Podle zachovalých zpráv je nejstarším mlýnem v Janově Hamrský mlýn, o kterém je zmínka v kupní smlouvě Rudolfa II. a města Mostu ze dne 18. IV. 1595 "pustý hamr a při něm mlýn s pilou". Tyto podniky stály v dolní části vesnice (mosteckého Hamru) při Loupnickém potoku opouštějícím Hamrské údolí a náležely vrchnosti města Mostu.
Z janovské kroniky se dovídáme, že začátkem 17. století hamr již neexistoval a že mlýny byly v r. 1739 prodány zájemcům s povinnostmi, jichž se teprve v roce 1848 úplně zbavili. Zdá se, že mlýn přesel mnohem dříve do majetku mlynáře který podle záznamu v účetní knize města Mostu jíž v r. 1690 platil na sv, Jiří poplatek ve výši 23 zlatých 20 krejcarů. Jeho jméno Matiáš Gräbner (také Grebner) se uvádí až v r. 1700 současně se zvýšeným poplatkem 25 zlatých.
V roce 1735 odváděl městu ročně 75 zlatých (7) a místo mouky na výkrm prasat šest zlatých asi nový majitel František Gräbner, jehož jméno se objevuje v r. 1738, kdy také zaplatil čtyři zlaté za povolení chytat ryby v Loupnickém potoce.
Další majitelé pocházeli z rodiny Franzlovy. Jméno Franzl (též Frantzl nebo Frantzel) se v obci vyskytovalo velmi často a členové rozvětvené rodiny vedli několik dalších mlýnů a pil. V r. 1839 byl vlastníkem František Franzl, který se pro svou lehkovážnost netěšil dobré pověsti, v obchodních věcech neměl úspěch a byl nucen mlýn pronajmout svému švagrovi, u kterého pracoval jako stárek W. Martinowitz.
Hamrský mlýn poháněn mohutným vodním kolem v r. 1875 vyhořel; spáleniště včetně pily koupil František Chlouba, sládek z Litvínova, za 16 000 zlatých a nechal mlýn znova vystavět. Nespoléhal již na vodní sílu a nechal proto postavit parní stroj na pohon nového zařízení. Z té doby se datuje komín dodnes zachovalý. Mlýn s pekárnou pronajal Chlouba Heřmanovi Birkovi v r. 1890, když předtím dva roky z neznámých důvodů byl přerušen provoz.
Chlouba měl dceru, která se provdala za Emila Laufkeho, obchodního vedoucího firmy F. J. Laufke, nájemce zámeckých pivovarů v Duchcově a Horním Litvínově. Laufke se těšil vážnosti a zastával v letech 1897-1899 místo starosty v Litvínově.
V té době byl Janov oblíbeným letoviskem, přicházelo sem mnoho výletníků a hostů také ze Saska. Laufke sledoval stoupající číslo návštěv a rozhodl se mlýn přestavět na lázeňský dům vzhledem k nedostatku lůžek a velmi jednoduché vybavenosti v místě nabízených bytů.
V r. 1902 část svých plánů uskutečnil. Hamrský mlýn se stal dobře vybavenou zotavovnou s pěknou restaurací. Po několikaletém úspěšném provozu návštěva ochabovala, dalekosáhlé plány majitele se nesplnily a po roce 1913 přenechal byty stálým nájemníkům a restauraci pronajal.
Bývalý mlýn (čp. 70) a obytný dům (čp. 132) dědila Marta Laufkeová po svém manželovi Emilu Laufkeovi; byla poslední držitelkou rozsáhlého majetku.
Podle ústního podání pamětníků vyráběly se v mlýně nějakou dobu sirky. Nelze tomu dobře uvěřit, nebylo však možné získat o tom doklady, Při dalším bádání se mi dostala do ruky zpráva o hamrské sirkárně, založené kolem r. 1850 v domě čp. 50.
Jednopatrová tovární budova, dnes obytný dům, stojí naproti bývalému dolu .,Rudý sever", ke kterému také patřila. Po zrušení sirkárny tu byly jatky a hospoda, pootevření šachty v r. 1907 byty zaměstnanců.Hamrský mlýn, ještě dnes tak nazývaný, slouží dále ubytovacím účelům.
