PhDr. Jiří Pajer, CSc.:
Poznámky k interiérové dispozici a stavebním prvkům v Alinkově:
Už v předchozích materiálech jsem upozornil, že hlavní obytná budova v areálu Alinkova je atypickou stavbou, která nemá po architektonické stránce analogie v jiných dochovaných pozdně renesančních stavbách u nás. Proto je nutno budovu hodnotit nikoliv podle běžných parametrů, ale předně podle specifik, vycházejících z jejího prvotního historického a funkčního určení, které je zřejmé z půdorysu.
- Původní záměr a funkční využití hlavní obytné budovy je možno odvodit od jejího půdorysu, tedy už před založením stavby musel existovat konkrétní funkční záměr, k němuž měla budova sloužit. Jinými slovy půdorys přízemí extrém ně úzké a extrémně dlouhé budovy o rozměrech 7,7 x 59,5 m podává sám o sobě nejpřesvědčivější svědectví o konkrétním funkčním určení stavby ještě před je jím započetím . Při porovnání s jinými stavbami, které byly vesměs určeny pro obydlí šlechty, rozhodně postrádá tato stavba atributy společného rodinného života a rodové reprezentace. Připomíná spíše stavby technického či hospodářského určení. Uvedená charakteristika vyvstává jako první dojem při zhlédnutí stavby a tím více se prohlubuje při jejím bližším poznávání.
- Kdybychom půdorysnou plochu stavby, která činí 458 m2, převedli na jiný obdélníkový nebo čtvercový půdorys, obdrželi bychom představu stavby o rozměrech stran například 15,2 x 30 m, 16,4 x 28 m nebo 21,4 x 21,4 m. Takové stavby by už více naplňovaly obvyklé představy o standartní interiérové dispozici rodinného nebo rodového šlechtického sídla.
- Původní funkční záměr stavby je nutno odvodit od rozměrů prostor v přízemí. Kromě menších místností a předsíní dominuje celé stavbě prostor o rozměrech 6,3 x 24,5 m. Funkční identifikace tohoto prostoru je stěžejní a v ní se skrývá klíč k původu celé stavby.
- Není pochyb, že hlavní obytná budova byla už od svého vzniku dvoupodlažní, tedy přízemí a I. patro. Podle J. Sadílka bylo vystavěno 1. patro nad hospodářskou budovou dodatečně v osmdesátých letech 17. století jako “zámek s hlavním sálem Pokud měla být budova původně přízemní, neměla by tedy schodiště do 1. patra. Obě dochovaná schodiště - hlavní v obytné části i vedlejší v provozní části - však zřetelně dokládají, že se s nimi počítalo už v úvodním projektu, jsou organicky začleněna do prostoru a odpovídají jeho funkčnímu členění, navíc jsou symetricky umístěna v obou protilehlých částech celé stavby. U hlavního i vedlejšího schodiště je jejich zaklenutí souhlasné s ostatním i klenutými prvky stavby, včetně začlenění do klenutých předsíní v I. patře. Stejný charakter kleneb a jejich provedení vykazuje i vedlejší obytná budova u mlýna.
- Schodiště vedou do obytné části v předním průčelí a do provozní části v zadním průčelí budovy. Obě části budovy, opatřené charakteristickou klenbou, mají shodnou délku 10 m, zabírají tedy celkem 20 m budovy. Obě také mají na fasádě štítových zdí shodnou sgrafitovou výzdobu, pocházející z období vzniku stavby. I z této skutečnosti je zřejmé, že hlavní budova byla vybudována podle prvotního funkčního záměru a připraveného stavebního plánu.
- Existenci I. patra, které vzniklo společně s přízemím , dokládá jednolitý charakter stavby a především jednotná fasáda přízemí i 1. patra, opatřená sgrafity. Podle členění výzdoby se v přízemí nacházejí tři vchody: jeden do hlavních obytných místností, druhý do nejdelší klenuté místnosti a třetí do provozní části s kuchyní a pekárnou. V přízemní fasádě převažují menší okna, zatím co v předním průčelí hlavní obytné budovy a k němu přilehlé místnosti, stejně jako v zadním průčelí a přilehlé pekárně, jsou viditelná větší okna, z nichž jedno se zachovalo kompletně na zadním průčelí. Byla tak vytvořena zcela symetrická kompozice stavby, v níž v přízemí dominovala dlouhá funkční prostora a nad nimi v 1. patře spojovací chodba v délce 43 m (původně v délce 39,5 m - zadní část chodby byla upravena z klenuté předsíně). Jednolitost stavby a kompoziční záměr obou částí, přízemí i I. patra, jsou tedy patrné už z půdorysu samotné stavby. Myslím, že tím je zcela vyloučena možnost dodatečné dostavby “zámku s hlavním sálem" v I. patře, která měla údajně probíhat v osmdesátých letech 1 7. století.
- “Hlavní sál“ představuje obyčejnou a strohou místnost s trámovým stropem, dlouhou 17,5 m, která postrádá jakoukoliv známku reprezentativního záměru. Je propojena s provozní a pracovní částí objektu, kde se v přízemí nachází otevřená černá kuchyně s pekárnou a v l. patře s otevřeným ohništěm. Další eventuální vchod, zazděný však hned v době vzniku (zazdívka je ze stejného materiálu, nejsou omítnuty vnitřky průchodu, otvor nemá klenutí ani trámový překlad), je z hlavní komunikační chodby v zadní části. Pokud by měl “hlavní sál“ sloužit k reprezentativním účelům, bylo by případnější očekávat honosnější vstup přímo z čela, obráceného k obytné části. Možný boční vstup z chodby, která vychází z obytné části, ukazuje druhý zazděný vchod. Jednoduchý krb, označený za “raně barokní“ je vytvořen z maltové štuky, “přilepené“ na plášť komínového tělesa. Místo něho lze předpokládat původní kachlová kam na vytápěná z chodby, jak dokládá také objevený otvor pro přikládán í z tohoto prostoru. Celý prostor je vydlážděn čtvercovým i dlaždicemi, které se torzovitě uchovaly rovněž v přilehlé předsíni. Dlaždice mají zjevné analogie v archeologických nálezech z období pobytu novokřtěnců, získaným i v areálu dvora.
- Naproti tomu jsou na fasádě 1. patra na první pohled zcela zřetelné pozdější stavební zásahy. Jak lze zjistit podle zkusmých sond na vnitřní stěně spojovací chodby, byly při stavební úpravě vybourány větší bloky původního zdivá a opatřeny mělkými a širokými výklenky s klenutím, do nichž byla vsazena nová okna (dvě původní se zřejmě dochovala), v pozdější době opět vyměněná za jiná s odlišným i rozměry. Tuto úpravu mají obě strany podélné venkovní fasády, tedy ze strany do dvora (z chodby) i z odvrácené strany do polí (z “hlavního sálu “). To znamená, že stejná úprava byla provedena i v obytné a provozní části s klenutím a původní okenní otvory zůstaly pouze u dříve zazděných (popř. slepých) okenních otvorů. Současně byla zazděna nebo upravena původní velká okna za menší okénka v přízemí obou štítových částech stavby, tedy v předním a zadním průčelí, kde tyto stavební úpravy neprobíhaly, a v 1. patře zůstala menší okna s původním sgrafitovým orámováním, povětšině zazděná nebo slepá. Zbývá určit přesnější časové období, v němž se uskutečnila tato podstatnější přestavba, která byla jediná v historii celé stavby.
- Je samozřejmé, že k potvrzení či vyvrácení uvedených tvrzení může přispět pouze detailní stavebně historický průzkum celé budovy. K objasnění stavebního vývoje musí být provedeny rovněž průzkumy zásypů nad klenutým přízemím, a to včetně dlouhé místnosti s dlaždicemi v I. patře (“hlavní sál “). Není vyloučeno, že se zde mohou objevit důležité doklady k poznán í původního půdorysu I. patra.
K možné interpretaci původní stavby:
- Pokud se detailním stavebním průzkumem potvrdí jednotný styl včetně použitého stavebního materiálu, tedy vznik přízemí a I. patra ve stejném časovém úseku, jak ostatně vyvstává už z hodnocení fasády s pozdně renesančním i sgrafity, nabízí se zcela adekvátní a přiléhavá intepretace dispozičního řešení obou podlaží. Je to jejich funkční uspořádání z hlediska společného života v novokřtěneckých komunitách. Funkci jednotlivých prostor lze pak spolehlivě identifikovat na základě soudobých předpisů a řádů, usměrňujících život v komunitách, které se dochovaly v originálech u potomků moravských novokřtěnců v USA a Kanadě a byly publikovány v zahraniční odborné literatuře.
- Vrátíme-li se k funkci dlouhé klenuté místnosti v přízemí, která by měla mít klíčové postavení př identifikaci původního účelu stavby, pak lze uvažovat o stáji pro hovězí dobytek. Její šířka - a tím i daná šířka celé budovy -, stejně jako její délka, se zda jí být jediným smysluplným funkčním rozměrem celé budovy. Šířka prostory by odpovídala ustájení hovězího dobytka ve dvou řadách, její délka by pak svědčila o chovaném množství dobytka, jehož větší počty jsou ostatně doloženy i z kronikářských záznamů novokřtěnců. Péče o dobytek, představující je d en z hlavních zdrojů stravy pro příslušníky komunity, patřila ke stěžejním hospodářským činnostem novokřtěnců. Dodejme, že propojení obytných prostor s chlévy “pod jednou střechou" je také v obecném pohledu příznačné pro německé etnikum, z něhož většina příslušníků komunity pocházela, dochovalo se rovněž v německy mluvících oblastech i na našem území v lidovém stavitelství.
- Interpretace dalších hlavních prostor by pak byla nasnadě. Hlavní sdružovací místnost by představovala společná jídelna s modlitebnou v 1. patře (“hlavní sál"), která si uchovala je š tě původní podlahu ze čtvercových dlaždic. S ní jsou bezprostředně spojeny místnosti pro přípravu stravy - otevřená černá kuchyně a pekárna v přízemí. O druzích stravy a jejich přídělech pro pracující příslušníky komunit se také dovídáme z dochovaných stravovacích řádů.
- Na tuto centrální místnost pak navazovaly oddělené ložnice manželských párů, a to takových, které byly schopné reprodukce pro udržení populace komunity. Tuto praxi lze odvodit podle mladších analogií ze západního Slovenska, které však uchovaly ještě starší styl života ve společných komunitách. V dispozici hlavní obytné budovy se dochovaly tři místnosti za sebou (jedna malá a dvě větší), které mohly původně sloužit k těmto účelům. Jejich původní půdorysné členění bude nutno ověřit sondáží pod podlahami. Ale i tak mohly být ve větších místnostech odděleny závěsy prostory pro jednotlivé manželské páry.
- V I. patře přední části hlavní obytné budovy jsou dvě místnosti, které bychom mohli označit za prostory, kde se nacházela jakási “kancelář “ pro styk představitelů správy sídla s veřejností, byly zde uloženy také nezbytné písemnosti a snad i finanční hotovosti; byl zde také byt správce dvora. V malých sídlech, jako byly i Čermákovice, působili pouze hospodáři, ve velkých sídlech byl hlavním představitelem správy kazatel.
- Jediné známky reprezentativnějšího charakteru představuje vchod do velké místnosti v zadním traktu hlavní obytné budovy. Má profilované lišty kolem dveří a může pocházet ještě z období novokřtěnců. Místnost nepochybně sloužila jako hostinský pokoj pro návštěvníky z řad šlechty, kteří se v novokřtěneckých dvorech zastavovali kvůli noclehu a pohoštění na cestách, hlavně však pro návštěvu proslulých novokřtěneckých lázní. Tato praxe je opět doložena v m noha novokřtěneckých i domácích pramenech.
- Ke dvoru novokřtěnců náležela také vedlejší obytná budova s mlýnem, která byla vlastně jejich původním sídlem. V přízemí a I. patře vedlejší obytné budovy lze předpokládat umístění dětských jeslí a tzv. malé školy (velká škola u menších sídel nebyla zastoupena), dále se zde patrně nacházel špitál pro nemocné a staré příslušníky komunity. O existenci těchto zařízení i o systematickém vzdělávání novokřtěnců jsme rovněž zpraveni z dochovaných školských řádů.
- Z nezbytných zařízení lze předpokládat existenci lázně v rohu mezi hlavní a vedlejší obytnou budovou, z níž se dochovaly pouze dvě vnější obvodové stěny. Lázeň byla zásobována užitkovou vodou z přilehlého mlýnského náhonu, zatím co pitnou vodu přiváděl do domu vodovod. (Zbytky dřevěného vodovodního potrubí byly vyorány na přilehlém poli.) Ve stejném místě byly rovněž umístěny společné latríny, na jejichž základy narazila zkusmá sonda. Tento prostor bude nutno prozkoumat dalšími sondami a odkryvem. Je možno dodat, že konkrétní podoba lázní není dosud doložena z žádného sídla moravských novokřtěnců. Pravidelnou péči o hygienu příslušníků komunit však známe z dochovaných předpisů a řádů.
- V pořadí dnes zdevastovaných hospodářských budov v dolní části areálu lze předpokládat původní existenci řemeslnických provozoven, které se vždy nacházely ve zvláštních částech mimo obytné budovy. Nad řemeslnickými provozovnami byly umístěny ložnice pro dílenský personál. Písemně je doložena koželužská dílna, neklamné indicie hovoří také o existenci keramické dílny. Také tyto prostory bude zapotřebí prozkoumat sondami a odkryvem. Na pořadí řemeslnických provozoven navazovala při vchodu do areálu v pravém úhlu rozlehlá místnost s klenutím, kterou je možno označit za konírnu. Koně dávali novokřtěncům hlavní tažnou sílu při obdělávání zemědělské půdy a byli také zdrojem jejich příjmů při poskytování povoznických služeb.
Ještě zbývá připojit poznámku ke vzhledu samotné budovy. O vzhledu novokřtěneckých staveb na Moravě nemáme mnoho dokladů. Jedná se vesměs o relikty jednotlivých budov sídlech, která byla založena už ve starším období. Budova v Čermákovicích je kompletně dochovanou novostavbou - zřejmě vůbec poslední - ze závěrečného období pobytu novokřtěnců na Moravě. Byla postavena na konci období prosperity novokřtěnecké obce, které je v jejich kronikách nazýváno jako zlatá doba - “die goldene Zeit“. Za krátký čas následovaly válečné události a období úpadku novokřtěnecké obce, který dovršilo jejich vypovězení ze země. Proto byla stavba vnějškově vybudována v honosnějším pojetí, se sgrafitovou výzdobou na fasádě, zatím co interiéry stavby působí naprosto skromným dojmem a dokonalou funkčností - zcela v duchu ideového přesvědčení a způsobu praktického života samotných novokřtěnců.
