Stěbořický mlýn

Na potoku Velká stával Stěbořický mlýn čp. 34. Stěbořice byly již na počátku 13. století centrem rozsáhlého majetku, který na Opavsku patřil velehradským cisterciákům. Snad již tehdy stával ve Stěbořicích vodní mlýn, ale první písemnou zmínku o mlýnu ve Stěbořicích máme v listině z 12. března 1467, kterou získal do zástavy Bernard Bírka z Násilé ves Stěbořice s dvorem a mlýnem pod rybníkem stěbořským. Poté se nám prameny na téměř dvě stě let odmlčují a další zprávu máme až z poloviny 17. století, kdy Lenhart z Neuhausu 8. února 1652 vydal svému poddanému Jiřímu Protschkerovi privilegium na vodní mlýn ve Stěbořicích .
Z následujících let nemáme opět o mlýně žádné informace, až 5. dubna 1727 kupuje Ondřej Böhnel (Pöhnel) „starý svobodný mlýn“ od Michaela Gebauera za sumu 300 zl. rýnských. Roční činže činí 12 tolarů splatných vždy polovina o sv. Jiří a druhá polovina o sv. Michaeli. Ondřej Böhnel umírá ve Stěbořicích 22. prosince 1756 ve věku 66 let a vdova spolu s dědici prodává mlýn dne 4. prosince 1758 Janu Böhnelovi za 300 tolarů sl. Dne 1. července 1792 prodává Terezie,vdova po zemř. Janu Böhnelovi, mlýn ve Stěbořicích čp. 34 s jedním složením svému synovi Ignáci Böhnelovi (* 25. září 1762) za 747 zl. rýn. 18 gr. Roku 1799 měl snad koupit mlýn František Karel Böhnel, ale zápis v gruntovní knize byl přeškrtán a pravděpodobně prodej nebyl uskutečněn. Dne 9. května 1800 prodává Magdaléna ovd. Böhnelová mlýn ve Stěbořicích Adamu Hulvovi za 1000 zl. K mlýnu tehdy patřilo i 5 jiter a 1211 8/12 čtv. sáhů orné půdy a 2 jitra 208 9/12 čtv. sáhů luk. Adam Hulva se 29. října 1805 oženil s Marií Annou, dcerou slavkovského mlynáře Jana Motyky.
Dalším majitelem Stěbořického mlýna byl Ignác Hulva, který mlýn koupil počátkem roku 1822 za 420 zl. Po smrti Ignáce Hulvy převzala mlýn 30. května 1835 vdova Josefa Hulvová za 600 zl. Ta se ale již o měsíc později provdala za Jakuba Kopeckého mlynáře z Kateřinek, který měl mlýn až do roku 1841 v nájmu. Dne 6. prosince 1841 koupil mlýn Josef Höfler za 2620 zl. k. m. Z manželství Josefa Höflera s Annou, dcerou Františka Schmida, dědičného rychtáře ve Starých Purkarticích na Bruntálsku, se narodilo osm dětí, z nichž převzal mlýn nejstarší syn Josef (* 21. července 1840). Jeho mladší bratr Konrád Höfler (* 12. února 1845) byl v roce 1876 nájemcem Lesního mlýna v Bernarticích nad Odrou. Josef Höfler se 22. června 1869 oženil s Leokádií Chovancovou. Josef nechal v roce 1881 postavit na potoce Velká nový jez. Ani ten však už nemohl zvrátit situaci, kdy se stěbořický mlýn stával postupně nekonkurence schopným. Dcera Josefa Höflera Aloisie se 17. září 1889 provdala za Roberta Premuse, který převzal hospodářství. Ještě do konce 19. století mlel ve mlýně Josef Höfler, ale pravděpodobně brzy poté se mlýnské kolo odmlčelo.
Dnes lze v okolí nalézt již jen skromné pozůstatky svědčící o tom, že zde někdy fungoval mlýn. Můžeme najít zbytky stavidla, vidět kudy vedl mlýnský náhon a také kde býval rybníček, ze kterého pak bývalo poháněno mlýnské kolo.

(Pavel Solnický)