viz https://www.cms-kh.cz/sites/default/files/books/kutnohorsko-vlastivedny_sbornik_05-02.pdf
Zájmové území tvoří typická, antropogenně ovlivněná, zemědělská krajina s koncentrovanou strukturou osídlení. Nachází se ve východní části Čáslavské kotliny, asi 6,5 km V od Čáslavi, na katastrálních územích Vrdy, Vinaře a Žleby, v nadmořské výšce 220-250 m. Ekotop leží v ploché nivě řeky Doubravy, v navrženém regionálním biocentru "U bažantnice", o rozloze 48 ha. Zahrnuje plochy orné půdy mezi vlastním tokem Doubravy s přilehlými lesními porosty a plochami křovin a náhonem k Vrdskému mlýnu (Mlýnským potokem), s přirozeným korytem a bohatšími břehovými porosty (Friedrich 1995). Součástí sídelní zóny je bývalý moučný mlýn Šmolcov (obr. 1/1, stpč. 60), technická stavba na vodní pohon, kladená do 15. století, často spojovaná s kolonizací mikroregionu Vilémovským klášterem.
Původní hospodářské objekty pro ustájení zvířat a k uskladnění zrna, slámy a sena byly během 17. a 18. století přestavěny nebo přemístěny. Z 19. století pochází nová stodola a přistavěné chlívky. Rozlehlý mlýnský dvůr ppč. 59 byl po první pozemkové reformně rozparcelován. Během 19. století, zejména v jeho druhé polovině, byla většina původních ploch podél říční nivy přeměněna na pole. Odvodňovací kanály Mlýnského potoka (obr. 1/2) a rybníček u mlýna (obr. 1/3) byly vypuštěny, vysušeny a rozorány. Luční (obr. 1/4) a mokřadní (obr. 1/5) společenstva byla kultivována odvodněním a následným vyhrnováním nebo zavážením.
Za oběť pluhu hospodáře padly společenstva rákosin svazu Phragmition communis, vlhké eutrofní psárkové louky svazu Alopecurion a ovsíkové a kostřavové louky svazu Arrhenatherion, které byly využívány jako pastviny, popř. byla vyklučena i teplomilná plášťová křovinná společenstva. Důvodem zakládání orných ploch byla vzrůstající intenzifikace zemědělské, především potravinářské výroby. Výstavba cukrovaru ve Vrdech (1856) a v Dolních Bučicích (1868), ale i vznik dalších provozů, např. sušárny čekanky si vyžádaly složitější agrotechnické zásahy do krajiny (Novák 2001). Zachovány zůstaly pouze lemové porosty v nivě vodních toků.
Friedrich A. (1995): Generel lokálního ÚSES k.ú. Vrdy a Vlačice. Tabulková část. RŽP OkÚ, Kutná Ho-ra.
Gojda M. (2000): Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny. Academia, 238 str. Praha.
Novák P. (2001): Paměť krajiny. Novodvorsko - Žehušicko. Průvodce cykloturistickou stezkou. Kuttna, 120 str. Kutná Hora.
(Zkráceno)
MORAVEC Josef 2002: Kutnohorsko, Vlastivěd. Sbor., 5: 53-55.
