Katastrofální povodeň na Chotýšance 17. června 1906:
Postupický rybník „Papírník“ byl protržen téměř v celé délce hráze. Pila, kůlny a ostatní stavení, které byly hned pod hrází, ve chvíli zmizely a dílo zkázy se bleskurychle šířilo dál k Paurovu mlýnu „Na Lhotce“. V cestě stála ještě továrna na porcelán, masivní dvoupatrová budova, která byla rovněž pobořena a smetena. Ačkoli Paurův mlýn byl velmi důkladně stavěn, přece jen brzy podlehl nesmírnému tlaku vody. Jen klenutá světnice při stájích, kde bydlel kočí Málek, vydržela. I tuto místnost voda neúprosně zatápěla. Nevida jiné možnosti vylezl kočí Málek po zamřížovaném okně ke stropu a držel se upevněného kruhu. Jeho žena vylezla za ním a držela se ho kolem krku. Bylo štěstí, že je voda nadnášela, jinak by těžko vydrželi. Voda jim dosahovala až po ústa, s vypětím všech sil vydrželi, než opadla.
Mlynáři Pauerovi způsobila povodeň velkou škodu za více jak devadesát tisíc rakouských korun, protože měl mlýn moderně vybaven.
(kol.: Chotýšany http://www.chotysany.cz/)
O dalším pokračování této tragické události se dozvídáme z postupické kroniky Karla V. Mixy, jež sepsal v letech 1923 - 1924: „Ačkoliv stavení a ostatní mlýnské budovy byly velmi důkladné, podlehly přece dravému živlu. V klenutém čeledníku bylnucen kočí František Málek se ženou vylézti rychle po zamřížovaném okně ke stropu. Zde drže se železného stropního kruhu stál na okenní mříži. Žena držela se ho kolem krku. Voda zaplavila celou místnost až asi na 20 cm od stropu. S nasazením všech sil drželi se kruhu po celé dvě hodiny. Po povodni se dozvěděli, že voda vystoupila ve skutečnosti o mnoho výše, nežli zažili oni. Stoupnutí vody ve světnici a utonutí manželů Málkových zabránil toliko stlačený vzduch pod klenutím.
Mlýn Františka Paura, opatřený nejnovějšími stroji, byl zničen úplně. Rozsáhlé stodoly, sýpky, stáje, vše strženo. Po hospodářském nářadí nebylo potuchy. Dobytek, 27 kusů hovězího a šest telat, rozvěšen byl po olší a habří, takže pozorovatel užasl, jak vysoko vynesl vodní proud své oběti. Dva koně se utrhnuli, vyběhli a zachránili se. Po hrázi rybníka Dolejšího nebylo téměř stopy.“
Ačkoliv vše podlehlo nesmírnému tlaku vody. Zbyla jen obytná část budovy, u níž byl jeden roh zdi stržen. Tato budova byla později opravena a přestavěna na pilu, kterátu slouží k tomuto účelu dodnes. Postižená rodina mlynáře Františka Paura našla útočiště ve mlýně pana Kopeckého v Postupicích.
(Miroslav Švarc: Povodeň na Chotýšance 17. června 1906 - http://knihovna.chotysany.cz)
