Mlýn pod Cholticemi, Pod městečkem

O mlýně existuje zápis z roku 1559 v souvislosti s dědictvím po zemřelém majiteli Choltic Jiřím z Gerštorfu. Ve výčtu statků, které obdržel jeho syn Bernart je uveden jako „mlýn pod Cholticemi, který se na penězích pronajímá“. Vznikl však dříve – v souvislosti se záznamem o založení "mlýna pod zámkem“ (čp. 69) v polovině 16. století se uvádí, že tehdy již v Cholticích existoval „mlýn pod městečkem“.

V roce 1623 koupili Choltický statek Thunové. Ve výpise majetku jsou přímo v Cholticích uvedeny 2 mlýny: „Jeden byl pod zámkem pro potřebu vrchnosti, druhý pod městečkem.“. Třetí mlýn se nacházel mimo městečko, ležel u rybníka Medenice a byl nazýván Medenický.

Po třicetileté válce byly v Cholticích funkční 3 mlýny.

V soupise poddaných podle víry z roku 1651 je na tomto mlýně uváděn mlynář Matěj (38 roků stár) s manželkou Margaretou (28), oba poddaní katolíci a synem Janem (12), nekatolíkem s nadějí na obrácení

Urbář Choltického panství rok 1672 – mlynář Jan Hampl, manželka Dorota, děti Anna (16 roků), Mandaléna (13), Alžběta (11), Marie (9), Jiřík (5), Kateřina (2). Mlýn se dvojím složením a stoupou.

1685 – mlynář Jakub Rozsypal (46 roků), manželka Anna (36) a 1 dítě, měl 2 krávy a 2 jalovice

1690 – byly vedle mlýna zřízeny sádky, mlynář je místně nazýván „mlynář u sádek", platil nájem 42 zlatých ročně

1713 – mlynář Tomáš Hyrš

1731 – mlýn popisován jako malý mlýn s jedním kolem, 2 korci panských polí, mlynář platil 12 zlatých

1756 – mlynář Antonín Hirš s manželkou Dorotou

1786 – velká povodeň poškodila mlýn, mlynář Jan Kohout žádal vrchnost o dřevo na opravu

1820 – probíhalo přečíslování domů v Cholticích. Mlýn pod Cholticemi dostal čp. 53, v tomto roce jsou zde uváděni Jan Diviš a Jan Probošt

1840 – mlýn uváděn jako soukromý

V revolučním roce 1848 jsou v Cholticích uváděny 3 mlýny. V čp. 53 mlynář Karel Lát.

1870 – mlynář Matěj Kouba

1890 – Antonie Škodná, vdova po Matěji Koubovi se provdala za zámečníka Antonína Škodného, není záznam o tom, zda mlýn provozovali

1901 – od Antonie Škodné koupil budovu mlýna čp. 53 hrabě Thun, pronajal ho mlynáři A. Jehličkovi

1914 – mlýn v majetku hraběte Thuna, mlynář Pavelka, mlýn nazýván „hraběcí mlýn“

1919 – 1927 mlynář Pavelka

1927 – mlýn si po Pavelkovi pronajmul František Zajíc, který zde provozoval mlynářskou živnost do roku 1930. Pak se se svolením hraběte Thuna přestěhoval i se zařízením do uvolněné budovy bývalého mlýna čp. 69, kde v té době bylo truhlářství a obnovil tam mlýn. (Truhlář František Hofmann si postavil vlastní domek a tuto budovu opustil.) Důvodem přestěhování bylo, že mlýn čp. 69 byl prostornější a měl výkonnější pohon na vrchní vodu, zatím mlýn čp. 53 měl kolo na spodní vodu. Budova čp. 53 od této doby přestala sloužit jako mlýn.

1941 – vlastník hrabě Thun, budova součástí sádek, bydlel zde porybný Ohnesorg

1945 – po ukončení války budova pod národní správou, 1946 přidělena komisí porybnému Ohnesorgovi

Dochovala se pouze obytná část, na místě mlýnice a vodního kola stojí dnes garáž. Majitel využívá nemovitost k bydlení a provozuje zde instalatérství.