Mlynář Jan Voldřichů platil roční činže 7 gr. a patrně měl najatý i panský rybolov (mezi mlynáři, kteří platili najatý panský rybolov v r. 1581, je uveden i „rychtář voldřišský za zetě mlynáře, činže 1 kopa 30 gr.). (Teplý)
1935–1938 měl mlýn Antonína Břeského ve vlastní režii Stanislav Ciprýn, na 2 roky, za 15 000 Kč ročně. Podle vyprávění jeho syna Jaroslava otec, pocházející z Vodňan, působil na hornožďárském mlýně jen do záboru pohraničí na podzim 1938. Pak – po delším hledání vhodného objektu – přešel do Třeboně na Příkopský/Zelenkův mlýn. Umlýna (směrem k původnímu ostrůvku, dnes směrem k MVE) měl být velký sklad – v něm byly uloženy státní rezervy (obilí, mouka).
9. srpna 1946: Svaz pro hospodaření s obilím zastavuje dočasně provoz družstevního mlýna v Horním Žďáře „až do konečné úpravy poměrů v mlynářství v pohraničním území“. Nemá být přijímáno nic ke zpracování, stroje se mají konzervovat, plátna vyjmout, aby nepodléhala zkáze; národní správce vše bude chránit před poškozením a zavlečením. (Mlynářské ústředí)
Další osud budovy mlýna a jeho okolí po koupi objektu Majkou a Oldřichem Vydrovými (1983) zachytila ve své práci Alena Mazancová:
„V roce 1984 začali Vydrovi s rekonstrukcí zchátralého mlýna. Na výkop (1990, kdy se elektrárna rozšiřovala o mlýnské kolo; 2017 odstaveno - pozn. TM), který byl místy až 4,5 m hluboký, si pozvali bagr. Ten však narazil na velmi tvrdý materiál, a tak bylo nutné ve výkopu pokračovat ručně. Pomocí lopat a motyk obnažili velice zajímavou stavbu. Jindřich Vydra věděl, že mlýn je starý a že tu předtím stála část mlýna na ostrově. Pozemek, který vedle dnešního stavení je, vznikl přihrnutím ostrova. (Řeka Nežárka měla dříve dvě ramena a mlýnský náhon byl velmi dlouhý – začínal na území, které je dnes zastavěno zahrádkami a chatami.) Tvrdým materiálem, na který bagr při výkopu narazil, bylo hrázděné zdivo. Při zkoumání vyhloubené jámy objevil Jindřich Vydra zbytky těžkých, zčásti zkamenělých a zčásti shnilých trámů. Mezi nimi ležely veliké tesané kameny a spáry byly vymazány modrým jílem. Měřením dále zjistil, že se mu podařilo objevit část starého jezu, který byl kdysi pro svou zchátralost opuštěn a později přihrnut zeminou. Středověká stavba byla již značně poničená, přesto se dala zjistit koruna tehdejšího jezu.
Přes 4m hluboká svislá stěna výkopu byla obrázkem historie vesnice. Šlo z ní vypozorovat střídající se vrstvy humusu (z dob, kdy se půda používala pro zemědělství), dřevěného uhlí (stopy po ždáření) a vrstvy štěrkopísku (nanesené záplavami Nežárky). Tyto vrstvy se v řezu krajinou objevily v různém rozmezí asi třikrát. Za 450–500 let historie bylo vidět, kdy se na půdě hospodařilo a kdy půda příčinou záplav, krize či války ležela ladem.
Se svým přítelem, který studoval starou architekturu, ochranářství a restaurování starých budov, odkryl Jindřich Vydra zdivo ve sklepích a zjistil, že celá spodní část mlýna je opravdu tvořena středověkým zdivem. Zdi byly velice silné (až 2 m), stavěné pouze z kamenů spojovaných jílem míchaným se slámou. Pro tehdejší stavbu mělo toto složení funkci tepelné izolace. Sklepy jsou daleko hlouběji než venkovní terén před zdmi stavby. Od starých pamětníků se Jindřich Vydra dozvěděl, že roh mlýna směřující k řece stál na skále vyčuhující z vody a z jeho okna se dříve daly chytat ryby. Toto zjištění jenom potvrdilo poznatky získané při výkopu, že okolní krajina narostla."
