Žatčanský mlýn

-1834 Pavel Vrána

Mezi Žatčanským a Měnínským rybníkem stával již před několika staletími mlýn zvaný Na hrázi. O tom, že mlýn byl součástí nejstarší zástavby Žatčan, svědčí, že měl číslo popisné 28. Mlýn byl od Žatčanského rybníka oddělen hrází (proto se mu říkalo Na Hrázi), pod níž se přiváděla voda na mlýnské kolo. Díky rybníku bylo v létě v náhonu dost vody a v zimě náhon nezamrzal. Když byl Žatčanský rybník v roce 1834 vypuštěn, přestal mlýn fungovat. Posledním mlynářem byl Pavel Vrána. Ten nechal v roce 1834 naproti mlýna postavit děkovný kříž (po Floriánově kříži u kostela druhý nejstarší v obci).

Po bitvě u Slavkova v roce 1805 utíkaly po úzké hrázi (rybník nebyl zamrzlý) kolem hořícího mlýna oddíly I. a II. armádního sboru spojenců, na něž ještě střílelo francouzské dělostřelectvo, hlavně od kaple sv. Antonína nad Újezdem. Tuto událost připomínají čtyři železné koule zazděné ve štítě mlýna. Využívání vysušeného Žatčanského rybníka pro intenzívní zemědělskou výrobu vedlo ve 40. letech 19. století k postavení obytné části dvora v průčelí vlevo od mlýna a hospodářských
budov za ní. Mlýn byl přeměněn na sýpku a skladiště. Na dobových fotografiích je vidět, že celý objekt vypadal docela pěkně. Říkalo se mu proto i „zámeček.“ Od roku 1890 patřil dvůr Biskupství brněnskému, které jej spolu s okolními pozemky pronajímalo. V roce 1949 byl dvůr znárodněn. Za doby hospodaření státního statku (od 1949) a jednotného zemědělského družstva (od 1958) bývalý mlýn zchátral a budovy dvora zasáhly necitlivé úpravy. Ve dvoře sídlila správa zemědělského družstva, a proto se mu také říkalo „hrad“. Po roce 1989 budovy dvora přešly do správy Pozemkového fondu. V roce 2016 byl dvůr v restitucích navrácen Biskupství brněnskému.