Dle vodoprávních protokolů bylo vodní dílo schváleno v roce 1862 pro Joachima Glutiga. Původním účelem byla niťárna bavlněného zboží. Stroje pohánělo vodní kolo na spodní vodu o průměru 4,7 m. V roce 1862 proběhlo také normování vodního díla. Již v následujícím roce si majitel požádal o povolení mlecího a špicovacího zařízení. Podle předložených plánů je patrné, že přestavba proběhla v plném rozsahu. Do přízemí na návodní straně bylo umístěno mlecí složení. Niťárna zůstala v patře.
Ve Vodní knize kolem roku 1874 je v tomto objektu uváděn mlýn ve vlastnictví Wilhelma Glutiga. Objekt byl vybaven jedním mlecím a jedním špicovacím složením, které pohánělo jedno vodní kolo na spodní vodu o průměru 6,95 m. V roce 1874 bylo provedeno nové normování vodního díla, cejch byl umístěn na levé nábřežní zdi naproti nároží budovy.
Dalšími vlastníky byly Augustin Mitter (1884) a potom Alois Palme (1903). Účel objektu se změnil. V roce 1906 je zde již uváděna česárna a v letech 1910-1911 také brusírna skla, na kterou dostal povolení Gustav Palme. Při té příležitosti bylo uvedeno, že v objektu je také šrotovací mlýn, stroj na šindele a stoupa na kosti.
