Vlčkův mlýn

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Jiřík Těšitel (44 let), manželka Dorota (70, jest nemoudrá), syn Jindřich (23), všichni poddaní nekatolíci s nadějí na obrácení

Mlýn je již na I. vojenské mapě z let 1764-68. Je první po proudu toku Zbožského potoka na kunemilském katastru. Pod ním je ještě mlýn Bradáčův čp.23 a Kučerův mlýn čp. 25. Pod nim na Zbožském potoce, ale již na katastru dnešního Josefodolu, ležel Spálený mlýn.

Na I. vojenské mapě je mlýn v této lokalitě označen jako Kučerův. Na II. vojenské mapě je mlýn zřejmě omylem označen jako Gebrante /Spálený/. Další varianta výkladu jména může být, že v době II.voj. mapování došlo ve mlýně k požáru.

Mlýn čp. 21 na p.č.st. 39 a 40 je zakreslen na indikační skice a císařském otisku z roku 1838. Mlýn /p.č.st.40/ byl v té době z nespalného materiálu o jednom kole, pila /p.č.st.39/ byla dřevěná budova a pohánělo ji další vodní kolo. 

V té době zde byl mlynářem a majitelem mlýna František Vrzák.

Mlýn má mapovou značku i na II. vojenském mapování v letech 1836-52.

Mlýn je vyznačen i Na III. vojenském mapování v letech 1877-80.

Ve zdejším mlýně hospodařil za první republiky mlynář Alois Vlček, který je na snímku se  svou rodinou a čeledí před mlýnem čp. 21.

Před rokem 1930 bylo ve mlýně jedno kolo na svrchní vodu, spád vody byl 4 metry a běžný výkon 5 HP. Mlecí kameny jsou dosud položeny u zdi mlýna při cestě vedoucí do Kunemile, byly vyrobeny firmou Hübner a Opitz Pardubice. Vlevo je běhoun /dědek/, vpravo ležák. Později byla instalována Francisova turbína a řada strojů byla poháněná transmisemi.  

Mlýn naposledy mlel v roce 1952 a posledním mlynářem byl Stanislav Vlček, syn Aloise Vlčka.

Celý objekt mlýna nedoznal stavebních úprav a zachoval si podobu, jakou měl v dřívějších dobách. Mlýn patří stále potomkům posledního zdejšího mlynáře Stanislava Vlčka.