hodnotné historické konstrukce a původní stavební materiály typické právě pro prostředí železáren. Jedná se například o uplatnění pro jižní Plzeňsko netypických hrázděných konstrukcí nebo použití struskových tvárnic, které představují tradiční stavební materiál vyráběný v místě z odpadního materiálu železáren.
Předmětem památkové ochrany jsou v současnosti jen dva prostorově od sebe oddělené objekty bývalých železáren — bývalá správní budova čp. 77 s pozemkem st. p. č. 48 na jižní straně areálu a jižní křídlo bývalého mlýna s pozemkem st. p. č. 49/1. Areál železáren měl však v minulosti větší rozsah. Z tohoto důvodu je podán návrh na prohlášení zbývajících budov a pozemků areálu tak, aby byl památkově chráněn jako celek.
Z průzkumu vyplývá, že železárny ve Dvorci vznikly pravděpodobně již před třicetiletou válkou v prostoru dnešního areálu, rozvoj nastal zejména v 18. století - do roku 1730 byl zřízen rybník pro pohon kováren a tří hamrů a snad postaven i dům pro správce železáren (Čp. 77), kolem roku 1760 protilehlý dům Čp. 78.Výroba ve vysoké peci byla ukončena v roce 1871, hamry byly v činnosti až do roku 1885. Později byla v areálu výrobna řepkového oleje (do 2. sv. války), roku 1920 zřízen mlýn Václava Smeráka. Z dobových map je patrné stáří jednotlivých budov, dochována je rovněž dílčí plánová dokumentace z 1. poloviny 20. Století. Uvažované území pod hrází Panského rybníka tvoří jádro původního osídlení Dvorce, ve kterém byla od 17. století provozována železářská výroba. Komise doporučila s ohledem na stáří lokality a její průmyslovou tradici chránit toto území jako celek v následujícím rozsahu: budova bývalého mlýna, objekt bývalé olejny se skladištěm, hospodářským objektem a ohrazením ze struskových tvárnic, bývalá správní budova čp. 77 včetně navazujících pozemků.
Areál železářské huti stojí při severním okraji obce na východním břehu Panského rybníka, vlevo od silnice směrem do Vrčené. Plocha areálu je zhruba obdélná, s delší osou probíhající ve směru sever-jih, na ní stojí objekty bývalé železárny: na jižní straně bývalá správní budova čp. 77 (nemovitá kulturní památka), severně od ní bývalá zahrada (6), za ní dále k severu navazuje objekt bývalé olejny se skladištěm (2) a severovýchodně od něj hospodářský objekt (3). Na severní straně areálu stojí budova bývalé železárny, později upravená na mlýn (1), jejíž jižní křídlo je nemovitou kulturní památkou. Východně od býv. mlýna prochází dnes zatrubněný náhon (5) bývalé železárny. Areál je na západní straně k Panskému rybníku a na východní straně směrem ke komunikaci vymezen ohradní zdí (4), vyzděnou převážně ze struskových tvárnic.
1) severní část bývalého mlýna (st. p. č. 49/1)
Jižní část mlýna je památkově chráněna. Jedná se o úzkou obdélnou patrovou stavbu o podélné ose sever — jih. Ve smíšeném obvodovém zdivu jsou patrné zazdívky původních otvorů mlýnice. Pod stavbou protéká původní náhon z Panského rybníka. Náhon byl v 2. polovině 20. století sveden do potrubí pod zemí.
Severní část mlýna - od severu navazuje k této části rozměrná budova postavená na půdorysu v přibližném tvaru písmene L. Střechy jsou nízké sedlové, kryté plechem. Jedná se o členitou stavbu, která v jádru obsahuje zdivo původního objektu železáren zachyceného patrně již na 1. vojenském mapování z 60. let 18. století. Spodní podlaží jsou zděna ze smíšeného zdivá z lomového kamene a cihel. Fasády jsou hladké, omítané, členěné pouze obdélnými okenními otvory. Výjimkou je pouze rizalit východního průčelí, kde se zachovaly pozůstatky původního členění barokně — klasicistní fasády hutního objektu. Jedná se o vpadlou segmentově zakončenou plochu procházející přes dvě spodní podlaží’ nad kterou se nachází kordonová římsa vynášená plochými konzolami. Nad kordonovou římsou byla původní plocha štítu členěná vpadlou plochou ve tvaru poloviny elipsy s motivem poloviny osmicípé hvězdy. Jednalo se o výzdobu původního polovalbového štítu starší hutní stavby.
Stavební vývoj a vyhodnocení objektu - Stavba v jádru obsahuje zdivo patrně nej starší části železných hutí zakreslené na I. vojenském mapování z 60. let 18. století. Jedná se o budovu zachycenou pod severní částí hráze Panského rybníka, objekt je označen vodním kolem a nápisem „Eisen Hamm“, tedy železný hamr. Na základě situace zachycené na II. vojenském mapování z poloviny 19. století vyplývá, že právě při severním konci hráze rybníka stála vysoká pec (na mapě označena jako ,,Hochofen“) a hamr. Budova dnešního mlýna tedy tvořila v 18. a 19. století jádro zelenohorských železáren. Hutní objekt byl po ukončení výroby železa v závěru 19. století upraven na mlýn. Mlýn prošel celkovou přestavbou v roce 1935, kdy došlo k jeho modernizaci a navýšení o dvě podlaží. Vzhled objektu byl poznamenán utilitárními úpravami provedenými po roce 1975, kdy zde sídlil podnik Jednota. Jedná se zejména o úpravu fasád, sjednocení okenních otvorů, provedení přístaveb na severní straně objektu (trakty s plochou střechou, na SZ straně přístavba přízemního traktu patrně s toaletami, přístavba zásobovací rampy k severnímu průčelí) a provedení betonových podlah v interiérech. I přes utilitární novodobé úpravy v sobě objekt obsahuje zdivo objektu, který tvořil jádro zelenohorských železáren. Dále se na fasádě objektu zachovaly pozůstatky původního členění barokně - klasicistní fasády staršího hutního objektu.
Shodné architektonické řešení štítového průčelí se zachovalo na štítech hlavního průčelí hospodářského dvora Šternberk v areálu zámku Zelená Hora. Tyto hospodářské a výrobní vrchnostenské objekty měly tedy jednotné architektonické řešení výzdoby hlavních průčelí.
2) objekt bývalé olejny (tj. lisovny oleje) se skladištěm (St. p. č. 49/3)
Objekt bývalé olejny: Zděná stavba obdélného půdorysu s podélnou osou orientovanou ve směru sever — jih. Severní přízemní část budovy je na západní straně zapuštěna do terénu, je krytá polovalbovou střechou nesenou krovovou konstrukcí se svislými stolicemi, opatřenou pálenými taškami bobrovkami. Zdivo přízemí je smíšené z lomového kamene a cihel. Severní štít je vyzděný ze struskových tvárnic s patrnou cihelnou zazdívkou po původním spoj ovacím krčku s mlýnem. V ose štítu je obdélný okenní otvor, v přízemí jsou dva obdélné okenní otvory s cihelnými záklenky. Dvorní (východní průčelí) je v přízemí prolomeno dvěma obdélnými okny a vraty. Jižní věžová část budovy má tři nadzemní podlaží a podkroví kryté nízkou sedlovou střechou opatřenou eternitovými šablonami. Přízemí je zděné ze smíšeného zdivá z lomového kamene a cihel, zdivo 1. patra je cihelné a stěny nejvyššího patra jsou brázděné. Fasády věžové části objektu jsou dvouosé, opatřené hladkými štukovými omítkami a členěné nárožními lesénami, záklenky okenních otvorů jsou zvýrazněny plochými nadokenními římsami. Vysoké okenní otvory jsou v patře segmentově zaklenuté, v nejvyšší brázděné části věže jsou obdélné. V okenních otvorech jsou osazena dvojitá, dovnitř a ven otvíravá čtyřkřídlá dřevěná okna, dělená v polovině výšky poutcem. V interiéru se nachází trámové stropy s prkennými podlahami se stopami po osazení původního technického vybavení. Stavební vývoj a vyhodnocení objektu - v jádře původní objekt bývalých zelenohorských železáren, zachycený jako nespalný na císařském otisku stabilního katastru z roku 1837. Stávající podoba objektu je dána stavebními úpravami z konce 19. století a počátku 20. století, kdy došlo pravděpodobně k nástavbě nejvyšší věžové části na objekt bývalých železných hutí. V interiéru přízemi byly v 2. polovině 20. století, kdy zde sídlila autodílna, provedeny utilitární úpravy. Ipřes nevhodné novodobé úpravy si budova zachovala svůj historický, průmyslový vzhled a charakter. Tvoří výraznou dominantu historického jádra obce Dvorec a odkazuje na průmyslovou minulost tohoto sídla. Pozoruhodné je také uplatnění brázděné konstrukce, která je pro oblast jižního Plzeňska netypická.
Sklad - Přizemní stavba obdélného půdorysu vyzděná z cihel, přiléhá k jižní obvodové zdi věžové části olejny. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Fasády jsou opatřené hladkou štukovou omítkou. Štítové průčelí je v přízemí dvouosé, plochu horní části štítu prolamují tři obdélná okna. Členění průčelí je shodné jako u fasád věžové části olejny. Fasádu člení nárožní lesény, štít je oddělen plochou kordonovou římsou, okna zvýrazněna plochými nadokenními římsami. Ve východní obvodové zdi jsou dva vjezdy s dvoukřídlými svlakovými vraty. Část obvodové zdi na straně do dvora vyzděná ze struskových tvárnic.
Stavební vývoj - skladiště bylo k starší budově hutí přestavěno podle dochované plánové dokumentace na počátku 20. století (dle stavební dokumentace z archivu MČÚ Nepomuk návrhu rozdílný počet otvorů). Stavba dotváří objet bývalé olejny, se kterou má jednotné řešení fasád.
3) hospodářský objekt ze struskových tvárnic (st. p. č. 49/3)
Přízemní stavba na východním okraji areálu při komunikace na Srby. Stavba na protáhlém obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou na severní straně zakončenou valbou.
Fasády jsou hladké, bez členění. V místech opadaných vnějších omítek je patrné, že obvodové
zdi jsou vyzděné ze struskových tvárnic. Jižní štítové průčelí je dvouosé, v uličním průčelí se nachází dvě obdélná okna a vjezd s dvoukřídlými svlakovými vraty.
Stavební vývoj - Budova je zachycena v situaci plánové dokumentace z roku 1927, pochází tedy pravděpodobně z počátku 20. století. Je vystavěna ze struskových cihel, které se v bývalých železárnách vyráběly z odpadního materiálu — strusky, jedná se o tradiční a v místě vyráběný stavební materiál.
4) ohrazení (st. p. č. 49/1, 49/3, p. p. č. 265)
Ohradní zeď postavená převážně ze struskových tvárnic se zachovala v úseku mezi mlýnem a hospodářským objektem při cestě na Srby. Dále se ohradní zeď dochovala v torzu po obvodu pozemku mezi bývalou olejnou a správní budovou č. p. 77, kde je již tvořena kamennými pilíři a podezdívkou z tvárnic. Ohrazení pokračuje na západním okraji areálu podél hráze Panského rybníka, kde se nachází vjezd lemovaný pilíři vyzděnými z opracovaných pískovcových kvádrů a cihel. Podél hráze pak za pilířem vjezdu pokračuje krátký úsek ohradní zdi ze smíšeného zdivá, na který plynule navazuje delší úsek ohradní zdi vyzděné ze struskových tvárnic, ve kterém jsou patrné cihelné zazdívky otvorů a vyzdívky prostupů s cihelnými záklenky. Úsek ohradní zdi končí za budovou mlýna. Koruna ohradní zdi je krytá betonovou deskou.
Stavební vývoj a vyhodnocení - Jedná se o původní ohrazení areálu železáren vystavěné převážně ze struskových tvárnic vyráběných z odpadního materiálu železáren strusky, jedná se o tradiční a v místě vyráběný stavební materiál.
Slohové a časové určení: Železná huť zvaná zelenohorská existovala mezi Vrčení a Dvorcem podle literatury již v 2. polovině 17. století či dokonce v předbělohorském období. Poslední práce zabývající se historií a vývojem zelenohorské železárny však pro existenci železáren v tomto období nenašla dostatek dokladů. Písemnými prameny je spolehlivě doložený až rozvoj areálu od počátku 18. století - do roku 1730 hutě pracovaly, byl zřízen rybník pro pohon kováren (dnešní Panský rybník, dodatečně předělený tělesem železniční trati v 60. letech 19. století) a tří hamrů, v té době měl být postaven i dům pro správce železáren (č. p. 77) a kolem roku 1760 protilehlý dům čp. 78 (zbořen r. 2013). Areál železné huti je zachycen na mapě I. vojenského mapování prováděného v 60. letech 18. století. Na mapě je již zakreslena poloha dnešního objektu č. p. 77 nacházejícího se při jižním konci hráze Panského rybníka, severně od správní budovy je pod hrází rybníka zakreslený objekt hamru (objekt je označen vodním kolem a nápisem „ Eisen Hamm tedy železný hamr). Na základě situace zachycené na II. vojenském mapování z poloviny 19. století vyplývá, že právě při severním konci hráze rybníka stála vysoká pec (na mapě označena jako „ Hochofen “) a hamr. Budova dnešního mlýna tedy tvořila v 18. a 19. století jádro zelenohorských železáren. Mezi budovou č. p. 77 a vysokou pecí se při hrázi rybníka nacházel další objekt hutí, který je zakreslený na císařském otisku stabilního katastru z roku 1837 v místech pozdější olejny jako nespalný. Výroba ve vysoké peci byla ukončena v roce 1871, hamry však byly v činnosti až do roku 1885. Na mapě III. Vojenského mapování z konce 70. let 19. století je areál bývalých hutí již označen jako továrna na olej („Óhl-Fh“). Knížecí olejová továrna, kde se lisoval řepkový olej, v areálu bývalých hutí tedy fungovala od 70. let 19. století. Olej se zde lisoval až do 2. světové války.
Severní část železáren byla po ukončení výroby železa v závěru 19. století upravena na mlýn, roku 1920 byl v severní části areálu železáren zřízen mlýn Václava Šmeráka. Mlýn prošel celkovou přestavbou v roce 1935, kdy byla na starší stavbu nastavěna dvě patra.
V 2. polovině 20. století areál využíval podnik Jednota, který zde provedl četné utilitární úpravy zejména na budově mlýna a částečně v přízemí bývalé olejny a skladu. V současnosti je areál bez využití.
Z důvodu stáři lokality a její průmyslové tradice byl podán návrh památkové ochrany tohoto území jako celku. Areál železáren představuje významnou technickou památku a dominantu obce Dvorec, která si do současnosti uchovala svou průmyslovou tradici. Na jejím počátku stálo právě založení železáren. Nejstarší dochované objekty areálu pocházejí patrně z 1. poloviny 18. století, kdy došlo k rozvoji zelenohorské huti a k výstavbě vodního díla pro její napájení, kterým je Panský rybník. Areál železáren tvoří unikátní soubor v rámci regionu jižního Plzeňska. Dokládá způsob hospodaření a podnikání panství Zelená Hora. Areál železáren tvoří společně s blízkými poplužními dvory součást souboru barokně — klasicistních vrchnostenských výrobních a hospodářských areálů, na kterých je patrná snaha o jednotné architektonické řešení výzdoby polovalbových štítových průčelí většinou s motivem šternberské hvězdy. Dochovaná zástavba je také dokladem stavebního vývoje průmyslových objektů od 18. století do počátku 20. století. Dochovaly se zde hodnotné historické konstrukce a původní stavební materiály typické právě pro prostředí železáren. Jedná se například o uplatnění pro jižní Plzeňsko netypických brázděných konstrukcí nebo použití struskových tvárnic, které představují tradiční stavební materiál vyráběný v místě z odpadního materiálu železáren.
Prostorové souvislosti navrhovaných objektů se stávajícími památkami vyplývají ze zákresu do katastrální mapy, který byl součástí návrhu na prohlášení ze dne 23. 1. 2015, popsány jsou i v textové části návrhu. Z mapového podkladu je patrné, že z historického areálu bývalých železáren, situovaného v severní části katastru Dvorec, v místní části Hutě je v současnosti památkově chráněna pouze bývalá správní budova čp. 77 (v minulosti obydlí šichtmistra) a jižní část budovy bývalého Šmerákova mlýna (bez čp.). Památkově chráněné budovy a pozemky jsou v zákresu vyznačeny červenou barvou. V ÚSKP je tedy v současnosti pod názvem „železárna Dvorec “ chráněna pouze dvojice budov, ležících na protilehlých okrajích historického areálu, přičemž ostatní budovy a pozemky bývalé železárny (často i historicky starší) památkovou ochranu nemají. Platný rozsah památkové ochrany byl potvrzen v rámci úkolu „ obnova identifikace “, přičemž původním záměrem v 60. letech 20. století byla ochrana v daleko větším rozsahu (pro zápis ostatních budov a pozemků do seznamu kulturních památek neexistují relevantní podklady). K nechráněným historickým budovám areálu patří především severní část Šmerákova mlýna (stavba v jádru obsahuje zdivo patrně nejstarší části železných hutí) a objekt bývalé olejny (budova zachycena jako nespalná na stabilním katastru z roku 1837), dále historicky mladší skladiště a hospodářský objekt ze struskových tvárnic (obě stavby z počátku 20. století), ohrazení, náhon a bývalá zahrada. Mlýn vznikl přestavbou bývalé vysoké pece dvoreckých železáren; vlastní těleso vysoké pece se na základě srovnání historických a stávajících map nachází v severní části mlýna, která je dosud bez památkové ochrany (!). Navrhované budovy a pozemky na chráněné objekty přímo navazují a tvoří s nimi společný urbanistický celek, vyplňující prostor mezi východní hrází Panského rybníka a komunikací Dvorec - Srby. Všechny výše uvedené budovy a pozemky, ať už chráněné či nechráněné, byly v minulosti součástí dvoreckých železáren a tvořily jádro jedné z nejstarších průmyslových lokalit na jižním Plzeňsku. Stávající vzhled budov je dokladem postupného vývoje průmyslového areálu, do kterého se promítlo zrušení původní hutnické výroby a následné druhotné využití objektů (lisovna oleje, vodní mlýn). Budovy železárny tvoří historické jádro místní části zvané Železná Huť, situované asi 1,2 km severovýchodně od centra obce Dvorec. Objekty bývalé železárny leží na západní straně drobné zhruba trojúhelné návsi, lemované po severní a jižní straně většinou přízemní zástavbou, v jihozápadní části návsi stával někdejší bytový dům pro zaměstnance panských hutí (původem barokní objekt demolován r. 2013). V prostoru parkově upravené návsi stojí barokní socha sv. Barbory, patronky horníků, z poloviny 18. století, rovněž připomínající zdejší průmyslovou tradici. Dvorec je poprvé připomínán k roku 1552 (nepochybně staršího původu). Železná Huť vznikla, jak název napovídá, jako dělnická osada kolem panských železáren nejpozději v 18. století. Zelenohorské železárny patřily až do průmyslové revoluce k největším na Plzeňsku. Jejich hamry poháněla voda z Panského rybníka, zbudovaného speciálně kvůli nim. První vojenské mapování z let 1764-1768 zachycuje v prostoru pod hrází železný hamr a tři budovy seskupené do tvaru písmene „ U“. Další zástavba složená z drobných dělnických domků, která tvoří dodnes stavební fond čtvrti, vznikala až v následujících desetiletích a je zachycena na mapě Stabilního katastru z roku 1837.
Již z dobových matrik vyplývá skladba osídlení této místní části s převažujícími technickými profesemi typu slévač, zámečník, apod. Kolem původně samostatných lokalit Dvorec a Železná Huť se později rozvinula širší zástavba, takže v současnosti jsou oba územní celky v podstatě propojené, oddělené jen tělesem železniční trati Plzeň — Nepomuk.
Původní podobu a přesnou funkci jednotlivých budov dvoreckých železáren lze dnes již jen s obtížemi určit. Hlavní důvodem je především to, že dvorecké železárny ukončily svoji činnost v poslední třetině 19. století (provoz vysoké pece zastaven v roce 1871, hamry v činnosti do roku 1886) a později byly využity k jinému typu průmyslového podnikání.
Ve spojitosti s tím byly provedeny zásadní stavební úpravy pro potřeby nově vznikajících provozů, které změnily původní vzhled a funkci starších objektů. Z původního technologického vybavení bývalé železárny je dochována v podstatě jen funkční šachta, kterou proudí voda přes areál, jiné původní technologie se z výše uvedených důvodů nezachovaly.Původní vysoká pec železáren je dochována ve hmotě dnešního mlýna, respektive v jeho severní části. Původní vybavení mlýna dokládají už pouze stavební plány, uložené ve stavebním archivu Městského úřadu v Nepomuku. Průmyslový areál se přimyká k hrázi rybníka, který je sám o sobě svým charakterem technickou památkou, neboť vznikl netypickým nasypáním hráze ze tří stran.
Hlavním důvodem navrhované památkové ochrany je především ucelenost průmyslového areálu bývalých železáren. Dochované budovy jsou dokladem existence plně fungující průmyslové lokality v době teprve počínající industrializace na Plzeňsku. Výrobní objekty se staly základem nové sídelní lokality Železná Huť, vzniklé v severní části katastru Dvorec.
Areál bývalých železáren ve Dvorci u Nepomuka se nachází na severním okraji obce při cestě na Srby, u východní hráze Panského rybníka. V jižní části areálu je situována bývalá správní budova Čp. 77, která je na severní straně oddělena zahradou od výrobní části areálu tvořené objekty bývalé olejny se skladištěm a hospodářskou budovou ve středu areálu a objektem bývalého mlýna na jeho severním konci. Bývalý náhon prochází pod jižní částí mlýnské budovy, ohrazení ze struskových tvárnic se dochovalo částečně na východní straně u hospodářské budovy a zejména pak na západní straně areálu směrem k rybníku. Vznik železáren na místě současného areálu lze na základě písemných a ikonografických pramenů předpokládat již v 17. stol., výrazný rozvoj výroby je doložen v průběhu 18. století, kdy byl zřízen rybník pro pohon kováren a tří hamrů. Zpracování železa bylo ukončeno na konci 19. století, poté areál sloužil jako výrobna řepkového oleje a později mlýn. Se změnou využití došlo i k několika etapám stavebních úprav objektů, poslední byly na dochovaných objektech provedeny ve druhé pol. 20. stol. Areál je v současnosti bez využití, jednotlivé objekty nesou stopy neúdržby a vyžadují celkovou obnovu.
Výše uvedené objekty a související pozemky v areálu bývalých železáren tvoří historický i funkční celek s částmi, které jsou již památkově chráněny. Ačkoliv byl v průběhu 20. století areál využíván k různým účelům, s nimiž souviselo i provedení částečných stavebních úprav některých objektů, stále zůstal zachován jejich industriální vzhled a charakter celého areálu. Dochována je rovněž řada historicky cenných stavebních konstrukcí a detailů. Jedná se o součást výrobního a hospodářského zázemí blízkého sídla na Zelené Hoře a doklad historického vývoje a životního způsobu místa v minulosti. Jednotlivé objekty vyžadují celkovou obnovu, která by měla probíhat s ohledem na jejich stavebně historické hodnoty, důležité je rovněž hledisko budoucího využití areálu, které by mělo být realizovatelné a udržitelné. S ohledem na výše uvedené souhlasíme s doprohlášením předmětných objektů ke stávající kulturní památce.
Historie železárenského areálu v Dvorci začíná pravděpodobně již na počátku 18. století, kdy byl zřízen rybník pro pohon kováren i hamrů a postupně vystavěn dům č. p. 77 a 78. Práce byly ukončeny před rokem 1900, později sloužil areál k výrobě řepkového oleje a roku 1920 vybudován mlýn Václava Šmeráka. Jižní část mlýna je již památkově chráněna, pod stavbou na st. p. č. 49/1 protéká původní, dnes do podzemí svedený náhon. Na jižní část navazuje severní, rozsáhlejší budova na půdorysu písmene L, o jejíž více než dvousetleté historii svědčí pozůstatky barokně-klasicistního členění fasády. Právě budova dnešního mlýna tvořila centrum železáren. Ta je dnes poznamenána stavebními úpravami především ze 70. let 20. století. V jádru však uchovává původní, historickou budovu. Areál dále tvoří bývalá olejna, jejíž severní přízemní část je částečně zapuštěna do terénu, jižní část tvoří tři nadzemní podlaží s podkrovím, atypické je využití hrázdění. Na východním okraji areálu nalezneme hospodářský objekt z tradičního místního stavebního materiálu struskových tvárnic, pravděpodobně z počátku 20. století. Z tvárnice je postavena také ohradní zeď.
I přes pozdější, místy nevhodné stavební zásahy a úpravy, se jedná o hodnotnou technickou památku, která upomíná na dlouhodobou významnou průmyslovou tradici oblasti a panství Zelená Hora. Díky dochování historických konstrukcí i využití pro oblast typického materiálu - strusky, jsou bývalé železáren dokladem stavebního vývoje průmyslového areálu i záznamem o měnícím se využití a přizpůsobení objektů pro další průmyslovou činnost.
Při modernizované a zvýšené budově nynějšího mlýna zůstává ze starých železáren nad vodou obdélné zděné (lomový kámen a kvádry ze sklovité škváry) hrubě omítané stavení, patrové se zvýšeným přízemím o 2 x 3 osách. Za 2. osou prochází spára a také ve střeše je patrné přerušení. Střecha polovalbová, krytá bobrovkami, Část stavení od štítové stěny ke spáře má pod přízemím nestejně vysoké oblouky (2 nižší po každé straně rohu, 1 vyšší na delší straně – k silnici) , jimiž protéká voda, která byla potřebná k výrobnímu procesu býv. železárny. Stěny stavení hrubě omítnuté, kromě hlavní římsy nečleněné. Okénka na delších stranách v I. patře a zčásti i v přízemí podélná, některá s dřevěným překladem, okénka nad levým nižším obloukem na straně k silnici obdélná na výšku, zamřížovaná. K štítové stěně (s lichoběžníkovým štítem ze svislých prken s otvorem do podkroví) se zmíněným již obloukem pod přízemím a obdélnými zabedněnými dveřmi do přízemí, vede v úrovni 1. patra dřevěná spojovací chodba se stěnami bedněnými z prken a se sedlovou střechou, krytou bobrovkami. Chodba podepřena trámovou podpěrou. Uvnitř trámové stropy. (Z provoz dův. mlýna v době návštěvy nepřístupné – nebezpečí exploze moučného prachu, když pracují el. stroje.)
Součást bývalých železáren - technická památka
Průměrně dobrý stav – využíváno sousedním mlýnem, ale zvlášť zevně neudržováno.
Správní budova při býv. železárnách, čp. 77:
Poněkud pod úrovní nynější silnice volně stojící přízemní obdélná zděná omítaná budova o 3 x 7 osách s novějšími předsíňkami ne obou delších stranách, zastřešenými pultové a s mansardovou střechou a dřevěnou římsou mezi oběma částmi, krytou bobrovkami. Krátká strana k silnici a zadní dlouhá fronta mají profilovanou hlavní římsu, pravé okno průčelí dvoukřídlé šestitabulkové, levé (zamřížované) jen dvoukřídlé nedělené a tak upraveno, bez mříží, ale se zaoblenou špaletou i okna dozadu, k předsíňce s novými okny. V protilehlé dlouhé frontě s fabionovou hlavní římsou ponechána původní okna (2. osa od nároží slepá) a za 4. osou připojena předsíňka se 2 čtyřtabulkovými okny k silnici. Na této straní zvenčí schůdky ke sklepu, situovanému pod užší stranou k silnici (příčné položená valeně stlačeně klenutá místnost s výsečemi nade dveřmi a nad jedním z nízkých, segmentově zakončených okének). Čtvrté strana budovy má 3 okna, nově upravená.
Vnitřek plochostropý: v podélné ose prochází střední zeď a podél ní oboustranně rozloženy jednak 2 a 2 místnosti s dvojicemi oken do bočních front, jednak vstupy z obou stran domu jsou spojeny vnitřní příčnou komunikací.
Konec 18. nebo 1. pol. 19. stol.
Správní s obytné budova při bývalých železárnách, součást technické památky
Celkově dobry stav, původní vzhled narušen výměnou části oken (osazení do zaoblených špalet, dvoukřídlá okna bez dělení)
