Mlýn pod zámkem

Mlýn nechal zřídit majitel Choltic Jiří Gerštorf v polovině 16. století. Mlýn sloužil jen pro vrchnostenskou potřebu a byl spojen s olejnou. V roce 1558 Jiří Gerštorf zemřel a v souvislosti s dědictvím existuje zápis o mlýně z roku 1559. Ve výčtu statků, které obdržel jeho syn Bernart je uvedeno: „zámek Choltice s předhradím, jakž ve své ohradě je, k tomu také mlýn, kterýž jest při témž zámku….“ V Cholticích byl v té době další mlýn, který se nacházel nedaleko hřbitova a byl nazýván „mlýn pod Cholticemi“ nebo „mlýn pod městečkem“ (čp. 53).

V roce 1623 koupili Choltický statek Thunové. Ve výpise majetku jsou přímo v Cholticích uvedeny 2 mlýny: „Jeden byl pod zámkem pro potřebu vrchnosti, druhý pod městečkem.“. Třetí mlýn se nacházel mimo městečko, ležel u rybníka Medenice a byl nazýván Medenický.

Po třicetileté válce byly v Cholticích funkční 3 mlýny.

V soupise poddaných podle víry z roku 1651 je v tomto mlýně uváděn mlynář Havel, 36 roků, manželka Zuzana, 30 roků, dle víry oba svobodní nekatolíci s nadějí na obrácení.

Urbář Choltického panství rok 1672 – mlynář Matěj Kratochvíl, manželka Anna, děti Václav (16 roků), Jiřík (11), Jan (9), Vilém (6), Matěj (3), Jan (1)

1685 – mlynář Václav Polák (36 roků), manželka Markyta (34 roků), bez dětí, dle soupisu dobytka měl 2 krávy a 1 jalovici

1690 – mlynář platil roční nájem 42 zlatých

1707 – mlýn měl 2 složení 4 stoupy na kroupy, u mlýna byla olejna

1713 – mlynář Václav Rohlík

1731 – mlýn měl 2 složení, olejnu, 4 korce panských polí, mlynář platil roční nájem 80 zlatých, dostával od vrchnosti dřevo potřebné k opravě a údržbě

1756 – mlynář Jakub Rozsypal, žena Veronika, děti Kateřina, Barbora, Anna a Jakub

1786 – velká povodeň strhla skoro celý mlýn

1795 – požár městečka, vypukl na zámku, byl poškozen i dřevěný panský mlýn pod zámkem, byl brzy znovu opraven

1820 – probíhalo přečíslování domů v Cholticích. Mlýn pod zámkem dostal číslo popisné 69. Jako mlynář je zde v tomto roce uváděn Václav Kohout

1848 – ve mlýně pod zámkem hospodařil František Fišer. 16.10. 1848 mlýn vyhořel. Hořet začalo v kůlně mlýna, od kůlny se požár rozšířil na celou mlýnskou usedlost. Oheň byl založen úmyslně paličem, který nebyl nikdy dopaden.

V roce 1849 byl mlýn opět v provozu, od té doby je uváděn jako kamenný. V tomto roce vystřídal Františka Fišera nový nájemce, a to Jan Barvíř s manželkou Marií. Po něm převzal řemeslo jeho syn Josef Barvíř. 15.7.1863 se mu a jeho ženě Anastázii, rozené Dvořákové, na mlýně narodil syn Jindřich Ladislav, který se stal významným geologem, báňským odborníkem, vědcem a pedagogem.

Dr. Jindřich Ladislav Barvíř studoval po absolvování gymnázia v Rychnově nad Kněžnou v letech 1881-1885 na Filozofické fakultě české university v Praze a poté v letech 1889-1890 a 1891-1892 studoval chemii, mineralogii a petrografii na universitě ve Vídni. Doktorát získal roku 1890 za práci "O rychlosti světelné v krystalech různými směry" zároveň s aprobací pro výuku přírodních věd na středních školách. Roku 1896 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1900 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění. Věnoval se především petrografii a příbuzným vědám. Byl průkopníkem výzkumu horninotvorných minerálů, v letech 1896 a 1902 publikoval návod pro mikroskopické určování živců. Od roku 1893 se zabýval geologickým a báňsko-historickým výzkumem středočeských ložisek zlata u Jílového, Štěchovic a Nového Knína. V Národním muzeu instaloval v devadesátých letech 19. století petrografickou sbírku. Zemřel 26.5.1952 v Praze.

Mlynář Josef Barvíř brzy zemřel a mlýna se ujal opět jeho otec a dědeček malého Jindřicha Ladislava Jan Barvíř, který svého později významného vnuka vychoval. Jan Barvíř je zde jako mlynář uváděn v soupise obyvatel a živností Choltic v roce 1870.

 V roce 1890 zde byl mlynářem František Petráň.  Ten byl květnu 1890 v místních volbách zvolen do obecního výboru, znovu potom ve volbách v roce 1896. Od Františka Petráně koupil mlýn v roce 1893 hrabě Thun, mlýn zrušil a zřídil zde truhlárnu. Truhlářství zde provozoval František Hofmann. František Petráň je pak uváděn jako hostinský v hostinci „Na Kopečku“.

V letech 1914-1918 je v objektu truhlářství, které provozuje Karel Hofman.

V roce 1930 zde byl obnoven mlýn. Truhlář Karel Hofmann si postavil vlastní dům a z čp. 69 se vystěhoval. Toho využil František Zajíc, který byl od roku 1927 mlynářem ve mlýně čp. 53. Se souhlasem hraběte Thuna se sem přestěhoval z čp. 53 včetně vybavení, protože budova čp. 69 byla prostornější a mlýn s kolem na vrchní vodu výkonnější.

V roce 1941 je mlýn uváděn jako funkční, mlynář František Zajíc.

Po válce v roce 1945 obhospodařovala veškerý majetek rodiny Thunů národní správa. V roce 1946 byl tento majetek rozdělován místní komisí mezi uchazeče na základě posouzení jejich žádostí. Mlýn byl přidělen nájemci Františku Zajícovi.

V roce 1950 je jako majitel uváděn Karel Dvořák, který mlýn koupil od Františka Zajíce. Byl to poslední mlynář v tomto mlýně.

V roce 1953 bylo v Cholticích JZD. Manželka mlynáře Hedvika Dvořáková vstoupila do JZD, jako podíl věnovala polnosti a dobytek. Mlýn ještě nějakou dobu mlel pro potřeby JZD, v průběhu 50. let byla živnost zrušena.

Původní budova mlýna neexistuje. Na jejím místě stojí novostavba rodinného domku se stejným čp. 69, ve kterém bydlí dcera posledního mlynáře Karla Dvořáka s rodinou.