Petržílkovský, Karpelesův mlýn, Temlovy, Templové mlýny

Již ve 40. letech 14. stol. stávaly na tzv. Petržilkovském ostrově mlýny zvané kartouzské, patřící kartuziánskému klášteru na Smíchově. Ty však byly r. 1419 vydrancovány a vypáleny husity spolu s klášterem. Po husitských válkách získala ostrov pražská obec

Mlýny byly údajně nazývány podle pana Temla z Temelína, od něhož Jan Lucemburský zakoupil za 400 kop pozemky pro kartuziánský klášter. Název Temlovy byl zkomolen na Templové. Klášter je údajně pronajímal a 1377 odprodal právem zákupním.

1483 – pražská obec povolila mlynáři a pekaři Janu Petržílkovi postavit při Jezuitském ostrově (dnes Petržilkovský) na Vltavě u smíchovského břehu „na místě spáleného mlýna mlýn nový“. Vedle mlýna postavila obec dřevěnou vodárnu, která byla umístěna vně hradeb Malé Strany.

Jan Petržilka mlýn vlastnil do roku 1523, kdy jej směnil s Janem řečeným Zajisto. od Jana Zajisto pak mlýn koupila obec malostranská.

(Upravila MK)

1547 po porážce povstání císař Ferdinand I. zabavil Petržílkovský ostrov, 1561 jej zase obce vrátil.

Někdy mezi lety 1582 a 1596 vystavěla obec poblíž mlýna zděnou vodárenskou věž (čp. 89).

Vývoj technologie Petržilkovské vodárny můžeme sledovat od roku 1602, kdy přísežní mlynáři potvrzují, že strojní zařízení je velmi dokonalé. 

(MK)

V roce 1629 byl postaven za přispění Albrechta Valdštejna nový stroj s podmínkou, že jeho palác na Malé Straně bude zásobován vodou bezplatně. Je zajímavé, že ještě ve dvacátých letech 20. století se voda pro Valdštejnský palác dodávala zdarma.

V roce 1670 vedlo z pánve této vodárny pět padacích dřevěných řadů. Stejné množství vodovodů napájelo v roce 1686 celkem 57 kašen a stojanů.

před 1751 mlynář Karpeles

Roku 1751 ostrov a mlýn koupil František Mráz.

Poté jej (v roce 1840 – podle údaje na Indikační skice) vlastnil Aron Beer Przibram (* 1781 + 1852) a po něm jeho syn, majitel smíchovské kartounky Šalamoun Przibram (Příbram) (*1808 + 1865). Od něj mlýn v roce 1859 koupila zpět pražská obec.

(MK)

1855 majitelé:

čp. 87 Havel Vácslav, dědicové

čp. 89 Příbram Šalamoun

čp. 90 Vyskočil Jan 

(doplnil jšk)

1861 - inzerát na pronájem mlýna čp. 89 (RR)

1880 - na místě původního mlýna vystavěn nový, uměleckého složení. Podle Monografie Města Smíchova z roku 1882: "Jediné velké kolo vodní o 35 koňských silách žene veškeré, dle nejnovějších zkušeností a vynálezů zařízené stroje mlecí, jmenovitě 4 kameny, 1 špičák, 4 šrotovací válce, 2 hladné, 2 velké vymílací a p." (MK)

V souvislosti s regulací Vltavy v prvním desetiletí 20. století byl starý mlýn a jeho okolí přestavěn podle projektu architekta Jiřího Justicha v roce 1912. Přestavba byla realizována na popud tehdejší Komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe v Čechách, založená již v roce 1896.

Zbořen před stavbou lodní propusti

Budova stojící na místě bývalého mlýna je památkově chráněná. (MK)