Historie
Obecná historie:
Toto místo bylo osídleno od nepaměti a předchůdcem zdejšího obilného mlýna byl zřejmě hamr - podle něho dostal pozdější název místní dvůr /Hammerhof/, ale i zámeček a obec Hamrníky /Hammer-Häuseln/.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Jméno původního mlynáře na Hamrnickém mlýnu neznáme, ale je pravděpodobné, že platil nájem vrchnosti - tepelskému klášteru. Nejstarším nám známým mlynářem tu byl Wenzl Gleissinger. Ten se ve mlýně narodil roku 1670. A na Hamrnickém mlýně, který převzal, byl poté 14 let mlynářem. V jeho době byl jak mlýn, tak hamrnický dvůr majetkem kláštera v Teplé.
U Hamrnického mlýna byla i klášterní pila. Podle tepelské vrchnosti museli ve mlýně mlít povinně všichni okolní klášterní poddaní.
Gleissingerovi vlastnili mlýn po generace. Poslední z toho rodu byl Anton Gleissinger /+ 29.8.1821/. Mlýn po něm vedla vdova, ale mlýn byl zadlužen . Vdova se vdala znovu 9.2. 1823 za mlynáře Karla Ulricha ze Zaječího mlýna v Řešíně. Nakonec pod tlakem dluhů museli manželé Hamrnický mlýn prodat.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
V roce 1850 mlýn koupil Ferdinand Treml ze Zádubu pro svého syna, který mlýn převzal později.
Před rokem 1900 odkoupil mlýn Franz Hufnagel z Trstěnic se ženou Kateřinou, roz. Hofmanovou z Amonsgrýnu (Úbočí).
První světová válka (1914–1918)
Hufnáglovi nechali roku 1930 mlýn zmodernizovat a místo vodního kola instalovali turbínu, která poháněla celý mlecí systém. Dali také na mlýn nápis "Josef Hufnagel, Mahlmühle".
Ve mlýně bydlel i jejich syn Wilibald /nar. 1920/ se svou ženou Trauti, roz. iermannovou z Landshutu. Po válce byli všichni odsunuti.
Po válce ve mlýně krátce mleli předci Zdeňka Kabelky (poslal nám dobovou fotografii). Píše: Koupili mlým v pohraničí - v Hamrníkách, kde mleli do roku 1948. Pak to museli odevzdat statkářům. To oni v Hamrníkách koupili nové stroje. Turbínu, mlecí stolice na všechny druhy, co se mlelo, dynamo..... Když to splatili, přišli o to. (RŠ)
Mlýnské stavení bylo ještě po 2. světové válce drobně upravováno ve fasádě, naposledy roku 1980. Fasáda byla původně sedmiosá a v krajních osách byla lomenicová stříška s tympanony. Přes všechny tyto úpravy udržoval si mlýn vzezření chátrajícího venkovského objektu, třebaže monumentálního. Mimořádný byl široký prastarý náhon, kterým proudila na mlýn voda z Kosového /později Mlýnského / potoka.
Zda po válce sloužil Hamrnický mlýn ještě na mletí, není nám známo, rovněž tak pila, která byla při mlýně. Naposledy mlýnská budova sloužila jako obytné stavení.
Hamrnický mlýn byl v roce 2000 stržen a dnes přestavěn do moderní podoby.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Gleissinger
- Ulrich
- Treml
- Hufnagel
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
