mlýn v Habarticích

Ve zdejší obecní kronice se píše, že mlýn byl postaven hned v době vzniku obce, či lépe řečeno v době, kdy se zde začaly osídlovat zdejší dva dvory.

Mlýn je uváděn v Soupisu poddaných podle víry z r. 1651 jako nájemní mlýn s jedním složením.

Mlýn náležel vždy majiteli lenního horního dvora a v roce 1712 se dočítáme v jedné zásmucké kronice, že tento mlýn přešel i s oběma dvory v držení pána frýdlantského hraběte Jana Václava Gallase. Poté, co v r. 1719 hrabě Gallas v Neapoli zemřel, převzal po něm /roku 1725/ zdejší mlýn i s celým panstvím Filip Josef Gallas. Od něj v roce 1733 mlýn koupil za 350 zlatých mlynář Hans Georg Richmer. Jmenovaný však mlýn prodal v roce 1755 za 400 zlatých Antonu Effenbergovi ze Schönwaldu. Anton Effenberg se při koupi mlýna zavázal k povinnosti dodávat vrchnosti chléb a držet pro ni honicí psy. Zato však mohl volně péci chleba pro všechny poddané a obchodovat i s mlýnskými výrobky.

Po smrti Antona Effenberga ze Schönwaldu v roce 1783 převzal mlýn v Habarticích Gotfrid Richmer a v roce 1799 jej přenechal svému synovi Josefovi za 700 zlatých. Za hospodaření Josefa Richmera mlýn v roce 1813 vyhořel. Byl postaven znovu, tím se však majitel mlýna silně zadlužil a mlýn se dostal do dražby. V dražbě v roce 1838 získal mlýn za za 3995 zlatých rychtář Anton Pohl.

Jmenovaný prodal mlýn dále v roce 1862 za 10 500 zlatých Josefu Galerovi z Frýdlantu. Od Josefa Galera získal mlýn v roce 1871 za 10 000 zlatých Arnošt Jan Bösman, který jej prodal v r. 1873 Gustavu Kieslichovi. Gustav Kieslich na mlýně hospodařil 21 let, aby ho v roce 1874 prodal mlynáři Josefu Fischerovi. 

Od Josefa Fischera přešel habartický mlýn v roce 1924 na jeho syna Friedricha Fischera, který však padl ve 2. světové válce. 

Ještě předtím bylo vodní kolo habartického mlýna vyměněno za Kaplanovu turbínu, která zároveň vyráběla i elektrickou energii.

1930 Josef Tischer (recte Fischer)

V roce 1943 byla činnost mlýna úředně zastavena. Roku 1945 byl dle dekretu prezidenta republiky č. 108/45 konfiskován a jako velmi zastaralý a nerentabilní v roce 1946 likvidován.