Vyprávění potomka mlynáře, Václava Červeného III.:
V létě roku 1945 (na národní výzvu o osídlování pohraničí po II. světové válce), zažádal příslušné úřady o přidělení opuštěného mlýna pan Václav Červený I. (můj děda ze strany otce), nar. 28. 9. 1904 v Jaroměří, zemř. 30. 6. 1977 v Komárově, vyučený jako mlynářský tovaryš - za války zaměstnán jako mládek ve mlýně Dvůr Králové n.L. - Verdek. Celý komplex: Mlýn, pekárna a pila včetně okolních pozemků, pole, louky, les, rybníky atd., byl v majetku paní Anny Patzak, která musela vše opustit a jako Němka spadala do odsunu z pohraničí v prvním sledu. Po jejím odchodu projevili o mlýn zájem bratři Sokolíkové. Byli to ale zřejmě jen "zlatokopové", kteří tu pobyli pouze několik týdnů. Údajně vše prohledali, co mělo pro ně nějakou cenu tak odvezli a aniž by vůbec zažádali o přiděleni, tak zase zmizeli. Bezprostředně po jejich odchodu přišel děda s plnou hlavou ideálů. Po pár měsících zkoušek a drobných úprav děda mlýn spustil na stávajícím zařízení. Místní sedláci jezdili s pšenicí k semletí, ale protože jejich finanční možnosti se rovnaly téměř nule a hotovosti nikdo z nich neoplýval, tak v drtivé většině bylo mleti a šrotování na dluh. Systém: Děkuju ti Václave a srovnáme to příště, nemohl zákonitě fungovat dlouho. Tento stav vedl dědu k rozhodnuti, že se mlýn odstaví a po dobu kompletní rekonstrukce bude v celoroční činnosti pouze pila. Předpokládal, že se po dobu odstávky taky trochu zlepší finanční možnosti zákazníků. Zařízení pily bylo v solidním stavu a strojový park měl dostatečně pokrýt tehdejší poptávku po řezivu a trámech na opravy opuštěných a zchátralých usedlosti v okolí, kam se čas od času nastěhovali nově příchozí osídlovatelé. Následovalo období, kdy bylo potřeba namalovat a schválit nějaké plány, vyměnit rozmístění strojů a skloubit veškeré návaznosti. Po vyhotoveni seznamů, přišlo na každodenní shánění všeho potřebného. Veškerá povoleni, dohody o dodání a montáži mlynářského zařízení, dohody o stavebních změnách a úpravách, objednávky řemeslníků na stavbu turbín, betonování vstupních šachet turbín v hrázi rybníka, oprava hráze, vyčištěni rybníka a náhonu, elektromontéry na rozvody atd. atd. Je až nepředstavitelné, že tohle všechno musel děda s tátou obstarat a všechny návštěvy u dodavatelů absolvovat vlakem nebo na kole. Na žně v létě 1947 byl mlýn plně připraven. Rekonstrukce byla provedena vskutku v téměř rekordním čase jednoho roku a několik měsíců. V přízemí byly namontovány 3 válcové stolice, šrotovník, váha a pytlovačky. V patře u vikýře nad vchodem do mlýnice byly nad jednotlivými stolicemi násypky pro obili a po levé straně (při pohledu z průčelí) vertikální válcové zásobníky. V podkroví (na straně k potoku) byla třídička, v hantýrce mlynářů - pláncichtr, což byla v podstatě soustava za sebou jdoucích kmitacích sít o různé hrubosti pláten na třídění zrnitosti mouky (od hladké až po krupici). Z tohoto nejvyššího místa mlýnice byla mouka šupnami sypána do zásobníků v patře a odtud dále do pytlovaček v přízemí. Plevy jako odpad ze šrotovníku a otruby byly sypány do sklepa, do prostor chlévů. Mezi pilou a mlýnem byly v suterénu, cca 3 m pod úrovní hladiny vody v rybníku namontovány dvě Francisovy turbiny s možností spřažení. Znamenalo to, že mohl fungovat jak katr na pile, tak i současně mlýn, každý na jednu turbínu, ale samozřejmě s omezeným výkonem. Pokud bylo potřeba rychle a hodně řezat, nebo rychle a hodně mlít, tak se turbíny spřáhly (skuplovaly) a znásobením síly se vytvořil požadovaný výkon. Pekárna plnila svůj účel jen zřídka. Pekl se pouze chleba a jen jednou v týdnu. Její zařízení si nepamatuju. Vím jen, že dole vpravo byla poměrně velká pec, kterou někdy okolo roku 1960 můj otec zboural, místnost přepažil a vytvořil obývací pokoj. Současně vybudoval pod schody do patra WC. Původní suchý záchod byl až v kůlně za garáží. Dodnes mám před očima to nádherné a řemeslně perfektně zpracované zařízení. Hladkost a slícovanost veškerých bukových prken a latěk kryjících zásobníky, světle žlutou barvu vynášecích dopravníků a celkové bandáže strojů. Lesklou černou barvu v kombinaci s temně bordovou na ocelových a litinových částech stolic, řemenic a soukolí transmise. Vycíděné skleničky odkapávacích maznic na třecích ložiskách hřídelů atd...
Zdroj: Václav Červený III., Milan Šorm
