Nestarší známá zpráva o mlýnu, zvaném již ve druhé polovině 17. století Kahnmühle, pochází z kupní smlouvy uzavřené v roce 1663. Tehdy jej z pozůstalosti svého, snad stejnojmenného, otce koupil Christoph Krauße. Jednalo se o mlýn s domem a dvorem, poli a loukami. Kupní částka byla stanovena na 200 kop grošů. Žijící matce byl zaručen výminek po dobu 11 let, užívat mohla komoru nad chlévem, v chlévě pak měla místo na ustájení krávy. Pro velkou chudobu majitel mlýna nemohl nemovitost mezi lety 1663 a 1671 vůbec splácet. Následné splátky vyplacené v první polovině 70. let byly rozdělovány mezi matku a osm sourozenců. V polovině tohoto decenia bylo z kupní částky splaceno pouhých 40 kop grošů. Ačkoli se platební morálka Christopha Krauße v 80. a počátkem 90. let výrazně zlepšila a roční vejruňky dosahovaly výše 10 kop, přesto při dalším prodeji mlýna v roce 1698 vázl na nemovitosti dluh ve výši 30 kop.
Po smrti otce koupil zahradnickou usedlost s mlýnem Christoph Krauße mladší, zvaný Christen. Kupní cena byla opět stanovena na 200 kop grošů. Nad běžné příslušenství jsou při prodeji jmenovány dva kamnovce, jeden železný, druhý měděný, a také náčiní na pěstování a zpracování chmele. Nemovitost byla zcela splacena až v roce 1724. Roku 1734 koupil zahradnickou usedlost s mlýnem z pozůstalosti zesnulého otce Christopha mladšího jeho syn Johannes Krauße za 250 zlatých 50 kr. Na chmelnici mohl samostatně hospodařit bratr Christoph až do založení vlastní rodiny. Urbář panství popisuje zdejší mlýn následovně: „Nachází se zde obilný mlýn s jedním složením zvaný Khan Mühl. [Majitel], jehož je majetkem, přísluší pod kontribuci Konojedy a pod zdejší osedlé, musí jako zahradník vykonávat týdně tři dny pěší roboty, má v dědičném lénu pole a louku mezi potoky, jsou vrchnostenské. [...] Jinak do důchodů panství neodvádí žádný úrok, než čtyři kapouny nebo 24 krejcarů.“
Při číslování domů v roce 1771 získal dům popisné číslo 88. Dalším vlastníkem domu s mlýnem a rybníkem se v roce 1775 stal Franz Krauße, syn dosavadního majitele. Kupní částka byla stanovena na 200 zlatých. Bydlení ve výminku bylo vyhrazeno v komoře nad světnicí. Franz Krauße nemovitost splatil v roce 1798. V té době byl mlýn nazýván Raymühle. Roku 1814 došlo opět ke změně vlastníka, nicméně mlýn zůstal i nadále v majetku rodiny Kraußeových. Od otce Franze Kraußeho koupil zahradnickou usedlost s mlýnem jeho stejnojmenný syn. Součástí prodeje byl opět i rybníček. Kupní suma dosáhla výše 1 000 zlatých vídeňského čísla. Bydlení si předávající mlynář vymínil ve velké výminkářské světnici.
V majetku Franze Kraußeho mladšího ale mlýn nezůstal dlouho. V roce 1825 Franz a Marianna
Krauße prodali nemovitost manželům Andreasi a Marianně Fritscheovým z Ústěku za 3 200 zlatých konvenční měny. K poslední transakci zaznamenatelné v období patrimoniální správy došlo v roce 1840. Polovina majetku ve vlastnictví Marianny Fritsche přešla po jejím úmrtí do vlastnictví vdovce Andrease Fritscheho.
V roce 1843 vlastnil mlýn čp. 88 na stavební parcele číslo 120 Ignatz Fritsch, chalupník z Konojed Areál mlýna, který měl rozlohu 372 čtv. sáhů, tvořily obytná budova, mlýnská budova a hospodářská budova. Všechny tří obdélné budov z kamenného a cihlového zdiva, byly kryty spalnou krytinou. Střední ze tří budov na západní straně areálu byla mlýnskou budovou. Ta byla orientována světnicí k východu a mlýnicí k západu. K její návodní jižní straně byla přistavěna krytá mlýnská lednice, k severní straně pak patrně patrová sýpka s komorou v přízemí. K jihovýchodní obvodové zdi východní budovy byla po roce 1843 přistavěna obdélná obytná budova. Areál mlýna zpřístupňovala přímá vozová cesta, napojená na komunikaci z Konojed do Ličenic a patřily k němu také okolní zemědělské pozemky číslo 1035,1036, 1037, 1038, 1039, 1040, 1041, 1042, 1113, 1249.
1843 Ignác Fritsch
