Ministerstvo kultury
V Praze dne: 18. 1. 2012
Č.j.: M K 4622/2012 OPP
Sp. zn.: MK-S 10544/2010 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydává toto
r o z h o d n u t í :
Ministerstvo kultury z a m í t á žádost, kterou podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Brno, odloučené pracoviště Hodonín, Štefánikova 28, 695 01 Hodonín, a podle § 8 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, neruší prohlášení objektu (trafostanice) v areálu vodní elektrárny (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 10221/7-8598), který je umístěn na pozemku st. pare. č. 2/1, k.ú. Veselí nad Moravou, obec Veselí nad Moravou, kraj Jihomoravský, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, jsou účastníkem řízení: Ekoli Power s.r.o., Americká 177/35, 120 00, Praha a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42,128 00, Praha.
O d ů v o d n ě n í
Ministerstvo kultury na základě žádosti, kterou podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Brno, odloučené pracoviště Hodonín, Štefánikova 28, 695 01 Hodonín, zahájilo řízení o zrušení prohlášení objektu (trafostanice) v areálu vodní elektrárny (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 10221/7-8598), který je umístěn na pozemku st. pare. č. 2/1, k. ú .Veselí nad Moravou, obec Veselí nad Moravou, kraj Jihomoravský, za kulturní památku. Navrhovatel ve svém podání zejména uvedl: „Budova trafostanice byla zčásti postavena na původních základech vyhořelého mlýna, a to ve 30. letech minulého století. Dle vyjádření současného vlastníka stavby je v objektu trafostanice zařízení, které nebude po plánované rekonstrukci elektrárny nadále provozováno a objekt tak nebude využíván. Budova vodní elektrárny, včetně technologického vybavení — zařízení Francisovy turbíny se nachází na sousedním pozemku st. pare. č. 1. Za kulturní památku byl rozhodnutím MK ČR č. j. 9569/91 ze dne 14. 10. 1994 prohlášen „areál vodní elektrárny“ tvořený výše označenými pozemky a budovami na nich vystavěnými. Z popisu památky na evidenčním listu nemovité památky vyplývá, že areál má sestávat „ze dvou vodních elektráren z roku 1906, rozšířených 1913“. Tyto budovy vodních elektráren, jak již bylo uvedeno, se nacházejí na pozemku st. pare. č. 1 v k. ú. Veselí nad Moravou a obsahují technologické vybavení elektráren (zejména zařízeni Francisovy turbíny), které je primárním důvodem prohlášení celého areálu kulturní památkou, neboť nepochybně výrazně naplňuje účel zákona č. 20/1987 Sb., zákon o státní památkové péči, stanovený v jeho ust. § 1 odst. 1 a tím splňuje definici kulturní památky uvedené v ust. § 2 odst. 1 zákona. Totéž v žádném případě nelze tvrdit o budově postavené na pozemku st. pare. č. 2/1 v k. ú. Veselí nad Moravou, ani o fragmentech (zbytcích zdí) vyhořelého mlýna původně postaveného na témže pozemku a ani o pozemku samotném, který se nachází na východním okraji „areálu“ za elektrárenským náhonem. V případě těchto nemovitostí nelze hovořit o tom, že by byly „nedílnou součástí kulturního dědictví lidu, svědectvím jeho dějin, významným činitelem životního prostředí či nenahraditelným bohatstvím státu , ani nejsou „významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti a nevyjadřují hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké ani technické “ - tedy nejsou splněny zákonné podmínky pro další evidenci nemovitostí jakožto kulturních památek ve smyslu uvedeného zákona. Naopak vzhledem k jejich fyzickému stavu (zejména zbytků zdi) znamenají výraznou hrozbu vzniku škody na majetku a životech lidí, přičemž jejich údržba a opravy v režimu kulturní památky by byly evidentně administrativně neúměrně náročné a finančně nákladné. “
V řízení se vyjádřil, na základě § 8 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, Městský úřad Veselí nad Moravou, odbor životního prostředí a územního plánování, který ve svém stanovisku ze dne 13. 10. 2010, č. j. ŽPÚP/33836/2010, uvedl, že: „ ...Dochované technologické zařízení a celková dispozice jsou zajímavým příkladem průmyslové architektury 20. století. Areál MVE je situován mezi zámeckým komplexem a historickým jádrem města Veselí nad Moravou na ostrově řeky Moravy. Areál je prohlášen za kulturní památku včetně veškerého technologického zařízení. Dle našeho názoru, s ohledem na různé vlastnictví objektů MVE Veselí nad Moravou a neznámou budoucí intenci vlastníka objektu trafostanice s tímto objektem, by mohlo případné zrušení objektu trafostanice za kulturní památku, paralyzovat chod předmětné vodní elektrárny a tím i její funkčnost. Současně s tím by byla vážně degradována i památkové hodnota této ojedinělé technické památky. Stávající trafostanice je funkčním prvkem a nedělitelnou součástí uvedených elektráren a celého areálu MVE. Z výše uvedeného důvodu a po zhodnocení všech aspektů, nemůžeme předmětnou trafostanici doporučit ke zrušení prohlášení za kulturní památku a tím ohrozit stávající památkový fond technických staveb ve správním obvodu ORP Veselí nad Moravou. “
Dle téhož ustanovení zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se v řízení vyjádřil Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor kultury a památkové péče, který ve svém stanovisku ze dne 25. 10. 2010, č. j. JMK 135468/2010, nedoporučil zrušení prohlášení věci za kulturní památku, když zejména uvedl, že: „ ...Na základě provedeného místního šetření nebyl shledán žádný závažný důvod proč by měl být objekt trafostanice, který je nedílnou součástí prohlášeného areálu vodní elektrárny, zbaven památkové ochrany. Je plně funkční, přiměřeně udržovaný a v dobrém stavebně technickém stavu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor kultury a památkové péče nedoporučuje zrušení trafostanice malé vodní elektrárny za kulturní památku. “
Ministerstvo kultury rovněž obdrželo stanovisko Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Brně, nám. Svobody 8, 601 54 Brno, ze dne 26. 10. 2010, č. j. NPU-371/8462/2010, který vyslovil nesouhlas se zrušením prohlášení věci za kulturní památku a zrušení nedoporučil. „..A s přihlédnutím k těmto památkovým hodnotám věci — z velké části původní vybavení, kapalinové transformátory z 50. let 20. století, doklad vývoje tohoto zařízení (dnes se již nepoužívá), část zdivá trafostanice je zdivém středověkého mlýna, budova je funkčně propojena s elektrárnou a její existence podmiňuje chod elektrárny, budova architektonicky doplňuje nejen areál elektrárny, nýbrž i areál sousedního zámku. Komise dospěla k názoru, ze důvody prohlášení za kulturní památku nepominuly. Na základě vyjádření komise nedoporučujeme zrušení památkové ochrany u předmětné věci. “
Dopisem ze dne 12. 11. 2010, Č. j.31666/2010 OPP, bylo vlastníkům sděleno, že v řízení o zrušení prohlášení objektu (trafostanice) v areálu vodní elektrárny (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 10221/7-8598), který je umístěn na pozemku st. pare. č. 2/1, k. ú. Veselí nad Moravou, obec Veselí nad Moravou, kraj Jihomoravský, za kulturní památku, byly shromážděny dostatečné podklady k rozhodnutí. Dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, jim tímto bylo umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřili k uvedeným podkladům i ke způsobu jejich zjištění, případně navrhli jejich doplnění. Vlastníci tohoto svého práva ve stanovené lhůtě nevyužili.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o nezrušení prohlášení objektu (trafostanice) v areálu vodní elektrárny (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 10221/7-8598), který je umístěn na pozemku st. pare. č. 2/1, k. ú. Veselí nad Moravou, obec Veselí nad Moravou, kraj Jihomoravský, za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, protože v dané věci nebyl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku. Ministerstvo kultury především dospělo k názoru, že předmětná věc nadále objektivně vykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., protože je stále nositelem významných architektonických, urbanistických a historických hodnot. Objekt výše zmíněné trafostanice je nedílnou součástí areálu vodní elektrárny. Celý soubor je chráněn jako kulturní památka, a je zachován v jednotném architektonickém a technickém stylu. V budově trafostanice se dochovala velká míra původního vybavení, mimo jiné kapalinové transformátory z 50. let 20. století, které poukazují na charakteristický vývoj tohoto technického zařízení. V neposlední řadě obsahuje trafostanice část zdivá, která je reliktem středověkého mlýna. Údržba a oprava tohoto objektu může být provedena bez větších komplikací, a to zcela v intencích státní památkové péče. Hodnoty, pro které byl tento objekt v rámci celého souboru prohlášen za kulturní památku, trvají.
K námitkám navrhovatele, kde je poukazováno na špatný technický a stavební stav objektu, lze uvést, že předmětem řízení vedeném podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, je především zjišťování té skutečnosti, zda předmětná věc má nebo nemá znaky kulturní památky podle § 2 citovaného zákona ě. 20/1987 Sb., když toto ustanovení (§ 8) upravuje postup v případech, kdy z mimořádně závažných důvodů není možné kulturní památku zachovat vůbec, nebo mají být při zachování její podstaty provedeny takové zásahy, které znamenají ztrátu její památkové hodnoty. Podle § 8 památkového zákona je možné zrušit prohlášení věci za kulturní památku pouze z mimořádně závažných důvodů, když ve zvláštní části důvodové zprávy k památkovému zákonu je výslovně uvedeno, že havarijní stav kulturní památky nelze považovat za jediný mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku, když Ministerstvo je nuceno konstatovat, že dle shromážděných důkazů na špatném stavebně - technickém stavu věci nesou podíl jak předchozí, tak také současný vlastník věci. K tomu podotýkáme, že současný vlastník věci při jejím převzetí do vlastnictví věděl, nebo měl vědět, v jakém stavu se tato věc nachází a že jde o kulturní památku a proto nelze argumentovat tím, že demolice věci nebo její obnova mimo zájem památkové péče je jediným řešením budoucí zástavby místa, příp. že by měl být narušen záměr vlastníka na budoucí využití místa.
Dále uvádíme, že prohlášení za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatorních náhrad, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady.
Mgr. Petra Ulbrichová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kultury
