Seznam a mapa vodních děl Republiky československé
Stav koncem roku 1930, Sešit 2, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Tábor
Název toku: Lužnice
Obec, čp. : Čelkovice 31
Podnikatel: Kateřina Suchomelová
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kola na spodní vodu
Normální výkon v ks: 6,7
Roman Cikhart: Z minulosti Čelkovic, JSH roč. 1941-1945, 606/14, C-111/9/1941-1945
O mlýně čelkovickém (čp.31) jsou zprávy dosti chudé. R.1596 držel jej mlynář Hladovec (Václav Hladovec, mlynář, připomíná se r.1566) a po válce třicetileté Jan Moucha, jenž měl na gruntě Soukupovském pojištěno 60 kop míš. Ten měl r. 1653 polí toliko 4 str., z nichž oséval 1 str. na zimu a 1 str. na jaře , mlýn o 1 kole 33). R. 1684 jmenuje se na něm opět Jan Moucha, buď týž anebo syn stejného jména. R. 1738 byla tu již 3 mlýnská složení, z nichž měl Jan Moucha odvésti 4 kopy 51 gr. císařské daně, což také podle výkazu z 18. června t.r. Učinil 34). V druhé polovici téhož století byl již na mlýně usazen rod Suchomelův, jeden z nejstarších rodů mlynářských na Táborsku, již r. 1564 usedlý na mlýně Soukenickém u Plané n.L. R.1738 měl tento rod tři mlýny u Tábora: Martin mlýn na řece a František a Václav na potoce.
R. 1778 stěžovali si rybáři z mlýna Drachovského čili Měšického a Matěj Suchomel z Čelkovic (na druhé straně řeky na společném jezu usedlý), že jim mlynář ze mlýna „Kamenského“ Jan Mareda, když na řece malá voda je, ji za zvýšeným jezem zadržuje a po dlouhý čas nepouští, a dolní mlynář, Josef Veselý „od několika let skrze zvýšení jezu při jeho mlýně oba jejich mlýny vytápí, obzvlášť ale zimního času, když tříště jdou, škodí“, zpěčuje se je nechat s jezu sházeti. Komise od starších přísežných zemských mlýnářů do Tábora vyslaná shledala, že od roku 1596 při těch mlýnech i také v řece veliké změnění jest, a jakož relací od výš jmenovaného roku vyměřuje. Ničehož ve své míře se navynachází a jezy z míry postaveny jsou“, že by všechny jezy podle toho snížiti se měly, což by všem majitelům mlýnů bylo na velikou škodu a nadto by „plavba pramenův, kterých množství po řece Lužnici se plaví, hemována byla“; proto ustanovili, aby jezy nad hlavní prahy 3 střevíce 4 coule se zvýšily a nové cejchy při těchto mlýnech vysadily a ubily. Zároveň srovnány hlavní prahy při obou mlýnech, ježto doposud mlýn Měšický, kde byla valcha cechu soukenického 35), měl právo hlavní práh klásti o ¼ lokte níže, nyní však „ten žlab s valchou kasírováný jest“. Pokud se týkalo stžnosti do mlynáře Maredy, bylo ustanoveno (protože se vynašlo, „žeby vodotok při malé vodě od mlynáře hemován byl“), kdyby sám co k mletí neměl, „aby na slupě stavidla táhnul a vodu pouštěl, aby tudy spolu svým sousedům a contribuentům neškodil“. Všeobecně pak stanoveno, „co se týče stavidel při mlýnských žlabech a slupech, jakož také hražení vrat s podlahama, jak stavidla tak hradby zároveň s jezem aneb s cejchem býti mají. Když ale při větší vodě potřeba jest, že námitky na stavidla pro uškrcení mlýnův nasadit se musejí, to se povoluje, nic méně jak mlýn uškrcen jest, jakož ihned takoví vyzvednouti a na škodu druhým mlýnům nenechati“. Za překročení daných nařízení stanovena pokuta 2 kop gr. č. Pod vyzdvižením čeledi a odevzdáním želez mlynářských a kypřice na rathaus 36).
33) Zem.archiv: Bechyň.kraj č.inv. 5, berní rulla z 28.srpna 1653.
34) Archiv tábor. A III e 18.
35) Mlýn ten, zvaný „pod fortnou“, koupil r.1543 od pánů soukeníků Jiřík, mlynář ze Samosol za 490 kop míš.a ale r.1546 opět prodal. (Archiv táb. II 6 b). Cech při prodeji si vymínil, aby soutka k valše zůstala svobodna k chození všechněm, jakž od starodávna bylo. Mlýn nazýván potom Dráchovským podle majitele Matěje Dráchovského (1596).
36) Kopii relace o komisi vykonané 23.listopadu 1778 přísežnými zemskými mlynáři Janem Vykysalým a Matějem Vyšínem zapůjčil nynější držitel mlýna Suchomelovského, p. Bohumil Suchomel, starosta obce čelkovické.
Roman Cikhart: Z minulosti Suchomelova mlýna v Čelkovicích, Jihočeský sborník historický, roč.1946, 606/15 C-111/9/1946
Za prvního známého držitele mlýna Matouše Zářeckého učinili r. 1525 ve čtvrtek před sv. Magdalenou pražští přísežní mlynáři Jiřík z Knechtova domu, Jan Zub z Poříčí a Pavel z Kamene pořízení o zřízení mlýnů „na řece města Tábora“, v němž se praví: „U Matoušova a Janova mlýnův, pokudž jest cejch zaznamenán, aby jez vejš nebyl dělán a pakliby byl vejš dělán, aby byl sňat a prahy při tom mlejně jednostejné míry aby užívali. A takové prahy budou míti moc a právo výše sobě položiti neb nad ně k míře přidati.“1)
Matouš Zářecký prodal v pátek po středopostí r. 1528 mlýn svůj „s oné strany řeky“ synu svému Tomášovi s tím právem i těmi mezmi, jakož sám držel a požíval a jako město za právo má, za 340 kop míš., „toto pak jest obzvlášť vymluveno, kdyby potřebí bylo jezu opravovati, aby Tomáš dával dva dělníky a Matouš od valchy jednoho a týž poplatek panský Tomáš dva díly a Matouš jeden díl nyní i nápotomní časy a na pile, což by potřebí bylo, k valše aby řezal“.2)
Matouš koupil od Jana mlynáře mlýn pod fortnou „proti Lapačkovi“ s tím právem a těmi mezmi, jakož sám drže používal a jakož město za právo má, za 375 kop míš., ale r. 1537 pustil jej synu svému Řehořovi.3) Proto asi prodával jiné svoje nemovitosti, jako jitra „na Rožmberství“ Pavlu kováři, „dům svůj, kterýž jest měl u řeky proti mlýnu Janovu“ Petru koželuhovi za 46 kop míš., valchu, krupník a krmíček u mlýna i místo nad mlýnem Jírovi Hrabovic4) a spáleniště domu (nyní čp.11) v Táboře Matěji tesaři za 120 kop.5)
Matoušův syn Tomáš prodal mlýn „s oné strany řeky k Celkovicím“ r. 1541 Šimonu Hladovcovi6), po jehož smrti uzavřena byla mezi syny jeho Václavem a Karlem r. 1560 smlouva, podle níž měl Václav obdržeti mlýn za řekou, dům v městě, krám mastný, zahradu a stodolu i všechna pole, bratru Janovi pak vyplatí 342 kop 30 gr. míš.7)
Syn pozůstalý po Václavovi, Karel Hladovec, s ovdovělou matkou Dorotou prodal r. 1596 „mlýn ležící za mostem za řekou pod vsí Celkovicemi“ s pilou, jak se prkna řeží, stodolou proti mlýnu a dvěma zahrádkami Bartoloměji Smíškovi ze Sedlčan za 635 kop míš. a později postoupil svou spravedlnost (pohledávku) literátům táborským8).
Při komisi přásežných mlynářů zemských, konané téhož roku (1596) požádali majitelé mlýna Dráchovského (někdy Janova), Hladovcova a valchy, „pokudž by cejchem, jezem, prahy na škodu obci i sousedům z glajchu vystoupili“, aby k nápravě a spokojenosti byli přivedeni. Komise shledala tehdy při mlýně Hladovcově, že „vše v míře staré, ač to vše sešlé, dobře pozůstává“9).
R. 1602 hospodaří již na mlýně Jan Mucha (Moucha), přijatý téhož roku do táborského cechu mlynářského, jemuž Karel s matkou prodali pohledávku na mlýně 100 kop10). Násl.roku prodal druhý svůj mlýn, zvaný Vlaský, na potoce Tismenici pod Velkou baštou11), zato koupil r. 1604 dům v Táboře (nyní čp.185) od Pavla Horáčka za 565 kop12). R. 1629 byl již mrtev a dům splácela vdova Dorota, později znovu provdaná za soukeníka Jana Volšanského, kdežto na mlýně hospodařil později Jan Mucha, přijatý r. 1642 do cechu. T. 1651 uvádí se jako 40letý a s 30letou manželkou Dorotou, oba katolíci13). Měl tehdy mlýn o 1 kole toliko se 4 str. polí, z nichž oséval na zimu 1 str. a na jaře rovněž 1 str.14).
R. 1681 vstupuje do cejchu mlynářského nový držitel mlýna Jan Mucha. Týž s Pavlem Slabou, mlynářem ze mlýna Dráchovského, „na jednom jezu ležících“, stěžuje si r. 1684 „že by se jim od p. Matěje Veselého, mlynáře mlejna Strakovského, jak zujímáním žlabův, zvejšení jezů, tak na něm činěné hrobky, to jest kamenem a rumem vyzdvihováním a zenečištění řeky návozy voda zvejšovala a jim oboum skze zpáteční vodu nemalé vytápění a na jejich živnostech veliké zkrácení činiti mělo“. Komise skutečně shledala u mlýna M. Veselého nemálo závad, jež nařídila odkliditi, a tak žalující „žádného víceji zkrácení a na svých živnůstkách ztenčení trpěti nebudou“15)
R. 1738 byla ve mlýně tomto již tři mlýnská složení, z nichž měl Jan Mucha odvésti 4 kopy 51 gr. císařské daně, což také podle výkazu z 18. června téhož roku učinil16).
Po tomto držiteli usadil se na mlýně nový rod, Suchomelův, v jehož držení je mlýn posud.
Rod Suchomelův je asi nejstarším rodem mlynářským na Táborsku. Čistě mlynářský jeho původ ukazuje již jeho příjmí. Již v polovici 16. stol. vyskytují se Suchomelové v Borotíně (r.1552) a v Táboře. Zde vyskytuje se Jan Suchomel, jenž koupil mlýnec na potoce Jordánském a dům vedle splavu u rybníka, patřící sirotkům Ječmínkovským17). Krátce nato uvádí se Martin Suchomel na mlýně Soukenickém u Plané nad Lužncí (r.1564), v 17. stol. jsou Suchomelové na mlýně Suchomelovském na Lužnici pod Příběnicemi, posud tak zvaném, i na mlýně Kozském, r. 1738 mají František a Václav mlýny na potoce Jordánském a Martin mlýn na řece.
Na mlýně čelkovickém první toho jména hospodařil Matěj Suchomel, jenž se sem přiženil (27. ledna 1756) k Evě, dceři Jana Muchy. R. 1778 společně s mlynářem ze mlýna Dráchovského, s druhé strany řeky na témž jezu usazeným, si stěžoval, že jim Jan Mareda, mlynář Kamenského mlýna, zadržuje a po dlouhý čas nepouští vodu za svým zvýšeným jezem zase je vytápí a zabraňuje shazovati s jezu ledové tříště. Komise vyslaná do Tábora od zemských přísežných mlynářů shledala, že „od roku 1596 při těch mlýnech i také v řece veliké změnění jest, a jakž relací od výš jmenovaného roku vyměřuje, ničehož ve své míře se navynachází a jezy z míry postaveny jsou, že by všechny jezy podle toho snížiti se měly, což by však majitelům mlýnů bylo na velikou škodu“ a nadto by „plavba pramenův, kterých množství po řece Lužnici se plaví, hemována byla“. Bylo proto ustanovemo, aby jezy nad hlavními prahy o 3 střevíce a 4 coule se mohly zvýšiti, u mlýna Suchomelova pak hlavní práh bude se klásti pod cejch 40 coulů. Pokud se týkalo stížnosti do mlynáře Maredy, bylo stanoveno, protože vovotok při malé vodě „hemoval“, kdyby sám co mletí neměl, „aby na slupě stavidla táhnul a vodu pouštěl, aby tudy spolu svým sousedům a contribuentům neškodil“18).
Když zemřela Matějova manželka Eva a nedlouho potom i on sám, došlo r. 1790 k zajímavému sporu o štolovou taxu, při čemž bylo konstatováno, že kněz není povinen doprovoditi mrtvolu z místa mimo faru ležícího.19).
Po Matěji Suchomelovi zůstali synové Josef, který obdržel mlýn čelkovický a Jan zvaný nejmladší, jemuž zůstal dům (čp.223) v Táboře, pak dcery Veronika provdaná Stárková, Kateřina provd. Kvěchová, Anna provd. Maredová a Marie provd. Kazdová.
R. 1845 po smrti Josefa Suchomela, jež zemřel 16. ledna téhož roku ve věku 55 let, vloženo bylo vlastnické právo na mlýn polovicí synu Václavu Suchomelovi, druhé polovice vložena byla na základě svatební smlouvy ze dne 10. května 1852 manželce Karolíně Parmové z Turovce. Téhož roku přijat byl Václav do táborského cechu mlynářského a zaplatil poplatek přístupný 30 zlatých „Banko Nottek“20).
Po Václavu ujal mlýn r. 1898 syn Bohumil, narozený 21. ledna 1871. Oženil se 5. února 1898 s Kateřinou Přívozníkovou z Turovce, jíž 1. dubna t.r. podle svatební smlouvy ze dne 24. ledna t.r. a oddacího listu ze dne 26. března t.r. vloženo bylo právo vlastnické na polovinu mlýna. Zemřel již 12. dubna 1901. Jeho polovina připadla vkladem 22. dubna t.r. vdově, jež potom řadu let vedla správu mlýna a hospodářství. R. 1911 byly vystavěny nové stáje a stodola a r. 1919 i obytné stavení.
Podle trhové smlouvy ze dne 7. srpna 1927 převzal mlýn syn Bohumil, naroz. 9. prosince 1898. Oženil se 18. dubna 1931 s dcerou táborského pekaře Annou Černou (nar. 26. května 1909). Za něho vystavěna byla u mlýna nová kolna (1929). Byl od r. 1933 starostou obce Čelkovické, již vzorně řídil až do jejího splynutí s Velkým Táborem (1. dubna 1942). Vděčnou paměť pojistil si svým nezištným pomáháním táborskému obyvatelstvu za těžkých dob druhé světové války. - Měl také účast v ilegálním hnutí.
Vysvětlivky:
1) Archiv táborský A II 4 H 11.
2) Arch. tábor. A II 5 G 4.
3) Arch. tábor., tamže Q 1.
4) Arch. tábor., tamže A 7, H 7, I 4; A II 6 b.
5) Thir, Staré domy a rodiny táborské I,97.
6) Arch. tábor. A II 5 X 3.
7) Arch. tábor. A II 4 N 1.
8) Arch. tábor. A II S 1; A II 13 B 13.
9) K. Thir ve výroční zprávě reál. gymnasia táborského 1897, 17 a d.
10) Arch. tábor. II 11 S 1.
11) Mlýn ten prodal r. 1602 Pavel Lidl z Lidlova Dorotě, vdově po Bartoloměji Muchovi, se sádkou a zahradami. R. 1603 koupil jej Kryštof Načeracký. Syn po Bartoloměji Jiřík prodal svou spravedlnost na mlýně literátům táborským.
12) Thir, Staré domy II, 457.
13) Jihočeský sborník historický I, 1928, 106.
14) Zemský archív, berní rula z 28. srpna 1653.
15) Výpověď komise z 19. srpna 1684 v archivu Veselých
16) Arch. tábor. A III e 18.
17) Arch. tábor. A II 8, 440. Téhož ještě roku koupila Dorota Závišová
18) Arch. tábor. A III e 20. Opis výpovědi v majetku p. Boh. Suchomela
19) Thir, Staré domy II, 538, 740
20) Arch. tábor. C II b čís. 2.
