Touchovický, Mrázkův mlýn

Přítomnost mlýna je v kronice touchovické zmiňována již v r. 1555, kdy Ester Beřkovská koupila od sestry Lidmily „půl tvrze a dvora ve vsi Túchovice, půl pustého dvora v Hořanech, půl pozemků, rybníka, potoka a mlýna v Túchovicích, vše za 1250 kop grošů".
Při soupisu majetku k datu 3. října 1628 je zmiňován mlýn a tři rybníky. 
Na nejstarším mapovém vyobrazení Touchovic z r. 1767, kdy proběhlo vojenské mapování císaře Josefa II., je zachycen mlýn s rybníkem.
Další zmínku nalézáme v kronice z let 1882-3, kdy se zásluhou majitele mlýna č.p.37 Jana Richtra začalo v Touchovicích „pěstovati ochotnické divadlo“.
Poslední etapy z historie mlýna známe z vyprávění přímých pamětníků. V roce 1905 zakoupil mlýn p. Hynek Mrázek, obchodník z Rakovníka a začal provozovat válcový mlýn. Po něm jej převzal jeho syn Josef. To byl člověk, který se nebál nových věcí a mlýn dále modernizoval. Za jeho hospodaření měļ mlýn dva pohony, když bylo hodně vody, poháněla mlecí stolici vodní Francisova turbína (firmy Josef Prokop z Pardubic o síle 10 koní), za nízkého stavu vody pak parní turbína (firmy Wolf z Magdeburku). Mlýn byl v té době i centrem technických novinek, byla zde vodní elektrárna složená z generátoru a kyselinových kondenzátorů. Někdy v letech 1925-26 se zde začalo provozovat kino, promítání vydrželo až do třicátých let.
Mlynář vlastnil i první motocykl (Indián) a automobil (Praga Picolo) v okolí. Ke mlýnu náleželo též 8 hektarů půdy a mlynářova rodina se věnovala i hospodaření. Na  části výměry se pěstoval chmel.
V roce 1940 se po tragickém úmrtí p. Josefa Mrázka (utrpěl smrtelný úraz při natahování převodového řemene) stává majitelem jeho devatenáctiletý syn František. V těžké době druhé světové války je zatčen, za mletí na černo, a vězněn gestapem v Praze do vánoc r. 1944.
Po válce v letech 1947 - 50 provedl velkou modernizaci a celý mlýn předělal na elektrický pohon. V padesátých a šedesátých letech však byla činnost mlýna postupně utlumována a mlýn se stal výrobnou hospodářských krmiv.
Dne 14. října 1959 byl zestátněn a v roce 1964 byl postaven mimo provoz. 
Poté byl mlýn místním zemědělským družstvem přebudován na sušárnu a sklad chmele, turbína byla zasypána, rybník a náhon zrušeny. V roce 1992 byl mlýn vrácen v restituci, ale vzhledem k provedeným úpravám již nebyl k původnímu určení použitelný.