Přečínský mlýn

1386 v listině poprvé připomínána ves Přečín (Předčín)

1457 za bojů mezi Jiříkem z Poděbrad a Janem Koldou ze Žmpachu ves Přečín pravděpodobně zanikla

1502 v trhové knize města Solnice poprvé připomínán mlýn: "hospodář toho mlýna neboha Mikuláše, přečínského mlynáře a v zastoupení dětí jeho, dívky a pacholíka syna, ten grunt aneb ten mlayn a co k němu slušie, sobie nic nepozůvasta aniž svým budoucím, se stalo vodevzdánie na den sv. Michala archanděla. A to se stalo za purkmistra Michala za Placzova syna a konšelé tito byli Jiřík kowarz, Talaš, Janek Mikšóv, Pavelka, Pátek Kříž, Kulíkův Martin vod brány, Tobiáš Neklekalóv, Jan Nekakaj, Jirek Vodák"

1563 obec města Solnice náležitě koupila mlýn se vší svobodou od mlynáře Jana a jeho manželky za 213 kop čes. Vedle 33 kop v hotovosti vypalcených mlynáři Janovi a jeho manželce bylo  v následujícím roce vyplaceno dceři Dorotě a jejímu manželovi 30 kop, dalším dcerám Mandaleně a Zuzaně zůstalo k vyplacení po 30 kopách a za vejpravu po 10 kopách. Zbytek trhových peněz po 6 kopách ročně doplácen až k roku 1577. Koupené pozemky, městu odlehlé, Solničtí neužívali, ale pronajímali je za plat sousedům domašínským k užívání a k pastvám.

Za třicetileté války byla Solnice zpustošena, počet obyvatel poklesl o polovinu, Domašínští toho patrně využili a mlýna a k němu náležejících pozemků se zmocnili.

1654 revize majetků města Solnice, bylo mj. konstatováno že "mlýn touž případností od města odcizený - snad za nějakou zástavou, ale jen na čas k užívání - aniž na cizí, domašínské grunty by byl předán - jim od města ponechaný"

Domašínským 3x posláno psaní s výpovědí, ti však na něj vůbec nereagovali.

Od roku 1648 vedena zdlouhavá jednání s majitelem černíkovického panství Jindřichem Kraftem z Lammersdorfu  ohledně navrácení rozchvácených majetků města Solnice, avšak až do jeho smrti 1682 bezvýsledná.

1693-1706 nová jednání  s převorem řádu karmelitánů (jemuž náleželo město Solnice) a černíkovickým Kolovratem, uváděno, že "mlýn při té vesnici s celou případností od města byl odcizen, poněvadž na cizí domašínské grunty předán nebyl, neboť náležel onoho času mlynáři, od něhož v r. 1563 ho město koupilo a jemu, manželce a dětem jeho se všemi rolemi, lukami a lesy a se vší případností a svobodou řádně zaplatilo, jak je doloženo v příloze extraktu pod literou D. Lidé solničtí pak, nenadavše se do budoucnosti čeho zlého, co by z toho mohlo vzejít, pronajímali zmíněné role k osívání a pstvám dobytka, jak prokazuje přiložený extrakt lit. E. Tento zmíněný mlýn nebyl dán do nějaké zástavy ani prodeje, ale jen na čas k užívání ponechán za určité poplatky k obci solnické."

Záležitost předána advokátu Janu Jindřichu Bekovi, spor s  Norbertem Leopoldem z Kolovrat se dostal až před místodržící, zůstal však bez výsledku.

1787 soudní spor definitivně rozhodnut v neprospěch Solnických, o mlýně se však již dávno nemluví.