Historie
Obecná historie:
Satkův mlýn v Dolních Životicích
V inventáři aneb popsání statku životského sepsaného 9. ledna 1653 se v této vsi zmiňují „jeden mlýn moučný panský o dvojím složení, z něho platové rži do roku se dává 2 maldry. Při tom mlynář povinen vychovati 3 kusy vepří aneb za ně platu dáti 15 zlatých slezských. Item druhý mlýn moučný o jednom složení, dává z něho platové múky do roka 8 čtvrtní, item mlynář má vykrmiti jednoho vepře aneb zaň dáti 5 zlatých slezských.“
Už v 17. století stával v Dolních Životicích panský mlýn. Mlynáři se na něm často střídali. Jmenovitě se v pramenech zmiňuje roku 1723 mlynář Mates Willerit. Od roku 1733 byl panským mlynářem v Dolních Životicích Eliáš Satke. Ten byl panským mlynářem do roku 1750 kdy koupil mlýn v Podolí. Jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr Jan Jiří Satke, kterému později Karel František hrabě Orlík z Laziska mlýn dědičně odprodal. V roce 1750 platil mlynář v Dolních Životicích ročně o sv. Jiří a sv. Michaelu dohromady 24 zl. V roce 1753 se zmiňuje panský mlynář Jan Jiří Satke. K mlýnu tehdy nepatřily žádná pole ani zahrady, jen louka „Na Širokej“.
Po smrti Jana Jiřího Satka koupil od jeho dědiců mlýn 1. července 1785 jeho synovec Josef Satke (* 21. října 1756) za 1130 zl. Mlýn měl tehdy dvě složení a patřilo k němu mimo jiné 9 velkých šeflů pole. Do vrchnostenských důchodů odváděl mlynář každoročně o sv. Jiří 24 zl. a o sv. Michaelu také 24 zl. Při každé změně majitele mlýna muselo být vrchnosti zaplaceno obvyklé 10% laudemium. V roce 1789 mlynář měl 11 jiter 129 4/12 čtv. sáhu dominikálních činžovních pozemků, ze kterých platil 14 zl. 36 2/4 kr. Když Josef Satke 5. května 1791 zemřel, prodala vdova 3. února 1792 mlýn Ignáci Mendovi, mlynáři z „Grötsch“ v pruském Slezsku a následně se za něho provdala.
Ignác Menda koupil mlýn za 1200 zl. rýn. Z této částky byl závdavek ve výši 400 zl. rýn. odveden do sirotčí pokladny ve prospěch dvou synů Josefa Satka, dalších 400 zl. rýn. připadlo také sirotkům a posledních 400 zl. rýn. měla dostat manželka nového mlynáře jako vdovský díl po svém prvním muži. Na počátku 19. století došlo v Dolních Životicích k přečíslování domů, a tak i mlýn změnil čp. 4 na čp. 49. Ignác Menda zemřel 9. února 1806 ve věku 49 let a mlýn převzal jeho nevlastní syn Josef Satke. Poté co zemřela jeho první žena Žofie Müllerová z Deštného, oženil se Josef podruhé s Pavlínou Lichtblauovou. Z druhého manželství se narodil i dědic mlýna Jindřich Satke. Dalším z majitelů životického mlýna z dlouhé řady Satků se stal Jindřichův syn Bedřich Vladimír Satke (* 15. května 1882).
Podle sčítání lidu byl na počátku roku 1911 mlynářem v Dolních Životicích č. 49 Bedřich Satke s manželkou Kristinou. Mlýn byl tehdy poháněn vodním kolem o výkonu 3,18 kW.
V obci stávala také panská pila s olejnou, kterou Karel František Orlík odprodal v 18. století Valentinu Kučovi.
(Pavel Solnický)
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
V inventáři aneb popsání statku životského sepsaném 9. ledna 1653 se v této vsi zmiňují: Jeden mlýn moučný panský o dvojím složení, z něho platové rži do roku se dává 2 maldry. Přitom mlynář povinen vychovati 3 kusy vepří aneb za ně platu dáti 15 zlatých slezských.
Mlynáři se na mlýně často střídali. Jmenovitě se v pramenech zmiňuje roku 1723 mlynář Mates Willerit.
Od roku 1733 byl panským mlynářem v Dolních Životicích Eliáš Satke. Ten byl panským mlynářem do roku 1750, kdy koupil mlýn v Podolí. Jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr Jan Jiří Satke, jemuž později Karel František hrabě Orlík z Laziska mlýn dědičně odprodal. V roce 1753 se zmiňuje panský mlynář Jan Jiří Satke. Po jeho smrti koupil mlýn od dědiců 1. července 1785 jeho synovec Josef Satke za 1 130 zlatých. Mlýn měl tehdy dvě složení.
Když Josef Satke 5. května 1791 zemřel, prodala vdova 3. února 1792 mlýn Ignáci Mendovi, mlynáři z Hradčan v pruském Slezsku, a následně se za něho provdala. Ignác Menda koupil mlýn za 1 200 zlatých rýnských. Na počátku 19. století došlo v obci k přečíslování domů, a tak i mlýn změnil čp. 4 na čp. 49. Ignác Menda zemřel 9. února 1806 ve věku 49 let a mlýn převzal jeho nevlastní syn Josef Satke. Poté, co zemřela jeho první žena Žofie Müllerová z Deštného, oženil se Josef podruhé s Pavlínou Lichtblauovou.
1836 František Satke
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Z druhého manželství Josefa Satkeho se narodil dědic mlýna Jindřich Satke. Dalším z majitelů životického mlýna z dlouhé řady Satků se stal Jindřichův syn Bedřich Vladimír Satke /nar. 15. května 1882/.
Podle sčítání lidu byl na počátku roku 1911 mlynářem v Dolních Životicích čp. 49 Bedřich Satke s manželkou Kristinou.
Mlýn byl tehdy poháněn vodním kolem o výkonu 3, 18 kW.
První světová válka (1914–1918)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Dnes je bývalý Satkův mlýn čp.49 veden v katastru nemovitostí jako rodinný dům.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1723 Mates Willerit
1733-1750 Eliáš Satke
1750-1785 Jan Jiří Satke
1785-1792 Josef Satke
1792-1806 Ignáci Menda
1806 Josef Satke
1836 František Satke
Jindřich Satke
1911-1930 Bedřich Satke
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: