Ministerstvo kultury
V Praze dne 5. 4. 2006
Č. j.: 13655/2002
ROZHODNUTÍ
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydává toto rozhodnutí: Ministerstvo kultury prohlašuje podle §§ 2 a 3 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, část souboru věcí Kejřova mlýna čp. 15 v ulici K náhonu v Praze 9 — Hloubětíně, který sestává z 1) obytného domu (na pozemku parcelní číslo 1757), 2) brány I (na pozemku parcelní číslo 1757 — severovýchodně od obytného domu, v jeho těsné blízkosti), 3) budovy hospodářského zázemí I (na pozemku parcelní číslo 1757, severovýchodně od obytného stavení, při bráně I), 4) budovy mlýnice (na pozemku parcelní číslo 1757, jižně od budovy hospodářského zázemí 1), k.ú. Hloubětín, za kulturní památku;
Ministerstvo kultury neprohlašuje podle 55 2 a 3 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, část souboru věci Kejřova mlýna čp. 15 v ulici K náhonu v Praze 9 — Hloubětíně, který sestává z 1) brány II (na pozemku parcelní číslo 1757, jihovýchodně od obytného domu, při budově mlýnice), 2) budovy hospodářského zázemí II (na pozemku parcelní číslo 1757, jižně od obytného domu, v jeho těsné blízkosti), 3) budovy hospodářského zázemí III (na pozemku parcel. číslo 1757, jižně od obytného domu a budovy mlýnice), 4) náhonu včetně vodního toku, česla a stavebních konstrukcí (na části pozemku parcelní číslo 1760/3), 5) pozemků parcelní čísla 1757, 1753/2, 1754/2, 1754/4, 1755/2, 1755/4, 1756/1, 1756/4, 1756/5, 1759, 1760/3, 1762/1, k.ú. Hloubětín, za kulturní památku. Odůvodnění Ministerstvo kultury na základě podnětu Městské části Praha 9, odboru školství a kultury, U mateřské školy 355/2, 190 00 Praha 9, a Národního památkového ústavu —územního odborného pracoviště v hl. ni. Praze, Národní třída 37, 110 00 Praha 1, zahájilo řízení o prohlášení souboru věcí Kejřova mlýna čp. 15 v ulici K náhonu v Praze 9 —Hloubětíně za kulturní památku.
Odůvodnění
Navrhovatelé ve svých podáních především uvedli, že se jedná o vzácně dochovaný příklad vodního mlýna renesančního původu s dochovanými obytnými i mlýnskými budovami z počátku 18. století včetně původních stavebních prvků a vodního náhonu při Rokytce. Brána a dochované hospodářské budovy dokládají vývoj areálu mlýna od období baroka po funkční zásahy v 19. a 20. století, obytná budova je slohově výrazným dílem meziválečné architektury s prvky rondokubismu. Ve mlýně se narodila v roce 1899 významná operní pěvkyně sopranistka Anna Kejřová, od roku 1925 působící v pražském Národním divadle.
V řízení se vyjádřil, na základě 5 3 odst. I zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče, který ve svém stanovisku ze dne 20. 9. 2004, č.j. MHMP 114937/2004/ZId, uvedl, že doporučuje prohlášení předmětného souboru věcí za kulturní památku, když uvedl, že předmětný vodní mlýn je významným dokladem historického vývoje zástavby v lokalitě Hloubětín. Vodní mlýn se připomíná k roku 1544, tedy existoval již před tímto rokem (viz Barbora Lašťovková: Pražské usedlosti, nakladatelství Libri, Praha 2001). Jedná se o vpravdě historickou stopu ve stavebním vývoji dané lokality. Představuje i ojedinělý stavební typ s dochovaným náhonem, napojeným na říčku Rokytku.
Podle § 3 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, byli v řízení vyrozumění dopisy ze dne 10. 8. 2004, čj. 13655/2002, účastníci řízení, Hlavni město Praha, Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1, Městská část Praha 9, Sokolovská 14, 190 00 Praha 9, Eva Olivová, Vaňkova 3, 198 00 Praha 9 - Hloubětín, Václav Heinz, Amforová 6, 155 00 Praha 5 - Stodůlky, Zdeněk Tamchyna, Jeseniova 79, 130 00 Praha 3 - Žižkov, a bylo jim umožněno vyjádřit se k podanému návrhu. V řízení se dopisem ze dne 27. 8. 2004 vyjádřila paní Eva Olivová, která zejména uvedla, že areál byl po vleklých soudních sporech současným vlastníkům vydán v dezolátním stavu, kdy vlastníci věci nemají finanční prostředky na údržbu kulturní památky. Budovy hospodářského zázemí II a III v době vydání majetku vlastníkům již neexistovaly, vlastníci hodlají věc nabídnout k prodeji a statut kulturní památky toto značně komplikuje. Pant Eva Olivová dále upozornila na formální chyby podání, týkající se identifikace jednotlivých částí areálu. Na tento dopis odpovědělo Ministerstvo kultury dne 22.9. 2004, k čj. 13655/2002, když ve věci identifikace staveb navrhlo šetření na místě, a to po sdělení časových možností vlastníků areálu. Na žádost o sdělení termínu šetření na místě pak paní Eva Olivová nereagovala.
Podle § 33 odst. 2 zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění, byla účastníkům řízení přípisy m dne 21. 12. 2005, čj. 13655/2002, dána možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout jejich doplnění. Dne 13. 1. 2006 se dostavil zástupce účastníka řízení paní Evy Olivové, Vaňkova 3, 198 00 Praha 9 - Hloubětín, pan JUDr. Jiří Vaněk, Kurzova 2221/18, Praha 5 - Stodůlky (plná moc ze dne 12. 1. 2006), který k jednání dále přizval paní Ing. arch. Helenu Novákovo, Zdabořská 102, Příbram V - Zdaboř, a pana Ing. Tomáše Antona, Na Hroudě 2122/13, Praha 10 - Straní. Jmenovanému bylo umožněno ve smyslu § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění, se vyjádřit k podkladům rozhodnutí i ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout jejich doplnění. JUDr. Jiří Vaněk, kterému byly předány kopie úplného spisového materiálu, navrhl doplnění spisu, které blíže specifikoval v dopise ze dne 18. 1. 2006 (doplněni stavebně - technického a kulturně - historického posouzení areálu v termínu nejpozději do 13. 2. 2006).
Jako přílohy dopisu JUDr. Jiřího Vaňka ze dne 13. 2. 2006 obdrželo Ministerstvo kultury následující materiály: „Znalecký posudek - stav konstrukcí budov v areálu Kejřův mlýn Praha 9 - Hloubětín., vypracovaný znalcem Lubomírem Kubínem, Vlkova 36, 130 00 Praha 3, v měsíci (moru roku 2006. Tento posudek ve svém závěru konstatoval, že v havarijním stavu se nacházejí konstrukce budov hospodářského zázemí I, II a III a stodoly, která však nebyla předmětem řízení o prohlášení věci za kulturní památku; „Expertní posudek dřevěných konstrukcí objektů v areálu Kejřův mlýn K Náhonu 15, Praha 9", vypracovaný společností FORTNAstav, s.r.o., Kamenická 6/677, 170 00 Praha 7, v měsíci lednu roku 2006. Tento posudek konstatoval poškození dřevěných konstrukcí u všech staveb areálu, a to jak v důsledku stáří, tak v důsledku napadení dřevokaznými houbami. Současně zde jsou navržena opatření pro sanaci dřevěných konstrukcí budov a postup při jejich údržbě; „Ověření pevnosti zdiva a betonu v nosných konstrukcích objektů před rekonstrukcí - Kejřův mlýn, Praha, vypracovaný zkušební laboratoří č. 1048 fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze v měsíci únoru roku 2006. Tento posudek neprokázal zásadní nedostatky pevnosti zdiva a betonu v nosných konstrukcích objektů; „Odborné vyjádření ke kulturně historické hodnotě areálu bývalého Kejřova mlýna, čp. 15, v Praze 9, Hloubětíně", vypracovaný expertem PhDr. Josefem Holečkem v měsíci lednu roku 2006 a „Orientační stavebně historické vyhodnocení - areál Kejřova mlýna čp. 15, Praha 9 - Hloubětín., vypracovaný Mgr. Petrem Štoncnerem a PhDr. Josefem Hudečkem v měsíci únoru roku 2006. V obou těchto materiálech je především konstatováno, že významné památkové hodnoty vykazují objekty obytného domu, brány I, budovy hospodářského zázemí I a budovy mlýnice.
Dne 2. 3. 2006 proběhlo na místě samotném ohledání předmětného souboru věcí, a to za účasti zástupce majitelů souboru věcí paní Evy Olivové, včetně přizvaných konzultantů a právního zástupce, Městské části Praha 9, Národního památkového ústavu a Ministerstva kultury. Při šetřeni na místě samotném bylo doplněno stanovisko odboru výstavby a územního rozvoje Městské části Praha 9 ze dne 13. 12. 2005, č.j. 08603/0510VÚR/KK/ 2608/ P09286534/2005, kde Městská část Praha 9 vyslovuje souhlas s provedením úpravy územního plánu hl. m. Prahy v dotčeném území, a to ve věci upraveni míry využití území z kategorie „C" do kategorie „D".
Vzhledem k doplnění spisu novými materiály byla opět podle S 33 od.. 2 zákona 1.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném zněn(, účastníkům řízení přípisy ze dne 6. 3. 2006, čj. 13655/2002, dána možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout jejich doplnění. Paní Eva Olivová, pan Zdeněk Tamchyna, pan Václav Heinz (přípis ze dne 13. 3. 2006) a Městská část Praha 9 (přípis ze dne 14. 3. 2006) uvedli, že jsou obeznámeni se spisovým materiálem a že nebudou navrhovat další důkazy.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivé i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o prohlášení a neprohlášeni souboru věci Kejřova mlýna čp. 15 v Praze 9 — Hloubětíně za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Předmětné věci, které byly prohlášeny za kulturní památku, objektivně vykazují znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., a splňují tak podmínky, za kterých Ministerstvo kultury prohlašuje, resp. prohlásí věc nebo soubor věcí za kulturní památku. Ministerstvo kultury přitom vycházelo ze všech výše uvedených důkazů, přičemž se zcela ztotožnilo se závěry vlastníky dodaných materiálů „Odborné vyjádření ke kulturně historické hodnotě areálu bývalého Kejřova mlýna, čp. 15, v Praze 9, 1 Hloubětíně", vypracovaný expertem PhDr. Josefem Holečkem v měsíci lednu roku 2006 a „Orientační stavebně historické vyhodnocení — areál Kejřova mlýna čp. 15, Praha 9 — Hloubětín", vypracovaný Mgr. Petrem Štoncnerem a PhDr. Josefem Hudečkem v měsíci únoru roku 2006, které determinovaly areál na památkové hodnotné věci a na ty, které za kulturní památku prohlášeny být nemohou. Ministerstvo kultury dospělo především k loni, na základě uvedených odborných posudků, že areál Kejřova mlýna je zajímavým dokladem postupné historické proměny svébytného typu architektury. Areál slučujíc( funkci obytnou, výrobní a hospodářskou prošel v průběhu historie několika výraznými stavebními etapami. Byla to fáze renesanční, o níž máme prozatím doklad pouze z písemných pramenů, fáze barokní, která dala areálu základní dispoziční rozvrh, a fáze novodobá z 20. let 20. století. Tato poslední stavební etapa vtiskla areálu mlýna jeho dnešní architektonickou podobu a jednoznačný výrazový charakter. Základními určujícími prvky tohoto organismu staveb se stala novostavba reprezentativní obytné budovy v tehdy módním národním slohu rondokubismu. Tato vila svoji mohutností, výrazným architektonickým řešením, stylovým interiérovým vybavením a situováním v areálu tvoří jeden z jeho základních atributů. Avšak bez dalších staveb by vila zůstala „pouhou" architektonicky kvalitní vilou. Zcela zásadní je tak ponecháni historické brány a navázání na ní otevřenou arkádou vstupů a otevřených polí se zdobnými motivy mříží. Prvek těsného uzavření hospodářských areálů, známý zejména z vesnických statků, je zde potlačován otevřením se areálu navenek se kterým tak více splývá. Nepochybné velmi zajímavým příkladem z hlediska úcty k historii a tradici je v literatuře zmiňované druhotné osazeni vrcholového klenáku s erbem řádu Křižovníků s červenou hvězdou a letopočtem do kamenného ostění brány. Druhým výrazným a určujícím objektem je budova mlýnice, přestavěná do dnešní podoby ve stejné době jako vila. Svoji výškou, mohutnosti a architektonickým řešením technické stavby zásadně určuje charakter celého hospodářského a výrobního areálu. Její výrazná mansardová střecha jednak v podstatě maskuje 2. patro, jednak může navazovat na mansardovou střechu předcházející barokní podoby přízemního objektu mlýnice. lnteriér této budovy prošel v souvislosti s její přestavbou ve 20. letech minulého století výměnou trámových stropních konstrukcí s výjimkou jediného trámu v suterénu, který je opatřen dataci 1781. Třetím určujícím objektem je budova hospodářského zázemí I (původně asi obytná budova) vlevo od vstupu do areálu. Jedná se o nejstarší dochovanou stavbu areálu ve své historické hmotě a interiérovém členění. Její podoba a situování, které z velké části vymezuje areál mlýna ze severní strany, vytváří pozoruhodné kontrastní, ale zároveň harmonické a vyvážené spojení s mladšími stavebními úpravami brány, vily a mlýnice. Ostatní stavby v areálu již nejsou natolik historicky ani architektonicky cenné a zajímavé. Budova hospodářského zázemí II (původně obytný domek) má sice svůj původ před polovinou 19. století, ale jeho dnešní havarijní stav je natolik špatný, že svůj význam a hodnotu ve srovnání s předcházejícími ztrácí. Jeho obnova by znamenala v podstatě ponechání pouze obvodových zdí, které by vzhledem k jejich staticky narušenému stavu musely být výrazně sanovány. Navíc obytnou funkci nahradila již v minulosti zmíněná reprezentativní vila. Budova hospodářského zázemí III, je tvořena dvěma samostatnými objekty, jek funkčně, tak i historicky odlišnými. Z jižní strany uzavírá areál dnes zcela torzální budova bývalé průjezdní stodoly. I když je její základní obrys vyznačen již na starších plánech, její podstatu dnes tvoří pouze obvodové zdi.
Závěrem lze uvést, že během řízení vedeném podle §§ 2 a 3 citovaného zákona č. 20/1987 Sb. Ministerstvo kultury nepřihlíželo k tomu, že do budoucnosti je uvažováno o prodeji areálu. Nepřihlíželo tedy ani k argumentaci, která se v tomto směru uplatnila, protože z hlediska zjišťování toho, zda předmětný soubor věci má nebo nemá znaky kulturní památky podle § 2 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., resp. zda jsou nebo nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku, by bylo irelevantní a současně mimo působnost Ministerstva kultury, vycházet zde ze spekulace, jakým způsobem by vlastníci mohli se souborem naložit, pokud by nebyl prohlášen za kulturní památku. K problematice, zda věc vykazuje znaky kulturní památky, je třeba uvést, že naléhavým úkolem ochrany památek je zjevně něco mnohem více, než chránit pouze takříkajíc jedinečné, prvotřídní památky; má chránit také takové věci, které jsou pod tímto prahem obzvláštního svědectví vývoje země a lidí. Podstatné je, že věci mají nikoli zanedbatelnou dokumentační hodnotu znaku uvedeného v zákonné skutkové podstatě, přičemž tento patrný vztah musí mít věc jen k (minimálně) jednomu v zákoně uvedenému znaku. K výše uvedeným stanoviskům vlastníků lze dále sdělit, že nepochybná devastace areálu sice do jisté míry oslabuje památkovou hodnotu věci jako celku, ale ta není takového rozsahu a významu, aby zásadním způsobem narušilo památkovou hodnotu prohlášených věcí. Dále uvádíme, že prohlášení za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatorních náhrad, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady.
PhDr. Vladimíra Koubová, ředitelka odboru památkové péče Ministerstva kultury
