Taraškovský, Roušarův mlýn, Na pile

Sušický mlýn čp. 28/II bývá označován jako "mlýn za německou branou" či mlýn Tarškovský, později i Roušarův, a nyní se zde říká Na pile. Mlýn leží jihozápadně od centra Sušice na rameni říčky Volšovky, kterému se říká Roušarka. 

Mlýn patřil bohaté Taraškově rodině. O jejím bohatství svědčí i to, že roku 1603 sušická obec koupila od občana Daniela Tarašky větší část městečka Hartmanic i se šesti poddanými v Nuzerově.

V roce 1600 se do této rodiny přiženil Matouš Voprcha z Domažlic. Po smrti Daniela Tarašky se vdova provdala za Volfa Ševrleho a Matouš Voprcha s ní vedl spor o majetek i o mlýn. Matouš Voprcha byl 1609 přijat k Silvanově erbu a připojil si predikát "z Feldenštejna". Účastnil se stavovského odboje, pak ale přestoupil ke katolické víře a udělal kariéru.

V roce 1600 se do této rodiny přiženil Matouš Voprcha z Domažlic. Po smrti Daniela Tarašky se vdova provdala za Volfa Ševrleho a Matouš Voprcha s ní vedl spor o majetek i o mlýn. Matouš Voprcha byl v r. 1634-6 královským rychtářem a r. 1638 byl povýšen do šlechtického stavu jakožto urozený pán Matouš Voprcha z Feldenštejna na Ulišovech a Sedlečku.

Jeho syn Jan Daniel měl za manželku urozenou paní Kriseldu, rozenou Cílovnu ze Zbojšic, byl to však člověk zpupný a lehkomyslný a většinu majetku promarnil. Dne 18. února 1650 prodal mlýn bez lovení ryb za 700 zlatých švagru Janu Václavovi Lysandrovi z Ehrenfeldu. Ale jeho manželka oznámila 27. února 1650 královskému rychtáři, že mlýn byl prodán bez jejího svolení, dne 22.6. se zavázala vrátit částku, která byla složena jako závdavek a žádala, aby byl mlýn připsán jí. 

1.4.1651 Jan Daniel z rozmaru a bez příčiny zastřelil tkalcovského tovaryše Gerharta Kreitzera, za což byl na radnici uvězněn. Žádal o milost a stěžoval si, "že je tam neveselo a čerti tam skvěří". V říjnu, když se za něj zaručil dostek ručitelů, byl propuštěn a vyvázl jen s pokutou 100 kop. Zároveň mu bylo zakázáno prodávat cokoliv z držených statků, čehož ovšem nedbal. Dopouštěl se dalších násilností a 1660 opět skončil ve vězení. 

Taraškovský mlýn byl později přece jen prodán Janu V. Lysandrovi.

Pak mlýn patřil rodině Roušarů. V roce 1707, kdy byl majitelem mlýna Jan Roušar, napáchal na mlýně oheň škodu za 144 zlatých.

Roku 1762 došlo ke sporu mezi sušickou obcí a mlynářem Roušarem. Důvodem byl nedostatečný výnos z rybníka v Sušici. Rybníkář Adam Haron (který 1724-30 žil pod Pátečským rybníkem) poradil prokopat strouhu z mlýnské stoky Taraškovského mlýna do německého rybníka, s tím však taraškovský mlynář nesouhlasil. Spor s Roušarem urovnali až přísežní zemští mlynáři, vyslaní sem z pražských měst. Ti rozhodli prohloubit strouhu do německého rybíka, dřevěné ohražení odstranit a z rybníka pak vést zvláštní strouhou vodu do dolejšího rybníka.

V držení rodiny Roušarů byl mlýn do roku 1884, kdy jej František Roušar prodal bratřím Scheinostovým, továrníkům.

Od dědiců Scheinostových koupila objekt v roce 1917 firma Solo Sušice. Již dříve byl však mlýn přestavěn na pilu.

1930 SOLO a.s., pila

V současnosti je bývalý Taraškovský mlýn v majetku Města Sušice a podle katastru nemovitostí slouží jako objekt k bydlení. Zóna, v níž se dům nachází, je označena jako chráněná, památková.