Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Objekt byl původně založen jako pila s malým obytným domem, povolené ke stavbě dostala od vrchnosti v roce 1737 Apolonie Bösin. Podle tereziánského katastru měla pila jedno kolo na stálé vodě. Objekt byl nazýván dolní pila.
Dalším držitelem byl v roce 1740 Johann Bradler uvádění k roku 1748 jako Pradl nebo Pradel, po něm převzal pilu Franz Bradler. V roce 1793 mu byla povolena stavba druhého katru a došlo ke zvýšení poplatku vrchnosti ze 4 na 12 zl. Navíc odváděl vrchnosti 3 měřice pšenice a 12 měřic žita.
Po celou první polovinu 19. st. se držitel snažil získat od vrchnosti schválení přestavby na obilný mlýn, pila patrně nevydělávala k jeho spokojenosti. První žádost byla podána v roce 1818, ale byla zamítnuta z důvodu dostatečného množství mlýnů v okolí. Negativní vyjádření dali i okolní mlynáři. V roce 1820 byla žádost opakována s tím, že pila je již 8 roků nečinná, avšak se stejným výsledkem. Další žádosti byly podány v období 1845-1846. Vyobrazení na mapách stabilního katastru z roku 1843 však napovídá, že v té době zde již mlýn mohl existovat.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
Existence mlýna v tomto objektu potvrdila plánová dokumentace z roku 1856, schválená začátkem roku 1857 Krajským úřadem v Litoměřicích. Plány zachycují existující stavby pily a mlýna, jejich majitelem byl Anton Pohl. Dle plánu vypracovaného zednickým mistrem Johannem Wünschem v roce 1856 byla v lednici osazena dvě vodní kola na vrchní vodu řazená vedle sebe ve dvou úrovních. Ke každému kolu vedly samostatné dřevěné vantroky.
V roce 1875 bylo vodní dílo normováno. V provozu byla tehdy dvě mlecí a jedno špicovací složení, uváděna je také ještě pila s vodním kolem o průměru 4,05 m, u mlýna dvě kola o průměru 4,52 m a 4,45 m. Majitelem byl nadále Anton Pohl, který je zde naposledy zmíněn v roce 1881.
Patrně již od roku 1887 zde spolu s mlýnem pracovala mechanická tkalcovna Josefa Pilze.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
První světová válka (1914–1918)
1921 Alžbětě Müllerové povolena stavba nové továrny čp. 298/II
1923 Anna Müllerová, tkalcovna se 78 mechanickými stavy již není v provozu.
Byla postavena budova nové tkalcovny s výrazně odlišným půdorysem, ze kterého vyplývá, že pila a mlýn byly buď zbořeny, nebo že jejich zdi byly částečně začleněny do nové budovy. Provoz tkalcovny byl zastaven pravděpodobně v průběhu 30. let 20. století.
Události
- Zánik mlynářské živnosti
- Zánik budovy mlýna
K demolici objektu došlo někdy po roce 1954, na leteckém snímku z tohoto roku je tkalcovna již bez střechy.
Neexistuje, pozemek je dnes nezastavěná plocha.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1737 Apolonie Bösin
1740-1748 Johann Bradler (Pradl, Pradel)
Franz Bradler.
1856-1881 Anton Pohl
1887 Josef Pilz
1921 Alžběta Müllerová
Františka Müllerová
1923 Anna Müllerová
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: