Historie
Obecná historie:
Mlýn nechal postavit v první polovině 17. století opat kladrubského kláštera Tobiáš Hohmann, během 17. a 18. století jej přechodně vlastnilo město, později patřil rodu Röhlichů. V letech 1919–1920 Eduard Röhlich na místě starého zbořeného mlýna postavil nový, válcový, přítok vody vyřešil menším jezem na rameni řeky Mže. Na přelomu let 1936 a 1937 mlýn převzal Josef Röhlich, který vyměnil stávající Francisovu turbínu za novou StorekKaplanovu a roku 1938 přistavěl čtyřpodlažní silo. V roce 1945 byla nad mlýnem vyhlášena národní správa, po znárodnění připadl Státnímu statku v Křimicích a poté Zemědělskému podniku nákupnímu. Mletí mouky bylo zastaveno roku 1955, pokračovalo mletí krmných směsí a šrotů. Mezi lety 1990–1995 mlýn využíval majitel statku v Kůští, spolu s hospodářstvím Města Touškova a obce Čeminy. Poté byl provoz zcela zastaven a zařízení demontováno. Mlýn dnes patří soukromé firmě a není využíván, přilehlé budovy slouží k bydlení.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Mlýn postaven v 1. polovině 17. stol. opatem Tobiášem Hochmannem
17.7.1645 mlýn hrabětem z Vřesovic věnován jako zástava za údržbu dvou mostů přes Mži Městu Touškov, obec později mlýn prodala mlynáři Thomasi Niklasovi za 600 florenů
2. února 1755 od Niklase mlýn koupil Kryštof Ebenh, občan Touškova a mlynář z Křimic za 800 florenů
1.února 1759 získala obec mlýn zpět za 670 florenů
Dále mlýn vlastnili: Rein, po něm Johann Röhlich, pak jeho syn Anton a dále Eduard Röhlich.
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
Eduard Röhlich starý mlýn po konci 1. světové války v letech 1919-20 rozboural a na jeho místě postavil moderní válcový mlýn. Součástí mlýna byl velký dvůr obestavěný hospodářskými budovami a dlouhou obytnou budovou. Přítok vody ke mlýnu byl vyřešen menším jezem s přítokovou stranou dlouhou asi 5,5 m.
1930 majitel Eduard Röhlich
Na rozhraní let 1936-37 mlýn v Touškově převzal Josef Röhlich, který zajistil výměnu stávající Francisovy turbíny za novou turbínu Storek - Kaplanovu a v následujícím roce přistavěl k mlýnu čtyřpodlažní silo. Vlastní transformátor byl vybudován v roce 1934.
Roku 1945 při dosídlování pohraničí převzal Röhlichův mlýn do národní správy Josef Král.
Po roce 1948 se tu postupně vystřídalo několik provozovatelů mlýna : Státní statek Plzeň, statek Křimice a Zemědělský podnik nákupní. Mletí mouky bylo zastaveno v roce 1955, poté se zde mlely jen krmné směsi a později šroty.
Mezi lety 1990 - 1995 byl mlýn využíván majitelem statku v Kůští za spoluúčasti vedoucích hospodářství v Městě Touškově a v Čemínech. Poté byl provoz mlýna zcela zastaven a zařízení bylo postupně demontováno a odvezeno.
Kolem r. 2000 byl majitelem celého komplexu Pozemkový fond.
V současné době je dům čp.66 veden v katastru nemovitostí jako rodinný dům a majitelem je firma Gocar s.r.o. Plzeň. Je zde instalovaná MVE o výkonu 0,037 MW.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Niklas
- Ebenh
- Rein
- Röhlich
- Král
Historie mlýna také obsahuje:
1645 Tomáš Niklas
1755 Kryštof Ebenh
Rein
Jan Röhlich
Antonín Röhlich
1930 Eduard Röhlich
1936 Josef Röhlich
1945 Josef Král
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
