Ruční papírna vznikla adaptací staršího mlýna při řece Trnavě na tehdejších arcibiskupských pozemcích kolem roku 1675, jejím prvním nájemcem byl papírník Erhart Feldo (papírní mlýn na mletí hadrů je zmiňován v urbáři arcibiskupského velkostatku z roku 1746). Manufakturu roku 1850 koupili bratři Jakub (1818–?) a Ignác Spirové (1817–1894) a v následujících letech ji přeměnili na strojní papírnu. Hlavou podniku byl Jakub, který roku 1853 zařídil parní stroj na topení dřevem, koupil nedaleký mlýn na Želivce (Želiv-Lhotice čp. 22 49°33'35.49"N, 15°14'35.70"E), ke kterému zvýšil spád vody a vybudoval tam brusírnu, odkud vozil dřevěnou drť do červenořečické papírny. Továrna vyráběla hlavně obalový papír na cukr a zaměstnávala až šedesát dělníků. Po požáru v roce 1858 byla papírna obnovena zhruba do dnešní podoby uzavřeného čtyřkřídlého areálu. Severní reprezentativní patrové křídlo s vjezdem a štítem s hodinami nad ním obsahovalo kanceláře a obytnou část, vlastní továrna se nacházela v jižním a východním traktu při náhonu u Trnavy, na nádvoří stála kotelna s komínem, v západní části byly sklady a dílny. Roku 1860 Ignác Spiro z firmy odešel a zahájil vlastní podnikání v papírenském mlýně pod Českým Krumlovem (Větřní). Ještě v roce 1862, pod názvem Jakob vormals Gebrüder Spiro Papierfabrik, zaměstnávala továrna přes stovku lidí, postupně se ale zadlužovala, roku 1878 skončila v exekuci a poté několik let vůbec nepracovala. Roku 1890 papírnu koupil Emanuel Vodička (provozoval turbínu 30 HP) a o pět let později ji prodal bratrům Isidorovi (1866–1921) a Karlovi Nettlovým. Ti zlepšili strojní vybavení a začali s produkcí balicích papírů na sáčky. Karel měl tiskařskou koncesi (k roku 1897 vystoupil z firmy), vyráběly se také obaly s přetiskem např. pro lékárny. V letech 1910–1911 firma Červenořečická strojní továrna na papír, Isidor Nettl, zahájila výrobu surové krycí lepenky a izolačního papíru (asi 1 600 tun ročně), a za tím účelem pořídila nové strojní zařízení i pohon. Vybavení dodala První brněnská strojírna, starší Francisovu turbínu nahradila větší o výkonu 105 HP, firma Ant. Dvořák & K. Fischer v Letkách u Libčic nad Vltavou postavila nový komín 35 metrů vysoký. Projekt železniční dráhy, která měla spojit Červenou Řečici s Humpolcem a Pelhřimovem, se neuskutečnil, což rozvoj papírny značně omezovalo, od roku 1914 užívala, jako první v okrese, nákladní automobil značky Büsing. Po rozpadu monarchie ztratila firma část odbytišť, Benno (1896–1944) a Oskar (1901–?) Nettlové, kteří ji vedli od roku 1921, proto na nových strojích rozšířili výrobu jednostranně hladkých papírů a tenkého tzv. kloboukového papíru. V letech 1931–1932 byla postavena východním směrem nad řekou budova celulózky (podnikatelství staveb Antonín Schreyer, Pelhřimov) a čistírna odpadní vody podle projektu vodohospodářského inženýra Vincence Hlavinky (1862–1934), profesora brněnské techniky. Pohon závodu roku 1934 doplnila parní turbína, v roce 1937 přibyl nový papírenský stroj č. 4 (výrobní šíře 200 cm), vyráběl tzv. havana, papír na balení uzenářských výrobků, nepropouštějící mastnotu. Továrna měla tři stovky zaměstnanců a pobočku v Pacově. V roce 1938 se Oskar Nettl musel z rasových důvodů vzdát funkce náměstka starosty města Červená Řečice a v prosinci 1939 převzala továrnu Pražská a. s. pro průmysl papírenský, vyrábělo se i za války. V roce 1946 byl sice podnik Oskarovi vrácen (Benno zahynul v Terezíně), dva roky nato byl ale znárodněn a převeden pod n. p. Jihočeské papírny ve Větřní. Papírenská výroba postupně přešla na sortiment papíru pro hygienu (toaletní papír, skládané ručníky, zdravotnické podložky). V šedesátých letech byla po požáru obnovena závodní kotelna včetně zauhlovacího mostu, továrna se dále přestavovala a rozšiřovala severním směrem (sklady, čistírna, čerpací stanice), další její rozšíření nastalo po organizační přeměně podniku na akciovou společnost v roce 1992. Je stále v provozu, na historickou strojní papírnu upomíná zámecká dispozice areálu s řadou zachovaných detailů. Nedaleko papírny překonává říčku Trnavu tříobloukový kamenný silniční most (Křelovice 49°31'47.20"N, 15°10'17.28"E), postavený pravděpodobně v souvislosti s dopravními potřebami závodu koncem 19. století.
