Dobře dochovaný stavební komplex menšího vodního mlýna z pokročilého 18. či raného 19. století s téměř intaktně dochovaným technickým vybavením z 19. a 1. poloviny 20. století představuje cenou technickou památku a působivý krajinotvorný prvek.
Osamoceně stojící areál tzv. Valova mlýna v údolí řeky Rokytné u Horních Kounic představuje unikátně dochovaný soubor technického, hospodářského, skladového a obytného charakteru, jenž je zároveň působivou ukázkou harmonického začlenění a splynutí tradiční venkovské, v tomto případě navíc účelové - výrobní architektury s okolním krajinným rámcem. Z racionálního rozmístění jednotlivých objektů ve svažitém terénu, situování mlýnice a pily při stále funkčním vodním náhonu, původního technického vybavení in situ, stejně jako z vnitřní dispozice výrobní i obytné části mlýny, lze dodnes věrným způsobem rekonstruovat barvitý obraz každodenního života a chodu mlynářské živnosti na konci 19. století a v první polovině 20. století. Do nejmenších detailů jsou v tomto smyslu autenticky zachovány také nejrůznější hodnotné řemeslné, stavební a konstrukční detaily, jejichž stylové těžiště spočívá, shodně s celkovým vnějším architektonickým výrazem posuzovaného areálu, v první polovině 19. století, respektive v klasicistní vývojové etapě, přičemž některé konstrukce a relikty jsou v případě hlavní budovy č.p. 64 patrně ještě starší, barokní z 18. století (s velkou pravděpodobností můžeme do této doby zařadit např. archaický tvar půlkruhového valeného zaklenutí průchodu mezi bývalou světnicí - dnešní kuchyní a světničkou - dnešní spíží, dekorativně profilovaný dřevěný pilíř mlýnské hranice, nebo široký půlkruhový záklenek v suterénním zdivu jihovýchodní stěny mlýnice). Díky absenci degradujících modernizací je předmětný soubor významným výpovědním dokladem o ve druhé polovině 20. století téměř zlikvidovaném tradičním řemesle, ale také o životě a životním stylu příslušníků společensky váženého mlynářského stavu.
Mlýnice a obytná část dobře dochovaného stavebního komplexu menšího vodního mlýna z pokročilého 18. či raného 19. století s téměř intaktně dochovaným technickým vybavením z 19. a 1. poloviny 20. st. představuje cenou technickou památku.
V hlubokém lesnatém údolí řeky Rokytné je situován soubor staveb Valova mlýna přístupný od jihu, z Horních Kounic a ze severu, od Rešic, polními a lesními cestami překonávajícími strmý terén příkrých úbočí údolí. Komplex staveb mlýna tvoří:
1.) přibližně severojižně orientovaná hlavní mlýnská obytná a výrobní budova s navazujícím severním blokem lednice s vodním kolem a s přístřeškem kryjícím stavidla, u náhonu k východu vysunutým výstupkem tzv. šalandy a jižněji mladším křídlem skladu upraveným novodobě pro obytné využití a konečně dvěma drobnými, k severozápadu do dvora vybíhajícími přístavky zádveří a skladu;
2.) na západě se nacházející, vůči mlýnu souběžně orientované dlouhé hospodářské stavení se dvěma příčně vybíhajícími krátkými křidélky;
3.) na jihu do svahu vsazený venkovní přístřešek kolny s navazujícím sklepem a tarasními zdmi, které zpevňují svažitý terén nad mlýnem. Na protější straně náhonu k lednici nárožím přiléhá stavba pily dřevěné trámové konstrukce na zděných pilířích.
Hlavní budova mlýna s jižní obytnou částí a severní mlýnicí je obdélného půdorysu krytá polovalbovou střechou. Jižní obytná část je přízemní nepodsklepená, severní mlýnice má celkem čtyři funkční podlaží, dvě suterénními a dvě nadzemní, z čehož druhé nadzemní podlaží zaujímá podstřešní prostor. Z obytné části vystupuje do dvora v západním směru dřevěný hranolový útvar zádveří krytý nízkou sedlovou stříškou a severněji z mlýnice zděný přístavek skladu krytý pultem; na severu z mlýnice ve východním směru vystupuje výstupek tzv. šalandy - prostory navazující na 1. suterénní podlaží sloužící pro ubytování mládků a tovaryšů a jižně od něj kolmo k východu vybíhá delší, v 30. letech 20. st. přistavěné skladištní křídlo obdélného půdorysu kryté pultovou střechou, které je dnes zčásti upraveno k obytným účelům.
Průčelí jsou až na profilovanou korunní římsu a mírně předstupující barevně odlišený sokl (vínově červený barevný tón omítky oproti okrovému omítnutí vyšších partií stěn) hladká, prolomená nesymetricky rozmístěnými pravoúhlými vstupy a okenními otvory různé velikosti (dlouhé severozápadní průčelí od severu: 2x vstup + okenní otvor na čelním průčelí přístavku skladu, na vlastním SZ průčelí mlýna vstup do mlýnice + 3 okenní osy + vstup do obytné části krytý dřevěnou verandou přístupnou pravoúhlým vstupem; jihovýchodní štítové průčelí je v přízemí prolomeno 3 okenními osami a ve šítu do půdního prostoru 2 menšími obdélnými okny; dlouhé jihovýchodní průčelí je prolomeno dvěma okenními otvory, z něj příčně k jihovýchodu vystupující mladší nehodnotné boční křídlo je prolomeno několika pravoúhlými okenními otvory a vstupem ve zděném zádveří. K severovýchodnímu štítovému průčelí mlýnice přiléhá suterénní zděný objekt lednice. Lednice je přístupná úzkou schodištní chodbou z převýšeného vstupního přístavku vysunutého ze severovýchodního průčelí. Obytná část je jednopodlažní s vnitřní s dispozicí o čtyřech prostorách: vpředu na jihozápadě síní zaklenutou dvěma poli pruské placky na středním segmentově zaklenutém pasu a komorou zaklenutou jedním polem pruské placky, a za nimi směrem k mlýnici dvěma plochostropými pokoji. Podlahy jsou prkenné, okenní výplně jsou dřevěné dvojité, dvoukřídlé (některá okna jsou trojdílná či čtyřdílná s horními samostatně otvíravými křídly, do špalet mezi okna jsou vsazeny kované mříže z pravoúhle se protínajících prutů zdobené u některých otvorů klasicistním dekorem z prstenců a konvexně ohýbaných pásků vložených do rastru mříže. Vstupy jsou opatřeny dveřmi svlakové konstrukce místy s dochovanými barokně-klasicistními krabicovými zámky. Mlýnice je čtyřpodlažní se dvěma suterénními podlažími, přízemím a patrem vloženým do půdního prostoru. Podlahy jsou prkenné, ve strojovně v suterénu betonové, okna převážně jednoduchá, dřevěná vsazená do špalety s předsazenou mříží z pravoúhle se protínajících prutů. První suterénní podlaží mlýnice podpírají v druhém suterénním podlaží (strojovně) umístěné dřevěné pilíře s vyřezávanými profilacemi, v tomtéž prostoru je v suterénním zdivu jihovýchodní stěny mlýnice dochován záklenek velké niky – patrně se jedná o pozůstatek starší vývojové fáze mlýna. První suterénní podlaží nesoucí mlecí stolice má charakter dlouhé chodby příčně procházející mlýnicí, na západě je přístupné samostatným vstupem ze dvora, na východní straně pak ústí do prostory „šalandy“ v severovýchodním nároží mlýnice. Na strojovnu navazuje v ose suterénní lednice krytá rovnou dřevěnou střechou. Dřevěný krov obytné části a mlýnice je vaznicové soustavy se středovými vaznicemi, střešní krytinu tvoří taška bobrovka.
Hospodářské křídlo dobře dochovaného stavebního komplexu menšího vodního mlýna z pokročilého 18. či raného 19. století s téměř intaktně dochovaným technickým vybavením z 19. a 1. poloviny 20. st. představuje cenou technickou památku.
Severozápadní hospodářské stavení obsahující sklady, stodolu a chlévy má hladká průčelí členěná pouze barevně odlišeným soklem a profilovanou korunní římsou; průčelí jsou prolomena sledem pravoúhlých asymetricky rozmístěných a nestejně velkých okenních otvorů a vstupů, jeden z vstupů (do chlévů zaklenutých pruskými plackami) na dvorním jihovýchodním průčelí je zaklenut segmentově s ústupkem, ostění je zaoblené, dřevěný překlad odděluje vstup od segmentového nadsvětlíku, dřevěné dveře jsou svlakové konstrukce. Severovýchodní část hospodářského stavení je vysunuta nad náhon, který protéká valeně zaklenutým tunelem pod koncovou částí hospodářského stavení využívanou dříve jako chlév pro prasata a nazývanou „Prasečák“. Od jihovýchodu frontu hospodářských staveb tvoří: Sklad, ze kterého k východu kolmo do dvora vybíhá krátké křidélko sklípku na brambory; v ose na sklad navazující stodola s velkými dvoukřídlými vraty pravoúhlého vjezdu do dvora a s vně příčně vybíhajícím dřevěným křidélkem krytým sedlovou střechou; v ose následující chlévy o dvou prostorách – jižnější chlév pro voly zaklenutý dvěma poli pruských placek na segmentovém středním pase podepíraném hranolovým, nahoře se trychtýřovitě rozšiřujícím pilířem a severnější chlév pro krávy a kozu zaklenutý stájovou klenbou a upravenou pro obytné účely; dále následuje úzká komunikační místnost se schodištěm do půdního prostoru a konečně velká prostora původního chléva pro prasata rozdělená lehkou dřevěnou příčkou a upravená k obytným účelům. Sedlová střecha severozápadního hospodářského stavení je kryta taškou bobrovkou. Terénní zlom ve stoupajícím svahu na jižní straně areálu zpevňuje opěrná zeď z lomového kamene, do níž je vložena převýšená čelní portálová zeď sklepa s korunou krytou pultem z bobrovkových tašek prolomená segmentově zaklenutým vstupem a dále k západu stavba kolny. Sklep vyzděný z lomového zdiva obsahuje dvě valeně zaklenuté prostory spojené valeně zaklenutou schodištní chodbičkou. Otevřená kolna v zalomeném úseku opěrné zdi, který tvoří její východní boční a jižní zadní stěnu, je krytá sedlovou střechou nízkého sklonu. Opěrná zeď je na jihozápadě ukončena jednoduchou bránou s dvoukřídlými vraty prolomenou v krátkém k severu zalomeném úseku ohradní zdi spojujícím jižní opěrnou zeď a jižní štítovou stěnu západního hospodářského stavení.
Dobře dochovaný stavební komplex menšího vodního mlýna z pokročilého 18. či raného 19. století s téměř intaktně dochovaným technickým vybavením z 19. a 1. poloviny 20. st. představuje cenou technickou památku; hlavní mlýnská budova i dlouhé hospodářské stavení disponuje dosud řadou hodnotných pozdně barokně - klasicistních konstrukcí i detailů (klenby se zrcadly, klasicistní mříže, některé výplně otvorů). Konečně také rozvržení areálu ve svažitém terénu říčního údolí, kolem náhonu a historických cest a vsazení stavebního komplexu mlýna do krajinného rámce vůbec, tvoří působivý harmonický krajinotvorný prvek umocňující krásu kulturní krajiny kolem toku řeky Rokytné.
Stav je narušený: zdivo mlýnice a obytné části je silně zavlhlé do výšky min. 1 m na úroveň terénu, zavlhání je patrné i u severozápadního hospodářského stavení areálu, plackové klenby jsou poškozeny trhlinami, v podlahových konstrukcích a dalších dřevěných prvcích je místy vinou vlhkosti přítomna dřevomorka, dřevokazným hmyzem, houbami a místy i hnilobou jsou narušeny také krovy, střešní krytina se nachází na konci životnosti, je na více místech poškozená a dochází k zatékání, fasády objektů jsou dožilé, výplně okenních otvorů a dveře jsou v zásadě průběžně udržované.
Dochovaná podoba Valova mlýna je svými stavebními konstrukcemi a prvky časově zařaditelná do období konce 18. st. či počátku 19. věku (pozdně barokně - klasicistní klenby, některé výplně otvorů, klasicistní okenní mříže), ačkoli mlýn je nepochybně starší. Na mapách 1. vojenského mapování provedeného na Moravě v letech 1764 - 68 je mlýn schematicky zakreslen jako jediná budova obklopená ze tří stran zahradou.
I po nástupu komunistického režimu mlýn stále sloužil jako hospodářská výrobní jednotka; mlelo se zde obilí na mouku, ale hlavně na šrot pro krmení dobytka a to především pro stále přežívající drobné soukromě hospodařící zemědělce, neboť nově vzniklé JZD nemělo o tento objekt zájem z důvodů obtížné dostupnosti mlýna. Provoz mlýna tedy v průběhu 2. poloviny 20. st. postupně dožíval spolu se svými posledními provozovateli a zákazníky. Z tohoto důvodu zůstala většina technického vybavení mlýna na místě a areál byl včetně náhonu s jezem a stavidly trvale udržován - v 60. letech 20. st. došlo např. k úpravě vodního kola a v roce 2010 k aplikaci zcela nového dřevěného kola (které je provozuschopné a může pohánět dynamo a některé transmise). Dobře dochovaný stavební komplex menšího vodního mlýna z pokročilého 18. či raného 19. století s téměř intaktně dochovaným technickým vybavením z 19. a 1. poloviny 20. st. představuje cenou technickou památku; hlavní mlýnská budova i dlouhé hospodářské stavení disponuje dosud řadou hodnotných pozdně barokně - klasicistních konstrukcí i detailů (klenby se zrcadly, klasicistní mříže, některé výplně otvorů).
Konečně také rozvržení areálu ve svažitém terénu říčního údolí, kolem náhonu a historických cest a vsazení stavebního komplexu mlýna do krajinného rámce vůbec, tvoří působivý harmonický krajinotvorný prvek umocňující krásu kulturní krajiny kolem toku řeky Rokytné.
Areál tzv. Valova mlýna se nachází v hlubokém údolí řeky Rokytné, terén ovlivňuje uspořádání areálu. Mlýn byl podle popisu současných uživatelů dříve součástí rozsáhlého hospodářství, k němuž náležela kromě hlavních budov také zahrada, polnosti a další pozemky.
Hlavní budova obdélného tvaru je orientována v přibližně severojižní ose. Tvoří východní hranici dvora. Jižní část objektu je jednopodlažní, slouží jako obytná. Za dřevěnou verandou umístěnou na jižní straně západní fasády se nachází hlavní síň zaklenutá dvěma poli pruské placky, na ni směrem k západu dále navazuje komora zaklenutá jedním polem pruské placky. Severně z hlavní obytné místnosti pokračují dvě plochostropé místnosti, jedna z nich slouží jako ložnice. Podlahy jsou v obytné části prkenné, okenní výplně dřevěné dvojité, do špalet mezi okna jsou vsazeny mříže, interiérové dveře s obložkami jsou dobové.
K východní stěně objektu (mimo dvůr) byl ve 30. letech 20. století přistavěn sklad. Jde o novodobější objekt, který svým vzhledem, členitostí a rozměry stavebních otvorů neodpovídá ostatním historickým budovám.
Severní část hlavní budovy slouží jako mlýnice. Mlýnice je čtyřpodlažní se dvěma suterénními podlažími a patrem vloženým do půdního prostoru. Sloupy podpírající patra jsou dřevěné, ozdobně profilované. Technické vybavení mlýnice je z velké části dochováno z doby, kdy bylo ještě používáno ke své výrobní funkci.
Na hlavní objekt ze severu navazuje suterénní prostor tzv. lednice, v němž je dnes umístěno jedno dřevěné vodní kolo s vrchním nátokem. Jde o funkční repliku předchozího kola, které věkem uhnilo. Za lednicí stojí konstrukce pily. Její vybavení se z větší části nezachovalo.
Na západní straně dvora se nachází dlouhý objekt hospodářského stavení, v němž byly umístěny sklady, stodoly a chlévy. Některé prostory jsou klenuté.
Střechy na hlavní i hospodářské budově jsou sedlové, střešní krytina je režná bobrovka. Omítky na zmiňovaných budovách jsou hladké, barvy žlutý okr, na některých místech je zřejmé, že v minulosti byla i jiná barevnost.
Jižní hranici dvora vymezuje terénní zlom začínajícího svahu zpevněný kamennou zdí, otevřenou kolnou a čelní stěnou sklepa. Vstup do dvora je možný dvěma dřevěnými bránami.
Soubor objektů navržených k prohlášení za kulturní památku je ve vyhovujícím technickém stavu. Uživatelé objektu věnují nemovitostem průběžnou péči. V posledních letech byla provedena renovace střechy hlavní budovy včetně nutné výměny některých částí krovu, výměna krytiny na kolně, dále byly provedeny stavební opravy zdi v suterénu mlýnice.
Díky osobnímu zájmu, entuziazmu a úctě uživatelů k historickým hodnotám je dodnes zachována značná část funkčního vybavení mlýnice, které bylo v případě potřeby průběžně opravováno či nahrazováno kopiemi původních prvků. Díky tomu, že při udržovacích pracech a opravách byly prováděny pouze nezbytné investice a používané materiály byly pouze nahrazovány novějšími ve stejném vzhledu, zachoval se mlýn ve stavu, který se velmi blíží jeho podobě v čase, kdy byl ještě funkční. To se týká vnější podoby i interiéru.
Současná budova mlýna s hospodářskou stavbou pochází z přelomu 18. a 19. století, kdy byla postavena na místě staršího objektu. Disponuje proto mnohými hodnotnými pozdně barokními či klasicistními konstrukcemi a detaily (např. klenby, mříže). Vzhledem k tomu, že mlýn svému účelu do určité míry sloužil až do druhé poloviny 20. století, dochovalo se v něm jeho technické vybavení z 19. a první poloviny 20. století takřka v intaktní podobě. Hodnotu areálu jako technické památky zvyšuje také jeho provozní celistvost, tj. že kromě vlastního mlýna a pily zahrnuje i zachovalý náhon, stavidla a jez. Bez významu z hlediska prezentace není ani poloha objektu v působivém prostředí údolí řeky Rokytné.
Osamoceně stojící areál tzv. Valova mlýna v údolí řeky Rokytné u Horních Kounic představuje unikátně dochovaný soubor technického, hospodářského, skladového a obytného charakteru, jenž je zároveň působivou ukázkou harmonického začlenění a splynutí tradiční venkovské, v tomto případě navíc účelové — výrobní architektury s okolním krajinným rámcem. Z racionálního rozmístění jednotlivých objektů ve svažitém terénu, situování mlýnice a pily při stále funkčním vodním náhonu, původního technického vybavení in šitu, stejně jako z vnitřní dispozice výrobní i obytné části mlýna, lze dodnes věrným způsobem rekonstruovat barvitý obraz každodenního života a chodu mlynářské živnosti na konci 19. století a v první polovině 20. století. Do nejmenších detailů jsou v tomto smyslu autenticky zachovány také nejrůznější hodnotné řemeslné, stavební a konstrukční detaily, jejichž stylové těžiště spočívá, shodně s celkovým vnějším architektonickým výrazem posuzovaného areálu, v první polovině 19. století, respektive v klasicistní vývojové etapě, přičemž některé konstrukce a relikty jsou v případě hlavní budovy č. p. 64 patrně ještě starší, barokní z 18. století (s velkou pravděpodobností můžeme do této doby zařadit např. archaický tvar půlkruhového valeného zaklenutí průchodu mezi bývalou světnicí - dnešní kuchyní a světničkou - dnešní spíží, dekorativně profilovaný dřevěný pilíř mlýnské hranice, nebo široký půlkruhový záklenek v suterénním zdivu jihovýchodní stěny mlýnice).
Díky absenci degradujících modernizací je předmětný soubor významným výpovědním dokladem o ve druhé polovině 20. století téměř zlikvidovaném tradičním řemesle, ale také o životě a životním stylu příslušníků společensky váženého mlynářského stavu.
