Mlýn ve Žďáře nad Metují

Žďár byl založen v 1.polovině 13. století v údolí západně od Police při Pěkovském potoce. První písemná zmínka se nachází v listině krále Václava IV. z r. 1395, kterou potvrzuje břevnovskému klášteru jeho výsady. 

Žďárský mlýn je připomínaný již v břevnovském urbáři r. 1406. Patřil benediktinskému klášteru v Polici nad Metují. Podle historika V.V.Tomka mlýn nejspíš vystavěla vrchnost nebo byl alespoň vystavěn s jejím svolením a pomocí. (Jelikož voda v potocích patřila vrchnosti, byly všechny mlýny i s náhony na Polickém panství vybudovány klášterem ). Posléze byl zřejmě prodán do dědičného nájmu (zákupné právo, purkrecht). Mlynář (molendinator), který ho měl v nájmu, z něj platil dvakrát 4 groše, 6 kuřat a vykonával 6 dní roboty ročně. K mlýnu také náležely pozemky o rozloze tří prutů, ze kterých musel mlynář vrchnosti odvádět berně. 

V roce 1546 je žďárský mlýn zmiňován v soudní při o palouky u potoka v dolejší části Žďáru, tzv. Bavorově. 

V r. 1571 jsou opět zmiňována pole mlynáře Matěje ze Žďáru při koupi pozemků.

V roce 1563 přikoupil mlynář Matěj od obce "domeček" sirotků nebožtíka Kubíka, který se nacházel " na wobci".

Mlynář Matěj pak ještě po r. 1578 k mlýnu přikoupil od Matouše Hlaváče i pastvinu a prut pole "pod cestou na Baworcow až k Maršowské cetě na Baworcích ležící".

 Roku 1587 je zmiňován Jan Mlynář, který toho roku koupil mlýn " se vším, co k tomu mlýnu náleží" od svých sester Markyty a Juliány za 100 kop grošů míšeňských. Nepochybně se tedy jednalo o syna mlynáře Matěje. 

Z roku 1658 je dochována další smlouva, v níž vdova Barbora ze Žďára prodala svůj mlýn svému zeti Benešovi Ťokovi ze vsi Horního Dřevíče za 100 kop a 10 grošů míšeňských. Svou živnost už nemohla vykonávat pro vysoké stáří a nedostatek zdraví. K mlýnu dostal kupec navíc jednu krávu a jednu jalovici. Barbora si však při prodeji vymínila , aby mohla bydlet a stravovat se do koce života v domácnosti své dcery a zetě. K tomu měla dostávat na polepšení při každém pečení jeden pecen chleba, půl čtvrtce másla a každoročně ke zpracování 6 kloubů lnu. Dále byl nový majitel povinen, pokud by sama nebyla schopna len sepříst, sám len zpracovat a také mimo to jí opatřovat oděv.      

Mlýn, původně svobodný, připadl r. 1717 vrchnosti jako odúmrť po smrti mlynáře Petra Palaty. Opat Otmar Zinke ho nechal zpustnout a postavil na jiném místě mlýn nový, který pronajímal za roční plat 30 zlatých a 20 krejcarů. Stavení se mělo nacházet na potoku Dunajka / jinak tehdy též Žďárský potok/, za obcí po proudu směrem k Metuji.

V r. 1739 ho vrchnost prodala mlynáři Janu Johnovi z Lachova za 300 kop míšeňských. 

Jan John pak mimo složeného závdavku tuto částku splácel po 10 kopách ročně na termíny od r. 1743 do r. 1769, tedy 27let, pak i jeho syn Jiřík, o kterém máme zprávu z r. 1754. Když byla r. 1771 ve Žďáru přidělena popisná čísla, dostal tento mlýn č.p. 6.

Podle tereziánského katastru  přebýval ve Žďáře jeden mlynář.

Roku 1810 prodala Anna Johnová z důvodu sešlosti věkem a prací mlýn svému synovi Josefovi, toho času vojákovi, za 2 200 zlatých k.m. Vymínila si zde doživotní užívání světničky a pro své tři děti, Jiříka, Adama a Kateřinu, bydlení a další výhody až do jejich zaopatření.

Rod Johnů držel mlýn téměř 100 let.  

Mlýn se nachází ještě na mapě 3. vojenského mapování v letech 1877-80.

Dalším majitelem v r. 1896 - 1904 byl Josef Pelly, někdejší starosta obce.

Mlynář Adolf Novák zde byl od 6.1.1904 a měl ve mlýně povolen prodej pálenky. 

1906-1912 Anna Beierová. 

1930 Josef Žďárek

Roku 1936 byli majiteli mlýna ve Žďáře č.p.6 Josef a Anna Žďárkovi.

Za 1. republiky hospodařil ve mlýně podnikavý Josef Žďárek a měl hned několik živností. Kromě vlastního mlýna provozoval obchod / pekařství/, prodával uhlí a staral se o polnosti. 

K mlýnu vedl dlouhý náhon od kraje obce (začínal u č.p. 118).