1. Ze vzpomínek paní Aleny Texlové na Šabatův mlýn:
„Navštívila jsem Šabatův mlýn mnohokrát, protože byli naši sousedé a nebyli od nás moc vzdáleni. Mlýn byl jen chudě zařízen. Nahoře byla veliká sednice, z ní vedly točité schody dolů, kde byla černá síň, ze které se šlo do kuchyně s malým okénkem. Další místností byla sednice s postelemi, kde spávala celá rodina dohromady. Venku pak stála kůlna, chlívy a stodola. Do mlýna se vcházelo pěknou kamennou bránou a byl z venku velice pěkný.“
Šabatův mlýn obývala Rézy (Terezie) Piruchtová, která byla svobodná, a její bratr Jan Piruchta. Druhý bratr Karel Piruchta byl mlynářem na dnešním Urbánkově mlýně před posledním mlynářem Františkem Urbánkem. Mlynář Jan Piruchta nebyl ženatý a měl se služkou dvě dcery Marii a Dagmaru. Dceru Marii si vzal Josef Šabata z Medlic a přiženil se k nim na mlýn. Druhá dcera se provdala do Medlic na mlýn, ze kterého Josef Šabata pocházel. „Mlít se přestalo dřív než na našem mlýně, protože Šabata nebyl vyučený mlynář a nerozuměl tomu.“ Potomci Josefa Šabaty a Marie Šabatové byli syn Ladislav Šabata, který již zemřel, a dcera Marie, která se podruhé provdala a žije v Lednici. Marie měla celkem čtyři děti, z prvního manželství Ladislava, Alenu, Marii a z druhého manželství syna Františka. Pro všechny bylo šokující, že první tři děti měla Marie s mladším bratrem svého otce, tudíž se svým vlastním strýcem, kterého si i vzala. Tenkrát se po Rouchovanech vykládalo, že toho Ladíka snad počala v incestu s vlastním otcem. „Byla to velice divná rodina. Měli jsme různé zvláštní příhody s dětmi paní Marie Šabatové, dokonce jsem se jich i trochu bála.“ Marie Šabatová se po smrti prvního manžela znovu provdala za pana Poulehla do Lednice a měla další dítě, syna Františka. Ten byl už normální, občas prý jezdil na mlýn s kamarády. Po smrti starého Šabaty, který už zemřel v Rouchovanech, se rodina hádala. Mlýn údajně dostala Marie Poulehlová a nakonec ho prodala.
Nový majitel plánoval mlýn opravit, chtěl vybudovat rybník a zavést zde chov ryb, ale nakonec mlýn chátrá a dnes je z něj pouhá zřícenina.
1. Ze vzpomínek manželů Hruškových na Šabatův mlýn:
„Šabatovi jsou pohřbeni na hřbitově v Rouchovanech, byli to rodiče Mařenky, poslední žijící obyvatelce mlýna. Mařence by mohlo být víc jak 73 let, asi je 40. ročník, syn Ladislav už umřel. Pamatuji si, jak starý pan Šabata jezdil s koněm hospodařit na mlýn, měli tam zasázeny brambory. To už bydleli v Rouchovanech a mlýn byl opuštěný. Mařenka měla, kromě dalších dětí, hluchoněmou dceru a moje teta ji učila mluvit rukama. Šlo jí to dobře, dokonce se provdala, s manželem byli oba hluchoněmí, ale rozuměli si. Bratr Ladislav nebyl duševně úplně v pořádku, umřel v ústavu pro duševně choré. Mařenka mlýn nakonec prodala, sama žije s manželem v Lednici. Je škoda, že tak krásný mlýn v půvabném přírodním prostředí je dnes pouhý stín ve vzpomínkách.“ (Podotýká, že vztahy mezi mlynáři byly dobré.)
