Dolní, malý mlýn, niťárna a mechanická tkalcovna

Mlýn vznikl v rámci první fáze budování soustavy mlýnů v severní části panství Zákupy v roce 1706. Vystavěl ho na obecním pozemku mlynář, držitel již existujícího mlýna čp. 41, Christoph Watzel. Mlýn se označoval jako dolní nebo malý. Byl vybaven jedním mlecím složením a vodním kolem na nestálé vodě.

V roce 1742 se obě zařízení (mlýny čp. 26 a 41) dostala do držení Phillippa Schuberta, který za ně zaplatil 2000 zl.  Společná držba obou mlýnů trvala i po dalších prodejích. V roce 1759 získal oba mlýny Johann Josef Schubert za 1500 zl., v roce 1793 jeho syn stejného jména za 2000 zl.

Ve 20. letech 19. století byla držba mlýnů rozdělena. V roce 1825 převzal mlýn čp. 26 Leopold Hackel, původem z Mařenic čp. 13. Zemřel roku 1832 a mlýn byl přepsán na jeho syna Antona.

Mlynář platil ze mlýna vrchnosti na vykrmování vepřů 8 zl. a 2 strychy pšenice, v naturáliích 16 strychů žita a 0,5 strychu ovsa.

V roce 1840 mlýn vyhořel a jeho majitel Anton Hackel ho po dobu 11 roku neobnovil.

V roce 1851 Anton Hackel znovu budoval mlýn vyhořelý v roce 1840. Od zákupské vrchnosti žádal příspěvek na obnovu ve výši 668 zl. jako náhradu za nevyčerpané položky za dobu nečinnosti mlýna, které mlynáři náležely podle kupních smluv. Ročně měl obdržet z vrchnostenských lesů 30 ks dlouhých prken a při čištění náhonu, opravách jezů a dalších těžkých pracích využíval ruční robotu poddaných.

V roce 1874 došlo k normování vodního díla.

V roce 1899 byla novému majiteli Wenzelu Winklerovi povolena přestavba mlýna na niťárnu bavlněné příze.

V roce 1928 je zde mechanická tkalcovna Josefa Hesse s 11 stavy a 6 dřevěnými stroji na cívky. Stejný majitel je uváděn na „Seznamu…“ z roku 1930, objekt je zde evidován jako niťárna a tkalcovna. Textilní výroba zde byla zrušena v roce 1934 v důsledku hospodářské knize, kterou malý textilní podnik nepřežil.

Demolice objektu byla provedena v 50. letech 20. století včetně ještě dochovaného vodního kola. Na leteckém snímku z roku 1953 budova ještě stojí.

Neexistuje. Stavební parcela č. 198, na které objekt stál, je vedena jako zbořeniště. Dnes je zde volný prostor s vrakovištěm.