Sedláčkův mlýn

Dům z 2. poloviny 19. století. Mlýnice pravděpodobně ze stejného období.
Areál mlýna tvoří třístranný dvůr s pilnicí a lednicí, stodolou s hospodářským krčkem a objektem bývalých sádek.
Mlýn byl vystavěn na místě vyhořelého mlýna dle plánu z roku 1886 signovaného stavitelem Hynkem Pasovským. Původní stavba musela vzniknout někdy po roce 1840, neboť není zachycena na mapě stabilního katastru.
Areál mlýna tvoří třístranný dvůr se samotnou vzhledem ke komunikaci štítově orientovanou budovou mlýna s bedněnou pilnicí a lednicí, stodolou situovanou paralelně s mlýnem a hospodářským objektem bývalých sádek přiléhajícím kolmo ke stodole. Stodola je s mlýnem spojena úzkým hospodářským krčkem se sedlovou střechou. Budova mlýna byla vystavěna v poslední čtvrtině 19. stol. Dvůr byl hospodářskými objekty postupně rozšiřován během první poloviny 20. stol. Pilnice je z roku 1929.
Areál vodního mlýna je významným dokladem stavebně historického vývoje obce a technologického vývoje mlynářství. Nezanedbatelná je i urbanistická hodnota s charakteristickým umístěním areálu mlýna s rybníkem na okraji sídla.
xxx
Přízemní zděné stavení mlýna s pilnicí, lednicí a obytnou částí.
Mlýn byl postaven dle plánů z roku 1886 vyhotovených stavitelem Hynkem Pasovským. Mlýn nahradil předchozí stavbu z doby kolem poloviny 19. stol., která vyhořela. K budově mlýna kolmo směrem do dvora přiléhal roubený kravský chlév.
Mlýn tvoří zděná přízemní budova obdélného půdorysu zastřešená sedlovou střechou nasedající na půdní nadezdívku. Má tradiční trojdílné půdorysné uspořádání s dvoutraktově řešenou čelní světnicí, síní a třípodlažní mlýnicí. K zadní části podélného vstupního průčelí mlýna je přistavěna bedněná pilnice s horizontální pilou jednuškou. Krytinu tvoří novodobá vlnitá asfaltová lepenka v červené barvě. V ploše střechy odvrácené od dvora je novodobý pultový vikýř. Dle fotografií z počátku 20. stol. byla na střeše asfaltová lepenka ve svislých pásech. Fasáda je tektonicky členěna hladkým lizénovým rámem v kombinaci s hrubě házenou omítkou s kamenivem. Z čelní strany je patrová profilovaná římsa. Barva je monochromní, bílá. Okna jsou již mladší špaletová dvou až třídílná, osazená ve 2. polovině 20. stol. Původní byla špaletová, dvoukřídlá, dovnitř a ven otevíravá s členěním do tabulek. V třípodlažní mlýnici se nachází neobvyklé umělecké složení domácí výroby. Tvoří jej dvě části 1) torzo jednoduchého uměleckého složení 2) složení na výrobu jáhel. Na mlýnici navazuje dřevěná pilnice s pilou jednuškou. Pilnice byla přistavěna k zadní části podélného průčelí mlýna v roce 1929. Má rámovou konstrukci obedněnou svisle kladenými prkny, střecha je nízká sedlová s krytinou z cementových drážkových tašek. Uvnitř se nachází horizontální pila jednuška, která je doposud funkční.
Jedná se o autenticky dochovanou a velmi hodnotnou vodotechnickou stavbu z druhé poloviny 19. stol. s unikátním technologickým vybavením z meziválečné doby a přistavěnou pilou jednuškou v bedněné pilnici z roku 1929. Samotná budova mlýna nemá vysokou architektonickou hodnotu. Hodnotné je technologické vybavení. Složení jahelky můžeme bez nadsázky označit za unikát mezi českými mlýny. Zatímco v jiných případech známe pouze samostatnou jahelku, popř. doplněnou větrákem k čištění hotových jahel proudem vzduchu, zde se jedná o složení tvořené třemi částmi, čistící, loupací a třídící – tedy obdobně jako v případě mlecích složení uměleckých.
Hospodářský krček: Přízemní omítané stavení spojující budovu mlýna s hospodářskými stavbami, původně roubený chlév.
V místě krčku se dříve nacházel roubený kravský chlév. Roubení je pod omítkou zčásti doposud zachováno.
Přízemní zčásti zděný, zčásti roubený úzký propojovací krček mezí objektem mlýna a hospodářskými budovami. Zastřešení je provedeno nízkou sedlovou střechou s pálenou taškovou krytinou. Dvorní fasáda koresponduje s fasádou mlýna. Směrem do dvora jsou zdobné dvoukřídlé dveře rámové konstrukce. Okna jsou již mladší, starší zůstaly zachovány při stodole a ze zadní strany.
Přízemní pilířová stodola v areálu mlýna.
Přízemní zděná stodola v areálu mlýna situovaná paralelně s mlýnem. Má pilířovou konstrukci s bedněnými nebo zděnými výplněmi. Střecha je sedlová nasedající na vysoké bedněné polopatro. Krytinu tvoří drážkové pálené maloformátové tašky v cihlově červené barvě.
Sádky: Přízemní zděný objekt v areálu mlýna, přistavěný ke stodole.
Objekt byl zřejmě vystavěn v meziválečném období.
Přízemní zděná stavba s půdním polopatrem navazující kolmo na objekt stodoly v rámci areálu vodního mlýna. Fasády jsou v režném cihelném zdivu. Střecha je sedlová valbová s pálenou drážkovou taškovou krytinou. Ve štítovém průčelí dvojice trojdílných členěných oken.
Jedná se o autenticky dochovanou a velmi hodnotnou vodotechnickou stavbu z druhé poloviny 19. stol. s unikátním technologickým vybavením z meziválečné doby a přistavěnou pilou jednuškou v bedněné pilnici z roku 1929. Samotná budova mlýna nemá zas tak vysokou architektonickou hodnotu. Hodnotné je technologické vybavení. Složení jahelky můžeme bez nadsázky označit za unikát mezi českými mlýny.
Zatímco v jiných případech známe pouze samostatnou jahelku, popř. doplněnou větrákem k čištění hotových jáhel proudem vzduchu, zde se jedná o složení tvořené třemi částmi, čistící, loupači a třídící - tedy obdobně jako v případě mlecích složení uměleckých.
Areál vodního mlýna je významným dokladem stavebně historického vývoje obce a technologického vývoje mlynářství. Nezanedbatelná je i urbanistická hodnota s harakteristickým umístěním areálu mlýna s rybníkem na okraji sídla.
Popis: Areál mlýna tvoří třístranný dvůr se samotnou, vzhledem ke komunikaci štítově orientovanou, budovou mlýna s bedněnou pilnicí a lednicí, stodolou situovanou paralelně s mlýnem a hospodářským objektem bývalých sádek, přiléhajícím kolmo ke stodole. Stodola je s mlýnem spojena úzkým hospodářským krčkem se sedlovou střechou.
Mlýn představuje zděnou přízemní budovu obdélného půdorysu zastřešenou sedlovou střechou nasedající na půdní nadezdívku. Má tradiční trojdílné půdorysné uspořádání s dvoutraktově řešenou čelní světnicí, síní a třípodlažní mlýnicí. K zadní části podélného vstupního průčelí mlýna je přistavěna bedněná pilnice s horizontální pilou jednuškou.
Stropy jsou trámové, krov jednoduché vaznicové konstrukce s předstupujícími zhlaví před štítová průčelí. Krytinu tvoří novodobá vlnitá asfaltová lepenka v červené barvě. V ploše střechy odvrácené od dvora je novodobý pultový vikýř. Dle fotografií z počátku 20. stol. byla na střeše térová lepenka ve svislých pásech.
Fasáda je tektonicky členěna hladkým lizénovým rámem v kombinaci s hrubě házenou omítkou s kamenivem. Z čelní strany je patrová profilovaná římsa. Barva je monochromní, bílá. Okna jsou již mladší špaletová dvou až třídílná, osazená někdy po polovině 20. stol. Původní byla špaletová, dvoukřídlá, dovnitř a ven otevíravá s členěním do tabulek.
V třípodlažní mlýnici se nachází neobvyklé umělecké složení domácí výroby. Tvoří jej dvě části: 1) torzo jednoduchého uměleckého složení 2) složení na výrobu jáhel.
K zadnímu štítovému průčelí přiléhá vysoká bedněná lednice se zděným základem. Zastřešena je pultovou střechou. Okna jsou dřevěná fabrického typu s členěním do tabulek. uvnitř se nachází mlýnské vodní kolo na vrchní vodu. Kolo vypadá jako nedodělané. Možná jde o jakýsi pokus o obnovu vodního kola.
Stodola je pilířové konstrukce s bedněnými výplněmi. Má vysoké bedněné polopatro, střecha je sedlová. Na stodolu kolmo navazuje z režného zdivá vyzděný objekt bývalých sádek s půdním polopatrem a sedlovou střechou do dvora zvalbenou. Krytinu tvoří drážkové pálené maloformátové tašky v cihlově červené barvě.
Z druhé strany ke stodole přiléhá zděný neomítaný objekt bývalých sádek s valbovou střechou.
Současny stav: Mlýn a další budovy jsou v udržovaném stavebně technickém stavu.
Datace: Mlýn není zachycen na mapě stabilního katastru z roku 1840. Vznikl až ve druhé polovině 19. stol. Stavební úpravy včetně technologie proběhly v letech 1920 - 1945 a po II. světové válce. V roce 1929 postavil při mlýnu mlynář František Sedláček horizontální pilu jednušku, která je doposud funkční. František Sedláček vyráběl i části technologického vybavení dalších mlýnů - Zálší č. p. 38 (Ústí nad Orlicí), Horka ě. p. 45 (Svitavy).
Charakteristické umístění areálu mlýna s rybníkem na okraji sídla vypovídá i o nezanedbatelné urbanistické hodnotě. Mlýn vznikl až ve druhé polovině 19. stol.
Jedná se o objekt významu místní památky vesnické architektury dokládající hospodářský život ve vesnici, a tedy přispívající k charakteristickému vzhledu obce. Je významným dokladem stavebně historického vývoje obce a technologického vývoje mlynářství. Autenticky dochovanou a velmi hodnotnou vodotechnickou stavbu s unikátním technologickým vybavením z meziválečné doby a přistavěnou pilou jednuškou v bedněné pilnici z roku 1929 je třeba chránit. Samotná budova mlýna nemá zas tak vysokou architektonickou hodnotu. Hodnotné je ale technologické vybavení. Původní technologické vybavení dokládá vysokou autenticitu doby. Mlýn a další budovy navrhované k zápisu jsou v udržovaném stavebně technickém stavu.
Nejznámějším majitelem mlýna byl pan František Sedláček, který také provedl zásadní úpravy jeho technologického vybavení. Díky těmto úpravám se mlýn zásadně odlišuje od ostatních dochovaných vodních mlýnů a je, dle názoru odborníků, v rámci celé republiky jedinečným (viz např. URBÁNEK, Radim: Překvapení v mlýnici - neobvykle jiné technologické vybavení venkovského mlýna. In: Orlické hory a Podorlicko 2019, 26, s. 113-120.; URBÁNEK, Radim: Technologické vybavení mlýnů na příkladech z okresu Rychnov nad Kněžnou. In: Orlické hory a Podorlicko, 2009, 16, 143-160.). Mlýn byl v provozu ještě po skončení druhé světové války a v současné době slouží k trvalému bydlení.
Jedná se o přízemní zděný objekt zastřešený sedlovou střechou a situovaný okapovou stranou k cestě vedoucí podél rybníka. Na jihozápadní straně navazuje na obytnou část s mlýnici spojovací krček ukrývající dílnu se zázemím. Ten spojuje obytnou část s mlýnici s objektem stodoly a na něho dále napojený zděný objekt bývalých sádek. Vlastní objekt mlýna zahrnuje obytné prostory nacházející se v jeho jihovýchodní části. Vlastní mlýnice s navazující lednicí se ukrývá v severozápadní části budovy. Při severovýchodním průčelí budovy přistavěl mlynář František Sedláček ještě bedněnou pilnici s pilou jednuškou, která je doposud funkční. Rovněž vybavení mlýna, a především jeho dochovaná úprava, je z větší části dílem Františka Sedláčka (Zde je nutno poznamenat, že tento mlynář byl také zručný řemeslník, který ve své dílně zahájil výrobu loupaček. Loupačky firmy Sedláček z Kosteleckých Horek jsou dochovány například ve mlýnech č. p. 40 v Horkách, č. p. 51 v Němčících a č. p. 35 v Zálší).
Obytné prostory jsou z části modernizovány, neboť mlýn je trvale obýván (viz výše). V podkroví se nacházejí další obytné prostory, které jsou doposud zachovány ve stavu odpovídajícím době vzniku stavby po polovině 19. století a jejím následným úpravám na počátku století dvacátého a především ve 20. letech tohoto století. Prostory mlýnice a lednice jsou částečně zděné a částečně bedněné. Zastřešení hlavní budovy, včetně mlýnice je provedeno pomocí vlnité asfaltové lepenky. Ostatní objekty mají střechu z pálených tašek. Výplně otvorů jsou především v přízemí obytné části převážně novodobé. V dalších prostorách jsou výplně dochované ze stavebních úprav provedených ve 20. letech 20. století. V suterénu mlýnice se nachází mlýnská hranice, paleční kolo osazené na hřídeli vodního kola na horní vodu umístěného v lednici a spodní transmisní hřídel. Mlecí podlaha v přízemí zahrnuje šrotovník s francouzskými mlecími kameny, válcovou mlecí stolici v dřevěné skříni a s dřevěným rámem domácí výroby s rýhovanými válci a k ní jednoduchý kapsový výtah rovněž domácí výroby. V podstřeší je umístěn zásobník nad válcovou stolicí. Nad ním pak malý odstředivý vysévač domácí výroby. Od kapsového výtahu k němu dopravuje melivo vibrační žlab („žejbro") s pevným dnem místo síta. Součástí mlecího vybavení mlýna je také jahelka, která, na rozdíl od obvyklého řešení známého z jiných mlýnů, má tři části - čisticí, loupači a třídicí, tj. obdobně jako v případě uměleckých mlecích složení.
Současný stavebně technický stav objektu je v celku dobrý. Nejsou zde patrné žádné závažné problémy. Je však třeba v nejbližší době provést výměnu stávající spíše provizorní střešní krytiny z vlnité asfaltové lepenky. Areál mlýna je trvale obýván a vlastníci sami si váží odkazu předků a mají zájem o jeho prohlášení za kulturní památku.
areál mlýna v obci Kostelecké Horky je výjimečně zachovaným areálem mlýna s uměleckým složením z období druhé poloviny 19. a první třetiny 20. století. Vedle toho, že jeho dochované stavební součásti dokládají existenci doplňkových provozů nezbytných pro zajištění obživy mlynáře (chlévy, stodola s dochovanými zemědělskými stroji, dílna pro výrobu mlýnského zařízení - loupaček, sádky, pila), má předmětný mlýn zachováno i technologické vybavení mlýnice v podobě, jak je upravil mlynář František Sedláček. Ten velmi originálně vyřešil nevýhodnou situaci, ve které se horecký mlýn ocitl na počátku 20. století. S ohledem na velmi malý průtok, a tedy i velice slabý zdroj energie, nebyl totiž schopen konkurovat jiným mlýnům přecházejícím na umělecké složení. Proto se rozhodl přejít na zpracování jiné suroviny, než byly klasické obiloviny. Orientace na zpracování prosa a přidružená výroba loupaček zabezpečila další existenci mlýna a zároveň ho učinila unikátním. Dle odborníků je tak „ technologické vybavení horeckého mlýna v českých zemích zcela neobvyklé a v dnešní době svým dochováním jednoznačně unikátní“ (viz URBÁNEK, Radim: Překvapení v mlýnici - neobvykle jiné technologické vybavení venkovského mlýna. In: Orlické hory a Podorlicko 2019, 26, s. 116.). Orientace na proso umožnila přitom mlynáři Sedláčkovi přežít i problematické období druhé světové války.
Areál mlýna v Kosteleckých Horkách je velmi cenným dochovaným příkladem technologického vývoje mlynářští na konci 19. a v první třetině 20. století, a zvláště řemeslného umu a schopností mlynářů. Vedle zmíněných doplňkových provozů je třeba především zmínit originální a v rámci republiky jedinečné řešení jahelky (viz výše). Jednotlivé stavební objekty areálu mlýna sice nejsou z hlediska architektonického výjimečnými, ale tvoří jednotný vzájemně funkčně propojený celek, který rovněž ilustruje vývoj mlynářství a provozu mlýnů v daném období. Nelze opominout ani urbanistické hodnoty daného celku umístěného za hranicemi intravilánu obce při okraji rybníka.
Předmětná věc představuje hodnotný doklad mlynářského řemesla z druhé poloviny 19. století, s pozdějšími úpravami z druhé poloviny 20. století. Sedláčkův mlýn se skládá z vlastní budovy mlýna s bedněnou pilnicí a lednicí, hospodářského krčku, stodoly a hospodářského objektu bývalých sádek.
Stavební objekty, s charakteristickým umístěním na okraji sídla, mají především urbanistickou hodnotu jako doklad historického vývoje obce.