Josef Klempera (nespolehlivé!):
Váchovský (Núshóvský, Neveshofen, Bartoňovský) mlýn v Příbrami
Tento mlýn je zmiňován již roku 1330, kdy pravděpodobně patřil vladykovi Mikuláši z Nových Dvorů a byl nazýván Neveshofen, lidově Núshóvský. Později se mu říkalo i Bartoňovský. Stával při soutoku Litavky s Obecnickým potokem, tudíž pod Novou hutí a nad mlýnem Doubkovským. Voda tekla „od Obecnice na mlýn skrze příbramský pozemek panský“.
Roku 1520 náležel mlýn Vackovi či Váchovi, který mu dal jméno. Tento mlynář k němu zakoupil též „dědinu pod Vostrouhlemi, vedle cesty lhotské nad strouhou Vokáčovou“. Roku 1534 je tato ves připomínána v souvislosti s Brožem ze Lhoty pod Lhoteckým mostem vedle Rozhovského mlýna. Mlynář Bartoň příjmením Peterka (Pekyrka) totiž koupil mlýniště od Jana Plišky z Kozičína, jemuž mlýn spálil blesk a Pliška neměl na postavení nového. Po roce 1528 dostal mlynář Mareš od příbramských pánů Pešíků z Komárova povolení „k vystavění sobě mlýna, kde kdysi byl tzv. Veliký či Peterky mlýn, v položení nad Váchovským mlýnem a pod Marešovým mlýnem“.
Když mlynář Vácha zemřel, koupil roku 1534 od vdovy mlýn pan Rozhovský. Po něm byl na mlýně od roku 1540 Havel z Buzkovic. Tomu Jeronym hrabě Šlik, pán na Příbrami, pohrozil, „jestliže ho nechce míti za dědičného pána, aby ten mlýn prodal“. Proč hrabě mlynáři vyhrožoval, není známo, nicméně Havel z Buzkovic se poddal, co také jiného mu také zbývalo. Mlýn prodal mlynáři Urbanovi za 250 kop grošů míšeňských. Tehdy mohl mlynář „ke svému prospěchu užívati též dva ostrůvky i lovit ryby, směl chovati čtyři krávy, ale nesměl je pásti na panských gruntech“
Pak mlýn držel jakýsi Hansesán. Od něho mlýn 24. srpna 1575 koupil Jan Bartoň, mající přezdívku „hrdý mlynář“, za 190 kop grošů míšeňských. Ten později přikoupil ještě louku od Příbrami k Německé Lhotě (Lhota u Příbrami). Roku 1611 Bartoň mlýn za 1 150 kop grošů míšeňských prodal Matěji Dvořákovi, který jej roku 1617 směnil se svým švagrem Jiřím Jabulkou. Roku 1618 na mlýně seděl mlynář Jarolím, syn Dan. Dvořáka, od roku 1637 Jan Dvořák, v letech 1649-81 náležel Martinu Dvořákovi (Dvořáčkovi).
V roce 1686 mlýn vyhořel, byl však opraven, neboť roku 1713 se na něm připomíná J. Dvořáček (Dvořák), pak Bartoň Dvořáček.
Roku 1724 J. Dvořáček prodal Váchovský či Bartoňovský mlýn příbramské obci za 2 000 zlatých, ale nadále tam hospodařil a po jeho smrti i jeho vdova Ludmila. V roce 1733 se mlýna ujal František Dvořáček či Dvořák.
Pak se tu vystřídali další majitelé a mlynáři: roku 1805 jej koupil za 15 450 zlatých J. Rot, roku 1828 J. Šáfka, roku 1833 J. Ziegler, roku 1841 Fr. Karlík z Kamejku, a to za 6 000 zl. c. m.
Od 24. listopadu 1859 tu byl Josef Vácha. Ten však, když šel 11. ledna 1867 prosekávat led ve vantrokách, sklouzl a dostal se pod mmlýnské kolo, které ho rozmačkalo. Poté se o mlýn starala vdova Josefa Váchová, rozená Strnadová z Nového Knína. Od 6. 2. 1890 patřil dceři Marii, provdané za učitele Richarda Reimara, který se 1. prosince 1911 stal spoluvlastníkem. 17. července 1925 mlýn připadl Antonii Reimarové a 1. února 1934 Richardu Reimarovi.
Ve mlýně se mlelo na tři česká složení, pro rolníky, příbramské krupaře a také pro prvního příbramského pekaře Káše, jehož bratr Šimon Káš měl za manželku dceru mlynáře. Ještě zbývá připomenout, že roku 1881 byl ve mlýně postaven tzv. amerikán (francouzský kámen, výtahy, vysávače, čistírna). Mlýn byl též několikrát rekonstruován - v letech 1910, 1920 a 1934. Pila u mlýna byla zrušena v roce 1913.
