Horní, Panský mlýn; Lohnmühle

Do roku 1749 se tzv. Panský mlýn (Herrn Mühle) nacházel v majetku konojedské vrchnosti. V roce 1749 mlynář Hans Georg Strobauch tento mlýn o dvou složeních dědičně koupil i s chlévy a stodolami, a to za 500 zlatých. Vrchnost mlynáři povolila odběr stavebního dříví z panských lesů za nízkou cenu, opravy mlýna měly ovšem probíhat na jeho náklady, přičemž budovu měl udržovat v dobrém stavu. Mlynář měl v mlýně mlít také slad pro vrchnost. Součástí smlouvy bylo i definování zbožnosti a pravověrné víry jako mlynářovy povinnosti.
V roce 1763 pak hrabě Swéerts-Sporck Strobauchovi/Strohbachovi prodal vrchnostenskou louku u mlýna zřejmě s mlýnským náhonem. Johann Georg Strohbach prodal tzv. Panský mlýn ležící na vrchnostenském pozemku pod čp. 6 se dvěma složeními a k tomu příslušnými budovami, chlévy a stodolou synovi Franzi Antonu Strohbachovi za 450 zlatých v roce 1789. I zde jako příslušenství nacházíme nářadí k pěstování chmele. Výminkáři měli užívat výminkářskou světničku.
V roce 1826 se majiteli mlýna stali manželé Johann Georg Sander a jeho manželka Anna, ovdovělá po předchozím majiteli. Kupní cena činila 546 zlatých. Poměrně brzy Anna opět ovdověla a provdala se za Franze Sandera. V roce 1843 jsou jako majitelé mlýna čp. 6 na stavební parcele číslo 129 vedeni Franz Sander, domkář z Horní Dubičné a jeho manželka Anna, rozená Menschik. V areálu mlýna o rozloze 207 čtv. sáhů se nacházely dvě budovy, obytná mlýnská budova a hospodářská budova, které vymezovaly ze západu a z východu dvůr.194 Ke mlýnu patřily ještě dva zemědělské pozemky číslo 915, 916. Na Císařském otisku indikační skici je zachycen areál se dvěma objekty krytými spalnou krytinou. Mlýn je světnicí otočen k jihozápadu, mlýnicí k severovýchodu. V prostoru lednice při návodní severovýchodní štítové zdi je vyznačeno mlýnské kolo. Odpad z lednice je zaústěn do Úštěckého potoka v místě, kde se od něj odpoutává náhon mlýna čp. 7.

Roku 1853 vlastnické právo přešlo na Stephana Kaisera, který mlýn koupil za 4 000 zlatých konvenční měny. V roce 1856 se majitelem stal Josef Preißler za nepatrně zvýšenou cenu 4 890 zlatých konvenční měny, který na konci roku 1859 uzavřel kupní smlouvu s Antonem a Annou Fröhlichovými. Mlýn jim prodal za 5 250 zlatých rakouského čísla. Po roce 1866 byla na místě staré mlýnské budovy vystavěna budova nová, s kamennými zdmi a nespalnou krytinou, která obsadila i prostor zahrádky v jihozápadním sousedství staršího domu.
Jeho zděná mlýnice byla zakomponována do novostavby, která byla posunuta oproti staršímu domu k jihovýchodu. Také druhá z budov byla přestavěna a protažena k jihozápadu, kde dvůr uzavřela nová, samostatně stojící obdélná budova. Roku 1878 bylo vlastnické právo na mlýn zaknihováno ve prospěch manželů Antona a Theresie Fröhlichových, sezdaných v roce  1876. Dne 2. září 1886 vypukl v domě Antona Fröhlicha požár, při kterém mlynář, otec sedmi dětí, zahynul.

1910 koupil Leopold Diehl

1920 Josef Diehl, denní kapacita 100 q

V roce 1930 byl majitelem mlýna  Leopold Diehl, potok se jmenoval Munkerbach.

údajně mlel velmi kvalitně

všichni 3 synové vyučeni mlynáři

V roce 1930 je jako majitel uváděn Leopold Diehl. Obilní mlýn byl veden jako námezdní (Lohnmühle). Námezdní způsob mletí se používal u válcových mlýnů, u nichž nebylo ekonomické zpracovávat malá množství obilí. Hospodář, který přivezl své zrno k semletí, obdržel od mlynáře okamžitě odpovídající množství jiného semletého meliva srovnatelné kvality. Kvalitu zrna určoval mlynář podle jeho velikosti a váhy. Hospodář platil pouze za semletí, a to buď v penězích, nebo naturáliemi, zpravidla částí přivezeného zrna. Mlynář mlel až ve chvíli, kdy měl k semletí na válcových stolicích dostatek zrna. Po zákonných regulačních opatřeních z počátku 20. století mělo toto výměnné mletí ve venkovských oblastech pro ekonomické přežití malých mlýnů rozhodující význam.

1941 syn Leopolda Diehla, který měl převzít mlýn, narukoval do wehrmachtu, mlýn zastaven a po válce již neobnoven

Mlýnský provoz zanikl po druhé světové válce. Naposledy je mlýn uváděn jako funkční v roce 1947.

V roce 1955 již není u existující budovy mlýnský provoz vyznačen.

Mlýn v roce 2023 na prodej. (RŠ)

2024 - započala rekonstrukce. V obytné části osazeny nové dveře a okna. Za těch víc než 40 let, co mlýn znám, je to už druhý pokus o rekonstrukci.(Ringo)