Dřevíček

Cihlová patrová budova s nízkou sedlovou střechou. Na jihu obytná část s dvěnma pokoji a klenutou síní s velkou chlebovou pecí. Na severu třípodlažní mlýnice.
Areál vodního mlýna, chlévu s vepřínem, sklepu a náhonu s jezem z let 1919 - 22 s technologickým vybavením z let 1925-38. Velmi autenticky dochovaný mlýn s provozuschopným zařízením.
objekty 1919 - 1922, technologické vybavení 1925 - 1938
Vodní mlýn „Dřevíček“ se nachází na samotě na jižním (dolním) okraji části obce Horní Dřevíč, po pravé straně komunikace ve směru Stárkov - Hronov. Mlýnský náhon je veden z potoka Dřevíč (též zvaného Olšavka). Objekt mlýna vzhledem ke komunikaci i toku s podélnou orientací stojí na pozemku st. parcely č. 2. Kolmo na budovu mlýna navazuje hospodářské křídlo chlévu a vepřínu. Jižně od hospodářského křídla se nachází zděný sklípek. Voda na mlýn se přivádí mlýnským náhonem (uměle vytvořenou vodotečí) odbočujícím z potoka Dřevíče asi 255m severovýchodně od mlýna. Náhon je vybudován na pozemku parc. Součástí mlýna je i autenticky dochované provozní zařízení. Podrobněji viz evidenční listy jednotlivých objektů.
Velmi autenticky dochovaný mlýn s obydlím mlynáře a provozuschopným zařízením s výjimečným až unikátním provozním zařízením.
Soubor věcí vodního mlýna Dřevíček, sestávající z:
1. mlýn čp. 3 na st.p.ě. 2
2. chlév s vepřínem bez ěp./ěe. na st.p.ě. 1
3. budova sklepa bez čp./ěe. na st.p.ě. 3
4. vodní náhon na p.ě. 501
5. jez na p.ě. 500/3
6. technologické zařízení ve mlýně
Vodní mlýn „Dřevíček“ představuje velmi hodnotnou stavbu pro mletí obilí s bydlím mlynáře z 1. pol. 20. stol. včetně cesty vody na vodní motory (náhonu, zachyceném již na stabilním katastru k roku 1840) a dalším hospodářským zázemím - chlévy s vepřínem a sklep, situovanou tradičně stranou obce u vodního toku. Na prvním místě je třeba zmínit výbornou dochovanost a provozuschopnost technologického vybavení mladšího typu z let 1925 - 1938, tzv. uměleckého, vyráběného již průmyslově a umožňujícího důkladnější přípravu zrna před mletím a lepší třídění meliva, a to včetně jeho celistvosti. Vybavení zahrnuje stroje k předčištění a čištění obilí a jeho loupání, mletí, třídění moučných produktů, manipulaci s melivem a sjednocování kvality. Zároveň je třeba zdůraznit, že vedle jevů běžných, zde najdeme i jevy zcela výjimečné až unikátní. Např. vnitřní žlab ke spuštění s finálními produkty z manipulační podlahy, anebo pouze třípodlažní uspořádání mlýnice namísto pro umělecké mlýnu obvyklého čtyřpodlažního, neboť se zde do jedné podlahy sloučila podlaha mlecí a
manipulační. Moderní vodní motor zastupuje vodní turbína Francisova.
Jez je nedílnou součástí vodního díla a představuje masivní stěnu v kombinaci betonu a kamene vedoucí kolmo přes vodní tok zajišťující zvýšení vodní hladiny v místě, kde se k vodnímu toku napojuje náhon. Vzhledem ke skutečnosti, že technologické vybavení mlýnu je plně funkční, je zachování jezu pro jeho provoz nezbytné.
Areál vodního mlýna představuje velmi hodnotnou stavbu z počátku 20. stol. včetně cesty vody a dalším hospodářským zázemím. Dochovanost a provozuschopnost technologického vybavení je udivující a v některých případech (vnitřní žlab, uspořádání mlýnice apod.) výjimečná.
Jedná se o jednu z mála industriálních staveb dochovaných do současné doby v autentickém a provozuschopném stavu. Přestože vlastní mlýn prošel od doby svého vzniku v cca 1. pol. 18. století mnohými úpravami včetně technologického vybavení, od poslední úpravy datované do 1. pol. 20. století se zachoval v nezměněné podobě. Význam tohoto objektu je dále zdůrazněn tím, že technologické vybavení je stále provozuschopné. Dalším významným prvkem je i ta skutečnost, že objekt je zpřístupněn veřejnosti.
Mlýn (1)
Jedná se o zděnou patrovou budovu s půdní nadezdívkou na obdélném půdorysu ve vztahu ke komunikaci a vodnímu toku s podélnou orientací zastřešenou nízkou sedlovou střechou. Objekt má tradiční trojdílné půdorysné uspořádání. Jižní obytnou Část v přízemí tvoří dvoutraktová světnice a síň. Obě se stropy zaklenutými segmentovými klenbami do traverz. Ve světnici se nachází mohutná chlebová pec, jejíž vnější cihelné zdivo je ponecháno v režné podobě, je tektonicky členěná pilastry s hlavicemi a korunní římsou, nahoře je lůžko s ochrannou kovanou mříží, kování pece (dvířka apod.) dodala Strojírna a slévárna Josef Horák, Lomnice nad Popelkou, fungující v letech 1901-1950. Nad světnicí a síní jsou v patře umístěny obytné pokoje, plochostropé. V přízemí k obytné části přiléhá menší přístavek s koupelnou, jsou zde dochovány historické vodovodní baterie z 2. 'A 20. stol.
Mlýnskou část objektu tvoří mlýnice, prostor, v němž je osazeno mlýnské umělecké složení. Je třípodlažní, s trámovými stropy s prkennými záklopy, přístupná ze síně mlýnského objektu nebo samostatným vstupem z podélného průčelí mlýna, vedle vstupu do síně. K prvnímu podlaží mlýnice přiléhá ještě nevelká místnost (turbinový přístavek), oproti prvnímu podlaží mírně zapuštěná.
Krov je vaznicové soustavy se stojatými stolicemi, tesařské spoje jsou čepované. Krytinu tvoří na koso kladené eternitové šablony v marné červené barvě na prkenném bednění.
Výplně okenních a dveřních otvorů jsou z doby výstavby mlýna z 1. pol. 20. stol., okna obytné části jsou většinou dvojitá, dovnitř otevíravá (vídeňská) a provedená v tzv. „T“ členění s horním výklopným křídlem, nadále ještě děleným dvěma svislými pruhy, mají zdobně provedenou klapačku v podobě iónského tvarosloví. Okna v mlýnské části jsou pevná a členěná do mírně obdélných tabulek na způsob fabrických kovových oken, tato jsou v dřevěném materiálovém provedení a s vystředěnými ventilačními okénky. Klasická kovová fabrická okna s horními vyklápěčkami jsou ve chlévě s vepřínem. Vstupní dvojice dveří do mlýna (do síně a do mlýnice) je dvoukřídlá, rámové konstrukce s vpadlými výplněmi a nadsvětlíky.
Fasáda je tvrdá, břizolitová, v odstínech šedé barvy. Architektonicky ji lze zařadit někam mezi postsecesi a velmi vzdálený odraz modemy nebo meziválečného tradicionalismu. Svisle je v okenních osách členěna rastrem plastických pásů, v úrovni patra dekor s rostlinným motivem, horizontální linku pak tvoří kordónová římsa probíhající mezi patrem a půdní nadezdívkou. Okna jsou s profilovanými podokenními římsami, v půdní nadezdívce podokenní římsy jednodušší. Nad vstupem, nad římsou nápis „MLÝN DŘEVÍČEK“.
Chlév (2)
Chlév s vepřínem přiléhá kolmo k zadní části mlýna (mlýnici). Je přízemní, se sedlovou střechou, okna kovová fabrická členěná do obdélných tabulek s výklopným horním křídlem. Řešení fasády rámcově odpovídá fasádě na hlavním objektu, krytinou jsou eternitové na koso kladené šablony v červené barvě, s budovou mlýna je spojen průjezdem krytým dvoukřídlými posuvnými vraty zavěšenými na kovových kolejnicích, vrata jsou dělena do několika polí a mají zajímavý geometrický dekor tvořený kosočtverci a vodorovnými linkami.
Sklep (3)
Jednoduchá stavba obdélného půdorysu vzhledem k objektu mlýna se štítovou orientací. Přízemí vyzděné z kamenných hrubě opracovaných kvádrů je částečně zapuštěno do terénu a sklenuto valenou klenbou. Nad zaklenutým prostorem je cihelná nástavba se svislými štěrbinovými průduchy, ve štítové stěně žaluziové okno. Střecha je sedlová, krytá drážkovými taškami. Stavba je zčásti omítaná, zčásti pouze olíčená vápenným nátěrem.