V roce 1714 měl mlynář Valentin Häckl, mšenský poddaný vrchnosti, v držení vrchnostenský mlýn, zvaný Luční nebo také mlýn v Močidlech. Mlýn měl jedno složení.
Mlynář používal panských polí. Mlel velmi málo, jeho obilí obnášelo ročně asi 35 strychů / korců/. Vrchnosti dával roční činže asi 28 zlatých. Uvádí se, že neměl žádného stárka; to znamená, že si na práci ve mlýně stačil sám, což svědčí o tom, že Luční mlýn ve Mšeném byl skutečně malý mlýn. Mlynář Valentin Häckl také neplatil daně.
V letech 1749 a 1756 mšenská vrchnost uvádí, že "luční" mlynář má 15 strychů panských pozemků. V roce 1759 je zapsán kontrakt o koupi Lučního mlýna. Koupil ho tehdy Jan Jahn od majitele mšenského panství Františka Oldřicha hraběte Kinského. Platil 500 zlatých "kaufšilinku" za dědičnou koupi, přičemž měl 16 strychů polí, něco luk a zahrad. Zařízení, opravy, stavby, mlýnská kola měl učinit na svoje útraty kupující, nikoli vrchnost. Ročně byl povinen platit činže 28 zlatých v hotovosti, na obilí 17 strychů, 2 čtvrtce / věrtele/ dobrého žita, 17 strychů 2 čtvrtce ječmene. Ve smlouvě se dále uvádělo, jaký podíl z panského obilí, jež se dalo semlít, musel odvádět z jednoho strychu podle jednotlivých druhů obilí. Mlynář měl také povinnost chránit před pytláctvím při rybolovu a kvůli rybám v zimě prosekávat led.
